CO UDĚLAT PŘÍŠTĚ LÉPE? O sm dnů od sebe v lednu dělilo dvě mimořádné události s hromadným postižením osob, u kterých jsme zasahovali. V obou případech vyhlásilo Zdravotnické operační středisko traumatologický plán. Nehoda autobusu a osobního auta nedaleko středočeských Horoměřic byla největší dopravní nehodou co do počtu zraněných, ke které naše posádky od 90. let vyjížděly. Požár hotelu Eurostars David se zase zapsal mezi nejtragičtější požáry v Praze za poslední roky. Obě události byly úplně jiné, ale zároveň z obou vzešlo mnoho podnětů pro ocenění toho, co se nám povedlo, a také jak příště zvládnout tyto situace ještě lépe. Ve spolupráci s krizovými manažery Ondřejem Šedivkou a Miroslavem Tejklem se podíváme na zhodnocení obou akcí včetně doporučení, jak v podobných případech napříště postupovat. TRAUMATOLOGICKÉ PLÁNY: text ONDŘEJ ŠEDIVKA, JAN HORKÝ foto HZS PRAHA Nehoda u Horoměřic Datum: 12. ledna 2018 Místo: silnice II. třídy č. 240, za křižovatkou na Nebušice. Jednalo se už o území Středočeského kraje, po dohodě ZOS obou dotčených ZZS, převzala velení u zásahu ZZS HMP. Havarované dopravní prostředky: Autobus příměstské linky 316 a osobní automobil Škoda Superb První tísňové volání: 15:40 • Volající informovala dispečink o srážce osobního vozu s autobusem, který následně narazil do stromu. Jako místo nehody uvedla nejdříve jen silnici na Horoměřice. Dispečerka se tak ještě doptávala, aby přesněji zjistila, kde k nehodě došlo. Volající nedokázala odhadnout množství zraněných, uváděla pouze, že kolem autobusu „pobíhá spousta lidí a někteří vylézají okny.“ První výjezdová skupina na místě: 15:55 Aktivace traumaplánu: 15:54 Ukončení traumaplánu: 18:01 Účastníci nehody: 60 zasažených osob Z toho mrtvých na místě: 3 Z toho zraněných: 45 6xP1 9xP2 30xP3 • Zranění byli transportováni do šesti zdravotnických zařízení. Zde je důležité upozornit na význam včasného přetřídění „zelených“ pacientů. Chlapec, který byl původně zařazen v této kategorii, byl díky pozornosti jednoho z kolegů při přetřídění přesunut vzhledem ke svým zraněním mezi „červené“ pacienty (při vědomí, chodící, ale začal krvácet z uší). Odešlo z místa nehody: 8 • Zajímavý, ale ne až tak neobvyklý jev – lidé odešli z místa nehody ještě dříve, než policie stihla oblast uzavřít, a sami se dopravili do zdravotnických zařízení, kde se nechali ošetřit. Nezraněno: 4 • Tyto osoby jely v sanitních vozidlech jako doprovod pacientů, většinou to byli rodiče zraněných dětí. Událost byla mimořádná i tím, že mezi zraněnými byl vysoký počet dětí cizí národnosti, které cestovaly z mezinárodní školy. Přehled sil a prostředků: • Celkem spolupracovalo sedm zdravotnických subjektů. Pracoviště krizové připravenosti (PKP) Jde o ředitelem přímo řízené pracoviště, kde v současné době pracuje: Krizový manažer – specialista (Ondřej Šedivka), krizový manažer (Miroslav Tejkl) a koordinátorka psychosociální intervenční služby (Helena Brýdlová). Plní úkoly vyplývající z krizové legislativy – zajišťuje především plánovací a preventivní činnost v rámci mimořádných událostí a podílí se na jejich řešení. Provádí plánovací činnosti jak pro ZZS HMP, tak pro pražský magistrát a další složky IZS. Jde především o traumatologický plán, ale také o plán krizové připravenosti. Podílí se na tvorbě součinnostních cvičení složek Integrovaného záchranného systému. Vytváří funkční systém adekvátní reakce na vznik mimořádné události. Připravuje krizové plány a metodiky. Zabezpečuje záchranářům odpovídající materiální a technologické vybavení. Pozitiva: 1) První výjezdová skupina na místě (151) podala velmi dobré situační hlášení. • Poměrně přesně uvedla počet zraněných i zaklíněných lidí v autobusu a nutnost asistence hasičů. Pokud si v podobných případech nejste počtem zraněných zcela jistí, je lepší ho mírně nadsadit. Zároveň byla VS na místě přibližně dvě minuty sama a zažila zde velmi náročné chvíle vzhledem k velkému počtu lidí, kteří se naléhavě, a mnohdy velmi nevybíravě, dožadovali pomoci. Když například záchranářka začala podávat situační hlášení, sesypal se na ni hlouček křičících lidí s tím, proč někam volá a nepomáhá. Jsme také zvyklí, že k podobným událostem přijíždíme společně s hasiči, ale tentokrát jsme k nehodě dorazili pět minut před prvním hasičským vozem – ukázalo se, že v některých situacích (zaklínění lidé) si bez nich neporadíme. 2) Velmi dobře fungovala spolupráce se ZOS, ať se to týká prvotního zjištění místa události a vytěžení volajících, tak samotného vyhlášení traumatologického plánu a odsunu zraněných. 3) Na místě byl dostatek sil i prostředků. 4) Dařilo se dobře organizovat práci a určit vedoucí role. Zároveň ve chvíli, kdy někdo ve vedoucí roli zadal úkol, byla velmi dobrá reakce výjezdových skupiny, ať už našich posádek, nebo soukromých poskytovatelů. 5) Dobře fungovala rovněž spolupráce se soukromými poskytovateli a také zdravotnická zařízení vyšla vstříc našim potřebám a včasně uvolnila své kapacity. 6) Kvalitní bylo spojení radiostanicemi Pegas-MATRA na ZOS na hovorové skupině 700 (MU Praha). Prostor pro zlepšení: 1) Spojení MATROU sice fungovalo dobře, ale nikdo z výjezdových skupin si radiostanici s sebou nevzal. Zásah probíhal na poměrně velké ploše, kde se zkrátka pokyny nedají ukřičet, a spojení ruční radiostanicí je v podobných situacích nezastupitelné. 2) Mnozí zasahující zdravotníci nepoužívali příslušné ochranné pomůcky – helmy s ochranným štítem, případně neprůřezové rukavice při vstupu do autobusu. 3) Správné používání označovacích setů. V každém voze je výbava s reflexní vestou (VEDOUCÍ ZDRAVOTNICKÉ SLOŽKY, VEDOUCÍ LÉKAŘ, VEDOUCÍ ODSUNU) včetně helem. Záchranáři nosí žlutou, řidiči bílou helmu. Pokud budete při podobné události určeni do některé vedoucí role, tak kromě jednoduchých vest ve vozech s sebou inspektor vozí sofistikovanější vestu, o kterou si řekněte, aby každý, kdo se na nás obrátí, věděl, s kým mluví. 4) Správné vyplňování třídicích karet. Třídicí karta je zdravotnická dokumentace, z hlediska legislativy je to ekvivalent výjezdového protokolu. Na odsunu byly sice štítky všech pacientů nalepeny do sumáře, ale třídicí karty byly prázdné. Do budoucna musíme dbát na pečlivé vyplňování karet, které je velmi jednoduché. 5) Nastavit a sjednotit společné postupy pro mimořádné události s ostatními složkami IZS. To je budoucí úkol pro Pracoviště krizové připravenosti i ZOS. 6) Lepší organizace stanoviště PNP. V současnosti na této záležitosti už PKP pracuje a nakupuje vytyčovací plachty, které vyznačí plochu (podle své barvy) pro třídění pacientů podle závažnosti jejich stavu – „červený“ pacient na červenou plachtu atp. 7) Standardizace postupu operačního řízení. Na této věci s vedením ZOS intenzivně pracujeme. 8) Lepší spolupráce se zdravotnickými zařízeními. Konkrétně jde o třídicí karty. Setkali jsme se totiž s tím, že v nemocnicích kartu zkrátka ustřihli a hodili do koše. Nezní to tak hrozně, ale představte si, že to někdo udělá s výjezdovým protokolem… Znovu opakujeme, že se jedná z hlediska legislativy o ekvivalentní zdravotnickou dokumentaci. 9) Využívání červených desek. Obsahují kontrolní listy pro vedoucí funkce a „tahák“ s obecnými postupy pro řešení mimořádných událostí. Nebojte se je používat. Základní návod na ovládání radiostanice Pegas-MATRA najdete na další stránce TEPu nebo po kliknutí na odkaz. Požár hotelu Eurostars David Datum: 20. 1. 2018, večer, cca 4 °C Místo: ulice Náplavní, Praha 1, Hotel Eurostars David Počet ubytovaných: 90 Zasažených osob: 45 První VS na místě: 18:05 (inspektor) Aktivace traumaplánu: 18:28 Ukončení traumaplánu: 20:02 • Událost se vyvíjela velmi plíživě. Na ZOS volala jako první operátorka linky 112, která informovala pouze o údajném požáru klimatizace v dotyčném pětipatrovém hotelu s tím, že informace je předána policii a na místo jedou hasiči. Informace o postižených osobách v tu chvíli ještě žádné nebyly. Evakuovaných osob: 34 • Část evakuovaných se přesunula do dvou přilehlých restaurací, které nabídly své prostory. Část se následně přesunula do autobusu Dopravního podniku (standardní postup) a také do našeho Atega. Počet zraněných: 9 (včetně dvou členů HZS Praha) 5xP1 1xP2 3xP3 • Zranění byli transportováni do čtyř nemocnic. Kromě zraněných hasičů se jednalo o příslušníky cizích národností. Na místě byly provedeny čtyři KPR (viz dále). Dvě osoby zemřely na místě, dvě následně podlehly zraněním ve zdravotnických zařízeních. • Zasahovali jsme jako jediná zdravotnická složka. Velmi si vážíme vedle nasazení zasahujících posádek i toho, že dorazili z volna paní lékařka Janvekar a zdravotnický záchranář Pavel Provazník. Pozitiva: 1) Velmi kvalitní práce ZOS, i přes počáteční kusé informace. 2) Dobře zvládnutá role vedoucího zdravotnické složky, který organizoval činnost na místě. 3) Dostatek sil a prostředků. 4) Velmi dobrá spolupráce se zdravotnickými zařízeními, především s VFN. 5) Spolupráce s nezdravotnickými subjekty – volná místa pro evakuované v restauracích. 6) Spolupráce s IZS – jak s hasiči, tak s policií, která neprodyšně uzavřela prostor zásahu. Důležitá byla také role Českého červeného kříže, který zajistil místo pro občerstvení a krátký odpočinek zasahujících jednotek. 7) Osobní nasazení zasahujících posádek. Prostor pro zlepšení: 1) Používání OOPP. Opět ne všichni, u kterých to situace vyžadovala, nosili helmy, případně neprůřezové rukavice. 2) Komunikace s radiostanicemi Pegas-MATRA. Pouze dvě VS u sebe měly radiostanicici. Zároveň se ukázalo, že kvalita signálu v městské zástavbě není optimální. 3) Ukázněnost a dodržování zásad odsunu. Není možné, aby při podobné události kdokoliv z pacientů opustil místo, aniž by o tom věděl a schválil vedoucí odsunu. Nikdo nesmí odjet, dokud nebude zapsaný v sumáři, nebude mu určeno cílové zdravotnické zařízení a nedostane pokyn k opuštění prostoru. To samé platí pro avizování pacientů – tato role výlučně spadá pod vedoucího odsunu a ZOS, ne zasahující VS! 4) Umění přijmout přidělenou roli. Ve chvíli, kdy vedoucí zásahu přidělí někomu roli – není na místě o této skutečnosti diskutovat, ale začít provádět přidělené úkoly. 5) Hlášení se vedoucímu zdravotnické složky. Téměř žádná ze zasahujících VS se vedoucímu zdravotnické složky nenahlásila. Při podobných událostech přitom musí být primární reakcí výjezdových skupin, poté co se vybaví OOPP a radiostanicí, nahlásit se vedoucímu výjezdové složky, aby měl přehled o silách, které má k dispozici. Není možné začít řešit věci „na vlastní pěst“, aniž by o příjezdu posádky vedoucí věděl. 6) Standardizace operačního řízení při MU s HPO. Kontroverzní otázka na závěr: Resuscitovat. Ano, či ne? Ve všech odborných publikacích a dalších materiálech se dočtete, že při podobných událostech s hromadným postižením osob se resuscitovat nemá. Důvod je jasný – odčerpávání sil a prostředků zasahujících složek a snižování šance na přežití dalších pacientů. Ve druhém popsaném případu ale k resuscitaci zasahujícími posádkami došlo. Byla to chyba? Během požáru hasiči vynášeli pacienty v bezvědomí postupně a byl tak dostatek prostoru pro zahájení resuscitace. Mimochodem, u všech resuscitovaných pacientů se podařilo jejich srdeční činnost obnovit. Závěr? Pokud máme dostatek sil a prostředků, neohrožujeme přežití ostatních pacientů a nevystavujeme sami sebe nebezpečí, je možné resuscitovat. Proč nedat pacientům šanci přežít… Jakmile by ale mělo dojít k zanedbání péče o kteréhokoliv „červeného“ pacienta, je resuscitace proti všem pravidlům zásahu u události s hromadným postižením osob. Co nás čeká? Pracoviště krizové připravenosti chystá nové červené desky, třídicí tašky a tašky na infekční sety. V červených deskách budou (stejně jako dosud) „taháky“ pro to, jak se zachovat v určitých situacích. Žádný učený z nebe nespadl a vůbec není na škodu se do taháku na místě události podívat, abyste se ujistili, že postupujete správně. Ve vozidlech inspektora a v Ategu se objeví vytyčovací plachty (až na 150 metrů plochy) pro stanoviště PNP. Ve spolupráci s vedoucími pracovníky ZOS budeme pokračovat ve sjednocování postupů ZOS a výjezdových skupin při zásazích u MU s HPO.