L ékařku Milanu Pokornou není na záchrance třeba představovat. Za více jak třicet let její služby ji většina z nás zná jako mimořádnou lékařku a kolegyni. I tak nás ale Milana dokázala překvapit, když od ní přišel e-mail, ve kterém nás zvala do Národního divadla na premiéru baletního představení Srdce, ke kterému napsala libreto. text JANA POŠTOVÁ foto AGENTURA SRDCE Srdce. Balet, který dostane i otrlé záchranáře Lékařku Milanu Pokornou není na záchrance třeba představovat. Za více jak třicet let její služby ji většina z nás zná jako mimořádnou lékařku a kolegyni. I tak nás ale Milana dokázala překvapit, když od ní přišel e-mail, ve kterém nás zvala do Národního divadla na premiéru baletního představení Srdce, ke kterému napsala libreto. Dvacet pět let. Tak dlouho Milana nosila v hlavě, nebo spíš na srdci, nápad na ztvárnění příběhu, který skutečně prožila. „Jednoho dne jsem si řekla, že to buď napíšu nebo se zblázním, a fakt mě odvezou,“ říkala do telefonu, když jsme spolu před premiérou Srdce mluvily. Poslouchala jsem s obrovským obdivem a pokorou. Znělo to až pohádkově: „Jak doktorka ze záchranky balet do Národního dostala“. Byla to neuvěřitelná souhra náhod. Ale taky nesporný důkaz toho, že když o něco opravdu stojíte, jste trpěliví a jdete si za tím, tak se to podaří. Když se řekne balet, vybaví se mi v hlavě scéna z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde vidím pana Harapese v legínách s obřími brýlemi: „í raz, i dva, í raz, i dva“. To byla moje dosavadní představa o baletu. Na Srdce jsem tak šla se zvědavostí, očekáváním, ale upřímně i trochou obav. A taky s obdivem, že někdo, kdo se umění profesionálně nevěnuje, může něco takového dokázat. Všude byla spousta známých tváří ze záchranky a ve foyer krásná Milana, která každého s milým úsměvem a trochou nervozity vítala. V baletu znalejší kolega mi doporučil, ať si určitě koupím program a rychle jej prolistuju, než představení začne. Že je v něm popis děje a člověk pak všechno lépe pochopí. Jedno zazvonění, druhé, třetí, program v ruce, ale číst ho nestíhám. Bylo tam tolik informací, že něž jsem se dostala k popisu děje, byla tma. „Hm, tak to jsem v háji,“ říkala jsem si pro sebe. Začala hrát hudba a pořád jsem si nebyla jistá, „jestli jsem tu správně“. Ten pocit ale netrval ani pět minut. Pak už jsem jen s němým úžasem pozorovala scénu, tanečníky a hltala příběh, který se vám před očima „vyprávěl“ bez jediného slova. Nikdy bych neřekla, že je možné vyjádřit takovou spoustu emocí, pocitů, nálad jen prostřednictvím tance. A ono to nejen jde, ale je to snad ještě mnohem silnější, než kdyby kdokoliv mluvil. Hrozně ráda bych vám toho k ději řekla mnohem víc, ale nechci vás ochudit o zážitek. Na vlastní oči můžete představení zažít stále v Národním divadle, Srdce zde hrají v pondělí 28. února, případně 1. března. Pak se bude hrát v Plzni na Nové scéně Divadlo J. K. Tyla. Lístky do Národního divadla můžete zakoupit po kliknutí na odkaz a na březnové představení o ně soutěžíme také v rámci kvízu v tomto čísle TEPu. Celé představení končilo potleskem ve stoje a troufám si říct, že jen pár párů očí zůstalo suchých – moje to určitě nebyly. Jednohlasně jsme se shodli, že tohle jsme tedy nečekali. I ti největší cynikové (nebudeme jmenovat, Ondro Šedivko), byli naměkko. Pamatujete na ten program, který jsem si měla přečíst? Ani vy ho nečtěte před představením. A víte proč? Je jedno, jak představení pochopíte, je jedno, jakým způsobem k vám Srdce promluví a jak si to přeberete. Žádná z variant nebude špatná, bude to ta vaše. Je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Protože Srdce je „Dar, o který byste si nikdy neřekli“... Milano, moc díky! MUDr. Milana Pokorná, Ph. D. Letos to bude 33 let, co doktorka Milana Pokorná nastoupila k nám na záchrannou službu. Předtím pracovala například čtyři roky jako lékařka na Kubě. Stále si udržuje také úvazek na ARO FTN a je odborným garantem oboru Urgentní medicína na 1. LF UK. Kromě letecké výjezdové skupiny, jejíž součástí byla v letech 1994 až 2019, neodmyslitelně patří k výjezdové základně na Praze 4 v Krči, kde dlouho působila jako vedoucí lékařka. V průběhu svého profesního života věnovala velkou pozornost neodkladné resuscitaci. Mimochodem, pro postgraduální doktorské studium si zvolila téma: „Náhlá srdeční zástava a význam kapnometrie v kardiopulmonální resuscitaci.“ Koncem 80. a začátkem 90. let spolupracovala v roli anesteziologa pečujícího o dárce orgánů s transplantačním programem. Od roku 2018 začala intenzivně pracovat na napsání scénáře a libreta k baletnímu představení Srdce. http://agenturasrdce.cz/cs/index.html#home SRDCE. BALET, KTERÝ DOSTANE I OTRLÉ ZÁCHRANÁŘE Dvacet pět let. Tak dlouho Milana nosila v hlavě, nebo spíš na srdci, nápad na ztvárnění příběhu, který skutečně prožila. „Jednoho dne jsem si řekla, že to buď napíšu nebo se zblázním, a fakt mě odvezou,“ říkala do telefonu, když jsme spolu před premiérou Srdce mluvily. Poslouchala jsem s obrovským obdivem a pokorou. Znělo to až pohádkově: „Jak doktorka ze záchranky balet do Národního dostala“. Byla to neuvěřitelná souhra náhod. Ale taky nesporný důkaz toho, že když o něco opravdu stojíte, jste trpěliví a jdete si za tím, tak se to podaří. Když se řekne balet, vybaví se mi v hlavě scéna z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde vidím pana Harapese v legínách s obřími brýlemi: „í raz, i dva, í raz, i dva“. To byla moje dosavadní představa o baletu. Na Srdce jsem tak šla se zvědavostí, očekáváním, ale upřímně i trochou obav. A taky s obdivem, že někdo, kdo se umění profesionálně nevěnuje, může něco takového dokázat. Všude byla spousta známých tváří ze záchranky a ve foyer krásná Milana, která každého s milým úsměvem a trochou nervozity vítala. V baletu znalejší kolega mi doporučil, ať si určitě koupím program a rychle jej prolistuju, než představení začne. Že je v něm popis děje a člověk pak všechno lépe pochopí. Jedno zazvonění, druhé, třetí, program v ruce, ale číst ho nestíhám. Bylo tam tolik informací, že něž jsem se dostala k popisu děje, byla tma. „Hm, tak to jsem v háji,“ říkala jsem si pro sebe. Začala hrát hudba a pořád jsem si nebyla jistá, „jestli jsem tu správně“. Ten pocit ale netrval ani pět minut. Pak už jsem jen s němým úžasem pozorovala scénu, tanečníky a hltala příběh, který se vám před očima „vyprávěl“ bez jediného slova. Nikdy bych neřekla, že je možné vyjádřit takovou spoustu emocí, pocitů, nálad jen prostřednictvím tance. A ono to nejen jde, ale je to snad ještě mnohem silnější, než kdyby kdokoliv mluvil. Hrozně ráda bych vám toho k ději řekla mnohem víc, ale nechci vás ochudit o zážitek. Na vlastní oči můžete představení zažít stále na Nové scéně Národního divadla, Srdce zde hrají v pondělí 28. února, případně ještě 1. března. Následně se bude hrát v Plzni na Nové scéně Divadla J. K. Tyla. Lístky do Národního divadla můžete zakoupit po kliknutí na odkaz a na březnové představení o ně soutěžíme také v rámci kvízu v tomto čísle TEPu. Celé představení končilo potleskem ve stoje a troufám si říct, že jen pár párů očí zůstalo suchých – moje to určitě nebyly. Jednohlasně jsme se shodli, že tohle jsme tedy nečekali. I ti největší cynikové (nebudeme jmenovat, Ondro Šedivko), byli naměkko. Pamatujete na ten program, který jsem si měla přečíst? Ani vy ho nečtěte před představením. A víte proč? Je jedno, jak představení pochopíte, je jedno, jakým způsobem k vám Srdce promluví a jak si to přeberete. Žádná z variant nebude špatná, bude to ta vaše. Je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Protože Srdce je „dar, o který byste si nikdy neřekli“... Milano, moc díky! Řada kolegyň a kolegů podala nadlidské výkony. Koupit vstupenky MUDr. Milana Pokorná, Ph. D. Letos to bude 33 let, co doktorka Milana Pokorná nastoupila k nám na záchrannou službu. Předtím pracovala například čtyři roky jako lékařka na Kubě. Stále si udržuje také úvazek na ARO FTN a je odborným garantem oboru Urgentní medicína na 1. LF UK. Kromě letecké výjezdové skupiny, jejíž součástí byla v letech 1994 až 2019, neodmyslitelně patří k výjezdové základně na Praze 4 v Krči, kde dlouho působila jako vedoucí lékařka. V průběhu svého profesního života věnovala velkou pozornost neodkladné resuscitaci. Mimochodem, pro postgraduální doktorské studium si zvolila téma: „Náhlá srdeční zástava a význam kapnometrie v kardiopulmonální resuscitaci.“ Koncem 80. a začátkem 90. let spolupracovala v roli anesteziologa pečujícího o dárce orgánů s transplantačním programem. Od roku 2018 začala intenzivně pracovat na napsání scénáře a libreta k baletnímu představení Srdce.