EVAKUACE DO GOLEMA INOVAČNÍ KURZ ZOS 2018: V sídle pražské záchranky je bomba. Alespoň to tvrdí anonym volající na linku 158. Máte deset minut, abyste se evakuovali. Takovou informaci dostala skupina našich deseti dispečerek na úvod praktické části Inovačního kurzu ZOS 2018. Cílem bylo nacvičit, jak zajistit kontinuální chod dispečinku i přes podobnou mimořádnou situaci, se kterou se už některé krajské ZZS musely vypořádat naostro. Podívali jsme se i s kamerou na čtvrtý „turnus“ tohoto kurzu, v článku níže nebudeme cokoliv hodnotit po metodické stránce, spíš jsme se pokusili zachytit celkovou atmosféru. text JAN HORKÝ foto JIŘÍ STAŠ video ONDŘEJ BŘEZINA Úvod je hektický. Byť je celý kurz simulací, na začátku se vychází z reálného provozu a je potřeba, aby měly dispečerky přehled o aktuálním nasazení posádek. V prostorově skromných podmínkách ZOS je tak najednou vedle běžné denní směny dalších deset účastnic kurzu – sladěných v černé barvě, Radek Vlk za VVS, vedoucí lékař ZOS Karel Štěpánek, a do toho se kolem motá redaktor TEPu s foťákem. Obzvlášť dispečerky ve službě se určitě těší, až se konečně evakuujeme. Teď skok o pár kilometrů na základnu Kundratka. Tady už je připravený tým figurantů, většinou našich kolegů, kteří představují volající na linku 155, jednotlivé posádky, inspektora, spolupracující složky IZS a zdravotní dopravní služby, management ZZS HMP a také zdravotnická zařízení. V šesti lidech zvládnou odehrát desítky rolí a už začínají žhavit telefony i radiostanice. Odpočet běží Zpátky na ZOS. „Objekt musíte opustit do deseti minut. Informované je jen operační policie a hasičů, jinak o tom ještě nikdo neví,“ říká Karel Štěpánek, který si na chvíli zahrál roli policisty. Začíná běžet odpočet. Zatímco se část dispečerek pouští do obvolávání všech, kteří by měli o mimořádné situaci vědět, včetně spojařů pro přepojení linek na mobilní telefony, další berou pro všechny ze skříní černé desky, fotí monitory počítačů a do toho začínají přicházet první telefonáty z Kundratky, kam budeme mít při evakuaci namířeno. Začíná se teorií Praktická část Inovačního kurzu ZOS 2018 následuje po dopolední teorii, kdy školitelé prezentují například novinky v krizové připravenosti, nové zdravotnické pomůcky ve výbavě našich posádek, ale také možnosti využití služeb peerů či zákonný rámec činnosti ZZS, především pak v pozici dispečera. Rychlým krokem opouštíme ZOS, celá parta se drží pohromadě. Některé z dispečerek přidržují telefon jen mezi uchem a ramenem a za pochodu zaznamenávají informace od volajících na karty z desek. Telefony zvoní nepřetržitě a celé procesí „žen v černé“ budí jak v budově na Korunní, tak i před ní slušnou pozornost. „Hlavně opatrně přes silnici,“ slyšíme několikrát, když míříme k přistavenému mikrobusu, který řídí Karel Štěpánek. Veze sedm dispečerek, další tři momentálně hrají posilu, která se teprve do akce zapojí. Ty jedou dalším autem s Radkem Vlkem. Dispečink v mikrobusu V mikrobusu se calltakeři i improvizované operační řízení během chvilky rozesadí tak, aby se jim co nejlépe spolupracovalo. A podle všeho to funguje. Holky vepředu, tedy operační, aktualizují stavy posádek do tabulky pomocí fixy a hadříku, kterým mažou staré údaje. Během pár minut jim začínají na papírech chodit „práce“ od calltakerů, za pacienty vyjíždějí první imaginární posádky. Míříme na Kundratku, kde už naši skupinu čeká rozestavěný Golem, který se na další přibližně dvě hodiny stane přechodným domovem pro dispečink. „Calltaking nahoru, operační dolů,“ zní jasné instrukce v Golemovi. Za dvě minuty jsou všichni usazení. Vzniká také „spojka“, která se ukazuje jako zásadní pro zajištění komunikace mezi oběma patry v Golemovi. Za pár chvil to vypadá, jako by dispečink najel na téměř rutinní provoz. O pár metrů dál je stanoviště volajících, kteří podle připraveného rozpisu v přesný čas telefonují calltakerům. Klobouk dolů před jejich výkony, za které by se nemuseli stydět ani profesionální herci, ať už jde o vystrašeného přítele nezletilé dívky, svědka dopravní nehody, zadrhávajícího pána nebo třeba umíněnou volající s banálními obtížemi. Na všech figurantech a jejich potutelných úsměvech je při volání vidět, že si hru užívají. Uvnitř základny je pak stanoviště, kde trojice kolegů simuluje vlastní provoz ZZS HMP a také důležitá kontaktní místa. Kluci to nedělají poprvé, takže v práci mají už propracovaný systém, byť vše řeší jen s pomocí tužky a papírových kartiček. Nezastaví se tu, občas mluví do dvou telefonů naráz. „Dneska je to masakr,“ zaslechnu ve dveřích. Poradí si s mluvčí i TANR Na dispečerky čeká během kurzu několik překvapení. Nechceme toho moc prozrazovat, každopádně VVS si s přípravou vyhrálo do detailů, takže si calltakeři musejí poradit mimo jiné i s tiskovou mluvčí, která shání podrobnosti o mediálně zajímavém případu, nebo se závažnou dopravní nehodou. Máme štěstí, že jsme zrovna na dispečinku ve chvíli, kdy se poskytuje TANR, a minimálně laik by podle výkonu dispečerky nepoznal, že se na druhé straně nebojuje o život. Jako na nezúčastněného pozorovatele na mě působila celá praktická část kurzu dost opravdově. Jasně, v reálu by to bylo asi bez úsměvů, ale i tak mi přišlo, že se většina účastníků do „hry“ pustila naplno. Fascinoval mě systém práce, na který v „polních“ podmínkách dispečerky přešly podle nacvičovaných metodických pokynů, včetně změny z plně digitálního prostředí na variantu tužka a papír. Podobný systém si zavedly všechny čtyři skupiny, které se této varianty kurzu účastnily. Docela mě tak překvapí, když dispečerky hodnotí při závěrečném debriefingu uplynulé hodiny nejen jako zábavné a klidné, ale některé také jako chaos. Minimálně navenek to tak nepůsobilo. „Simulace potvrdila, že i za velmi stižených podmínek a nutnosti obejít se bez většiny technologií dispečerky prokázaly profesionalitu a systém lze v obdobných situacích udržet na dostatečné úrovni," zhodnotil kurz Radek Vlk.