J sou běžné cesty domů z práce a pak ty, na které člověk nezapomene celý život. Filip Slovák jednu takovou v únoru zažil. Dveře bytu, kde žije s manželkou a několikaměsíčním synem, otevíral se slovy: „Miláčku, neuvěříš, co ti nesu.“ text REDAKCE foto REDAKCE CO TI NESU MILÁČKU, NEUVĚŘÍŠ, Když se Filip Slovák 19. února vracel domů z práce, všiml si v pražské Čiklově ulici mladé ženy, která v chladném počasí nesla dítě oblečené jen v tenkém bodýčku. Když kolem něho po chvíli procházela znovu, dítě už nenesla. Filip se tedy vypravil do míst, odkud žena vyšla a záhy našel na betonové podestě neobydleného domu odležené dítě. „Rozběhl jsem se k němu a vyzkoušel, jestli reaguje. Protože byl jeden stupeň nad nulou, rychle jsem ho vzal do náručí a běžel s ním domů. K bytu jsem to měl naštěstí jen minutu,“ říká Filip. Z domova pak přes linku 112 zalarmoval policii a záchrannou službu. „Byl jsem ze všeho trochu vyklepaný a rady paní z dispečinku mi velmi pomohly,“ zdůraznil. Po prvotním překvapení se Slovákovi postarali o dítě jako vzorní rodiče. „Ať je to holčička, ať je to holčička,“ říkala prý paní Slováková, která by si přála, aby se její rodina v budoucnu rozrostla právě o dceru. Na místě do 8 minut Naše posádka na místo dorazila za osm minut od přijetí tísňové výzvy a dítě převezla do Všeobecné fakultní nemocnice. Díky včasné reakci byl šestitýdenní chlapeček bez zdravotních komplikací. Vzhledem k chladnému venkovnímu počasí, a obecně snížené schopnosti termoregulace u novorozenců, by dítě na ulici delší dobu s největší pravděpodobností nepřežilo, což potvrdili i policejní vyšetřovatelé. Ti vypátrali chlapcovu matku v zahraničí a usilují o její vydání do ČR. O předání chlapce do péče má zažádána jeho babička. Filipu Slovákovi za jeho pohotovou reakci a záchranu mladého života v březnu poděkovali a předali ocenění ředitel pražské policie Miloš Trojánek a ředitel ZZS HMP Petr Kolouch. „Věřím, že by to udělal každý, koho znám, jen to prostě shodou náhod vyšlo na mě," reagoval Filip. Prostředí pražské záchranky není pro Filipa úplně neznámé, jeho spolužák z gymnázia u nás pracuje jako zdravotnický záchranář. „Když slyším, co dennodenně zažívají záchranáři v práci, tak mají můj hluboký obdiv."