Prioritou pro nás je bránit procesu vyhoření. Radek Lacko: prioritou je více personálu i základen V netradičním složení absolvovala jednu z březnových služeb posádka zdravotnických záchranářů Dity a Ivana z branické výjezdové základny. Jako stážistu vozila pražského radního Radka Lacka, do jehož kompetencí spadá i oblast zdravotnictví. Večer se pak radní vypravil ještě na část noční služby do Korunní na dispečink, aby si, jak říká, zažil prostředí záchranné služby na „vlastní kůži.“ „Připomněl jsem si, že v terénu i na dispečinku se jedná o velmi náročnou práci, při které je potřeba být neustále ve střehu, dokázat se rychle rozhodovat a umět komunikovat. Oceňuji profesionalitu zdravotníků, lidský přístup k pacientům a schopnost získat si rychle jejich důvěru i potřebné informace pro stanovení diagnózy,“ říká Radek Lacko. V sanitce jste nejezdil poprvé. Jaká byla část služby, kterou jste tentokrát absolvoval? Byla to moje druhá stáž v sanitce. Člověk si hned připomene, že to není žádná legrace. Začali jsme tím, že jsme si museli nechat na autě provést menší opravu v Nádražní, ale pak už to začalo „svištět.“ Měli jsme čtyři výjezdy, z toho jeden měl nejvyšší prioritu – šlo o staršího pacienta, který měl velmi nízký tlak a arytmii. Ostatní výjezdy měly prioritu číslo dvě. Jaký na vás udělala dojem práce posádky? Všechno klapalo. Velmi oceňuji profesionalitu záchranářů, lidský přístup k pacientům a schopnost získat si rychle jejich důvěru i potřebné informace o zdravotním stavu pro stanovení diagnózy. Obzvlášť u starších pacientů bylo často nutné volit specifický přístup, ale posádka s tím měla už bohaté zkušenosti. Laik by mnohdy asi nevěděl, jak se správně zeptat, aby dostal relevantní informace. Na záchranáře ale pacienti reagovali velmi dobře a platí to i naopak. Přiložil jste také „ruku k dílu“? Snažil jsem se hlavně nepřekážet a případně alespoň pomáhat s nošením schodolezů, převážením pacientů a oživil jsem si také vysouvání a zasouvání nosítek. Potvrdilo se mi, že záleží hodně na zručnosti a na cviku – schodolez jsem musel zandávat do sanitky snad natřikrát, než to bylo správně. Asistoval jsem také při měření tlaku a přípravě infuze. Zaujaly vás některé z pomůcek, které mají posádky ve výbavě? Například pediatrický protokol je podle mě úžasně šikovná a precizně vypracovaná pomůcka. Poprvé jsem také v provozu viděl Elektronickou zdravotnickou dokumentaci. Věřím, že je to lepší varianta než vyplňování papírových formulářů a následné přenášení údajů do počítačů. K tiskárně by se tedy mohla vydávat i sluchátka, ale jinak mi přijde, že EZD šlape dobře, a doufám, že práci v terénu ulehčuje. Večer jste vyrazil ještě na dispečink, jaké dojmy si odnášíte odsud? Prostředí je samozřejmě jiné, ale vidím velkou podobnost v tom, že je nutné dokázat v podstatě okamžitě vyhodnotit stav pacienta, převzít iniciativu, být pánem situace a vytěžit maximum informací. Stejně jako u záchranářských posádek je nutné získat důvěru pacienta nebo volajícího. Už z těch několika volání na tísňovou linku, které jsem zde slyšel, je jasné, že je to opravdu pestrý vějíř událostí, emocí a stresu. Dispečerky musejí často vytáhnout nějaké eso z rukávu, aby všemu daly jasný řád a lidé jim sdělovali přesné informace. Oceňuji taky jejich schopnost místo události přesně lokalizovat. Líbí se mi, že jde za tímto účelem například využít i štítky na lampách veřejného osvětlení nebo aplikaci Záchranka v mobilních telefonech. V čem jsou pro vás podobné stáže užitečné? Nechci dělat práci jen od stolu, ale vždy je lepší vyzkoušet si věci i na vlastní kůži. Jsou to pro mě užitečné podklady pro jednání na magistrátu, například v souvislosti s koncepcí ZZS HMP. Když vidím, že prostředky jsou vynakládány správně a účelně, mohu lépe obhajovat rozhodnutí například při schvalování rozpočtu. A také díky tomu mohu bránit práci záchranné služby v případech, kdy se vynoří nějací zlí jazykové. Co jsou pro vás priority rozvoje ZZS v Praze? Rozhodně je to navýšení počtu záchranářů a rozšíření sítě výjezdových základen. Posádky pražské záchranky mají při své náročné práci poměrně vysoký počet přesčasových hodin. Prioritou pro nás je bránit procesu vyhoření. Varianta více posádek je pro kvalitu poskytované péče rozhodně lepší než varianta více přesčasových hodin. Posílením provozu záchranné služby dosáhneme také rozšíření záloh, aby díky pravidelné rotaci vždy alespoň jedna posádka ve službě mohla nacvičovat postupy pro mimořádné situace s hromadným postižením osob, a to bez navyšování přesčasové práce. Nadále chceme podporovat zařazování žen záchranářek do provozu a investovat do techniky a zdravotnického vybavení. Jak se vyvíjí z vašeho pohledu situace s novým sídlem záchranky na Palmovce? Zatím to vypadá, že je vše na dobré cestě a věřím, že Palmovka „klapne“. Teď už je to spíše jen otázka času, která ale bude záviset převážně na dohodě o majetkově-právním vypořádání Prahy 8 a magistrátního majetkového odboru. Nabídli jsme, že náš Odbor strategických investic může dělat technický a investiční dozor, abychom mohli případně ZZS HMP při dostavbě budovy na Palmovce podpořit. Věřím, že v roce 2019 bude mít záchranná služba nové sídlo k dispozici. Magistrát si nechává zpracovat analýzu pražského zdravotnictví. Bude se nějak analýza dotýkat i záchranné služby? Analýza by měla být hotová do června a na záchrannou službu jako takovou se nezaměřuje. Zajímavým výstupem i pro záchranku by ale mohly být například údaje o zdravotním stavu pražské populace nebo o síti poskytovatelů lůžkové péče. Mimo jiné se ukazuje, že Praha poskytuje až 50 procent kapacity lůžek pro mimopražské pacienty. To jsou klíčová data, která by mohla sloužit i pro fungování záchranné služby. text JAN HORKÝ foto JIŘÍ STAŠ