L etos jsme oslavili malé, ale významné výročí – před 20 lety, konkrétně dne 26. března 1999 ve 22:08, zahájilo provoz naše zdravotnické operační středisko v současných prostorách v Korunní ulici, kam se přestěhovalo z „historického“ působiště v ulici Dukelských hrdinů. Toto datum je významné i tím, že jsme oné noci „najeli na počítače“ a ze ZOS postupně zmizely nekonečné řady krabic s případovými lístky. Kromě toho, že to pro všechny operátorky znamenalo naprosto zásadní změnu stylu práce (pro některé z nich vůbec první osobní kontakt s výpočetní technikou, tehdy byla opravdu „jiná doba“), vytvořilo počítačové zpracování dat především zcela zásadní předpoklad pro pozdější zkvalitňování a zefektivňování naší práce. Jeden parametr za všechny pro srovnání: u výzev první a druhé naléhavosti jsme zpočátku měli téměř 20 procent dojezdů nad 15 minut, dnes je to kolem jednoho procenta. Systém samozřejmě nebyl od počátku na takové úrovni jako dnes, počítače ze začátku sloužily „jen“ k zápisu výzev a evidenci toho, jaká výjezdová skupina je přiřazena jaké výzvě. Nebyla dokončena digitalizace telefonní sítě, takže čísla volajících se zobrazovala operátorkám jen někdy a bez vazby na polohu volajícího, neexistovala žádná databáze adres, vše se do počítače zapisovalo ručně. Poměrně rychle se podařilo zprovoznit alespoň automatický paging (do té doby musela řídící operátorka vyťukávat kódy posádek ručně na speciální konzoli), když potřebný modem (přístroj vytáčející určité telefonní číslo a odesílající číselný kód „999“ jako pokyn k výjezdu) tehdy donesl jeden ze zaměstnanců ZOS z domova. Bzučelo to jako v úle Až s velkým odstupem byly nainstalovány první počítačové mapy, a adresy tak bylo možné ověřovat proti elektronické databázi (čímž samozřejmě dramaticky poklesla chybovost lokalizací). Veškeré informace (předávání výzev posádkám, ale i hlášení posádek o výjezdu, dosažení místa či předání pacienta) byly sdělovány vysílačkou – nic takového jako datové přenosy nebo stavová hlášení neexistovalo, ani mobily nebyly tak dostupné jako dnes. Při silnějším provozu to na dispečinku bzučelo, pískalo a zvonilo doslova jako v úle. Přesto se již v roce 2000 podařilo v takto, z dnešního pohledu, primitivních podmínkách „odřídit“ téměř 80 000 výjezdů RLP a RZP a k domu dalších více než 60 000 „převozů“ služby DRNR, tedy Dopravy raněných, nemocných a rodiček, kteroužto službu v té době ZZS HMP také zajištovala. To je v součtu dokonce o něco více, než bylo výjezdů v roce 2018. Spamová volání Další zajímavostí je, že i počet přijatých volání na linku 155 byl o třetinu vyšší než dnes – rozdíl ale tvořily především krátká „spamová“ volání, jejichž počet razantně poklesl po masivní propagaci linky 112 mezi lety 2007–2010. Od uvedené doby uplynula spousta času. Operační středisko pražské záchranky tak, jak je známe dnes, se sice nachází v téže místnosti a na první pohled se podobá tomu z roku 1999, v rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb a také v možnostech, rychlosti i spolehlivosti technologií je ale dávno „někde jinde“. O to větší obdiv patří těm operátorkám, které zde na Korunní před dvaceti lety začínaly v daleko skromnějších podmínkách, ale s nemenší odpovědností a objemem práce. A jen pro zajímavost – některé z nich můžete za operátorským pultem vídat dodnes. text ONDŘEJ FRANĚK foto ARCHIV ZZS HMP 20 LET OD STĚHOVÁNÍ ZOS A POČÍTAČOVÉ REVOLUCE