JSME JEDEN TÝM II text PETR KOLOUCH foto JIŘÍ STAŠ V ážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem před dvěma lety psal první úvodní slovo do našeho tehdy vznikajícího zpravodaje TEP, zvolil jsem titulek „Jsme jeden tým“. S odstupem času, zkušeností a koneckonců i vzdálenosti (vzdušnou čarou nás nyní dělí na 4 500 kilometrů) si o to víc uvědomuji, jak je týmová souhra a vše, co k ní patří, pro organizaci našeho typu důležitá. Dennodenně se to potvrzuje v pražských ulicích, kde na našem nasazení závisí životy a zdraví pacientů. Objektivně měřitelné výsledky řadí pražskou záchranku oprávněně ke světové špičce a Vám za to patří nejen můj respekt, ale i upřímné poděkování. I když jsem nemohl být přímo na místě, mimořádně mě potěšily výstupy z nedávného cvičení Anděl 2019. To, jak si s náročnou situací naše posádky poradily, ukazuje, jak velký pokrok jsme v posledních letech udělali v krizové připravenosti řešení mimořádných událostí a také v kooperaci s dalšími složkami. Píši o souhře, součinnosti, týmovosti, a přitom s Vámi v Praze nejsem. Chápu, že mi to někteří z Vás mohou vyčítat. „Ředitel pražské záchranky by přeci měl sedět v Praze a starat se, aby vše fungovalo bez problémů...“ Díky moderním technologiím řešíme většinu důležitých záležitostí s kolegy z vedení společně na dálku, ale té možné výčitce rozumím. A pokud by situace v Evropě nevyžadovala pohotovost svých metropolí k řešení událostí, jako byla Paříž, Londýn, Madrid a další a mně bylo 60, byla by do jisté míry i oprávněná. Jsem ale zvyklý řídit se podle pravidla „Toujours Prêt – Vždy připraven“. Proto jsem toto riziko podstoupil. Neodjel jsem na půl roku „hrát si na vojáky“ pro osobní potěšení, ale mimo jiné proto, že jsem přesvědčený, že zkušenosti, které v tomto mnohdy extrémním prostředí získám, nám pomohou, abychom dokázali jako záchranka spolu s dalšími složkami IZS čelit i v příštích letech možným rizikům a jejich následkům. Budu si přát, aby to v Praze bylo pouze formou výcviku. K událostem letošního jara bych řekl, že pražská záchranná služba je a zůstane službou, která má to privilegium, že jejím posláním není lidi či systém zdravotní péče soudit, kritizovat nebo měnit, ale pomáhat. S pokorou a rozvahou. A to vše v prostředí a prostředky, o kterých se lidem v některých částech světa ani nesní. Naším úkolem jako vedení organizace i tak zůstává zajistit Vám k Vaší práci co možná nejlepší podmínky, ať už jde o spolehlivé sanitní vozy, vybavení nebo snižovaní pracovního zatížení. Neustáváme proto v navyšování počtu našich zaměstnanců, abychom mohli postupně přidávat do provozu další výjezdové skupiny a rozšiřovat náš tým. I když se nám toto vše bude dařit (a z velké části se už tak děje), nebude nám to správně fungovat, když mezi sebou nebudeme umět komunikovat. Otevřeně, lidsky a se vzájemnou úctou. Komunikace je základ každého dobrého týmu, a já cítím, že v předávání informací všemi možnými směry mezi sebou máme stále rezervy. Po svém návratu se budu soustředit i v tomto ohledu na zlepšení. Jsem přesvědčený, že se nám všem pak bude lépe pracovat. Přeji Vám všem klidné léto a těším se na návrat mezi Vás. Na shledanou v září. Petr Kolouch, ředitel