K oncem roku 2019 vydala americká Wilderness Medical Society (WMS), která se od 80. let zaměřuje na rady ohledně poskytování péče pacientům v divočině, revizi svých doporučení pro mimonemocniční hodnocení a léčbu náhodně vzniklé hypotermie. Z uvedených doporučení vybíráme několik zajímavostí. text KATARÍNA VESELÁ foto PIXABAY DOPORUČENÍ PRO PÉČI O PACIENTA S HYPOTERMIÍ Za náhodně vzniklou hypotermii je považovaný stav, kdy dojde k neúmyslnému poklesu teploty pacientova tělesného jádra pod 35 °C. V našich podmínkách je hypotermie často asociovaná s bezdomovectvím, alkoholismem a toxikománii. 1. V podmínkách PNP se jako nejvýhodnější jeví měření teploty jádra epitympanickým teploměrem (měření teploty jádra rektálně, orálně či v oblasti a. temporalis doporučováno není). CAVE! teplota může být zkreslená, pokud je zevní zvukový kanál blokován sněhem či ušním mazem, anebo není dostatečně překrytý „isolační čepičkou“ teploměru. 2. Při zachraňování pacienta s hypotermií (zejména ze studené vody) se doporučuje, aby byl pacient v horizontální poloze a byla minimalizována jakákoliv jeho fyzická námaha. Pokud totiž dojde k zvýšení krevního průtoku v periferních částech, dojde ke zvýšenému návratu chladné krve do srdce a hrozí riziko vzniku většího podchlazení a sklonu k arytmiím. Je-li nutné odstranit mokré oblečení (až v teplém prostředí), preferuje se rozříznutí, aby se minimalizoval pacientův pohyb. 3. Je nutno bránit tepelným ztrátám izolací pacienta od země a přikrytím celého těla včetně hlavy a krku. 4. Teplota vzduchu v sanitce by měla být optimálně 28 °C, ale jelikož je toto nepohodlné pro personál, kolektiv autorů udává jako dostačující teplotu vzduchu 24 °C. 5. Doporučuje se používání aktivních ohřívacích prostředků, které jsou aplikovány na hrudník (pokud není kontraindikace v podobě nutnosti KPR či poranění), do podpaží a na záda. Pozor však na možnost vzniku popálenin. 6. Zvlhčený ohřátý kyslík je možné použít, avšak nikoliv jako jedinou metodu pro ohřívání. 7. Použití horké sprchy či koupele se nedoporučuje. 8. U ventilovaných pacientů je vhodné udržovat hladinu ETCO2 v normálním rozmezí. 9. Při uvádění pacientů s teplotou jádra pod 30 °C do celkové anestézie se doporučuje snížit dávky anestetik i svalových relaxancií a prodloužit interval jejich opakovaného podávání. 10. Podávají se teplé krystaloidní roztoky ohřáté na teplotu 40–42 °C i.v. anebo i.o. (v důsledku vasokonstrikce může být zajištění i. v. vstupu obtížné). Tekutiny je vhodné podávat spíše bolusově než kontinuálně. Cílem je udržení adekvátního perfuzního tlaku. Glukózu podávat pouze hypotermickým pacientům s hypoglykémii. 11. Není dostatek důkazů pro jasné doporučení ohledně efektu vazoaktivních léků a antiarytmik u pacientů s hypotermií, pacienti mohou profitovat z externí kardiostimulace, pokud mají bradykardii a hypotenzi, která proporcionálně neodpovídá teplotě jádra. 12. Pozor na možnost jiné příčiny stavu pacienta, než je hypotermie (trauma, medikace…). 13. Pacienty s hypotermií a hemodynamickou nestabilitou anebo teplotou jádra pod 28 °C je vhodné směřovat do zdravotnického zařízení s možností ECMO. Hemodynamicky stabilní pacienty se střední anebo vážnou hypotermií je možné směřovat po domluvě do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení za kontinuální monitorace vitálních funkcí. 14. V originálním článku lze rovněž najít velmi přehlednou kartu obsahující komplexní přístup k hodnocení pacienta s hypotermii a základní principy péče o takového pacienta. Celý článek je dostupný po kliknutí na odkaz níže. ODKAZ NA ČLÁNEK