P roč se na začátku koronavirové krize stávalo, že se v úterý člověk naučil postupovat podle nového metodického pokynu a ve čtvrtek mohl začít znovu? Ony se totiž i informace, podle kterých se pokyny vytvářely, měnily často z hodiny na hodinu. Úkolem Zdeňka Křivánka, náměstka SNLZP, bylo spolu s dalšími kolegy tyto informace analyzovat a „vytáhnout“ z nich to podstatné pro práci, a hlavně bezpečí posádek v terénu, dispečerů na ZOS a všech, kteří u záchranky pracují. Někdy třeba i ve tři ráno. Co dalšího bylo třeba řešit? To se dočtete v tomto článku právě od Zdeňka Křivánka, ve kterém se ohlíží za uplynulými měsíci. Jednotlivé odstavce jsou sice řazené za sebou, ale pro lepší představu by bylo lepší je zařadit vedle sebe – většina věcí se odehrávala najednou. text ZDENĚK KŘIVÁNEK foto ZZS HMP JSME EXTRÉMNĚ OPATRNÍ. A VYPLATILO SE NÁM TO Nenechat si ujet vlak Na začátku krize nebyla v republice vydaná jasná metodika, jak mají být nastavené stupně ochrany posádek a také metodika WHO se teprve ladila. Monitorovali jsme, jak situaci vyhodnocuje Ministerstvo zdravotnictví ČR a od začátku jsme úzce koordinovali postupy s Hygienickou stanicí hl. m. Prahy. Řada věcí se řešila ad hoc a v mnoha ohledech jsme se museli spolehnout sami na sebe. Informací bylo mnoho a často se měnily, nebavíme se o dnech, ale o hodinách. Bylo nutné, abychom na změny rychle reagovali, hráli jsme o čas. V sázce bylo samotné fungování záchranné služby. I jeden pozitivně testovaný kolega by mohl kvůli nařízené karanténě z provozu vyřadit klidně 40 dalších. Sedávali jsme tu po nocích a změny se snažili zapracovat a dostat do provozu co nejrychleji. Nechtěli jsme, abychom přišli o jediného člověka v karanténě kvůli tomu, že jsme se nějak odchýlili od vyžadovaných postupů. Proto od nás někdy chodily nové pokyny i ve tři hodiny ráno. Nepouštěli jsme ven všechno, ale informace rozesílali, až když byly v ucelenější podobě a ověřené. Vývoj byl skutečně dynamický a my si nechtěli nechat tento vlak ujet – chtěli jsme být vždy o kus před ním. Záchranka vzhůru nohama Uvědomuji si, že zpočátku některé informace v provozu chyběly nebo jsme je měnili a muselo to být nesmírně nepříjemné. Jen s mírnou nadsázkou říkám, že jsme fungování záchranné služby obrátili vzhůru nohama. Museli jsme změnit naše metodické postupy a také stanovit ve spolupráci s hygieniky účinné stupně ochrany. Provoz potřeboval nastavit rychle jasná pravidla. Začínalo to změnami při vyhodnocování tísňových výzev na dispečinku, kdy se operátorky a operátoři museli začít strukturovaně ptát volajících, aby odhalili případné riziko nákazy koronavirem a posádky se mohly adekvátně chránit. Zprvu jsme postupovali podle algoritmu navrženého hygienickou stanicí. Když ale začal počet covid-19 pozitivních pacientů narůstat, respektive přerůstat v komunitní šíření, přestala být cestovatelská anamnéza spolehlivým ukazatelem. Iniciovali jsme proto rychle jednání s hygienou a domluvili se, že nasadíme pro posádky dvoustupňovou ochranu, kterou používáme dodnes, podle algoritmu a metodiky, které jsme za poslední měsíce vyladili tak, že jsou snad bez problémů srozumitelné pro všechny. Aktuální info na ZIPu Bezpečnost na prvním místě Zaváděli jsme režimová opatření, zrušili stáže, školicí akce, výrazně omezili přístup na dispečink a záchranku zvenku uzavírali. Některá opatření vyplývala jasně z doporučení od hygieniků, jiná jsme přijali dobrovolně z vlastní iniciativy. Rozhodli jsme se, že budeme raději až extrémně opatrní, ať už v používání ochranných pomůcek nebo v preventivních karanténách. Vyplatilo se to. Někdy jsme například váhali, zda někoho do karantény „pro jistotu“ umístit, nebo ne, ale raději jsme se tak rozhodli. Dnes vidíme, že to byla rozhodnutí, která „zachránila“ před karanténou třeba dalších šedesát lidí. Proto jsme také odmítli přistoupit například na zkrácenou karanténu pro zdravotníky, pokud by to vážnost situace vyloženě nevyžadovala, abychom provoz jakkoliv neohrozili. Krizové plány Zažili jsme (zatím) jen malý výřez z pomyslného koláče všech situací, na které jsme se připravovali. Museli jsme zajistit, aby záchranka fungovala i při scénářích, které třeba jen zazněly v médiích, ale v reálu se naštěstí neodehrály. Počítali jsme se situacemi, jako by byly například výpadek zásobování, uzavřené obchody, nedostatek pohonných hmot či výrazný nárůst počtu nakažených v provozu. Proto máme v záloze třeba i postup pro zprovoznění karanténního dispečinku pro kolegyně a kolegy, kterým by byla nařízena karanténa a byli by bez příznaků covid-19. Ne všechny problémy, které jsme jako záchranka řešili, spadaly přímo do naší kompetence, ale věděli jsme, že pokud se situací nepomůžeme, tak po její eskalaci stejně skončí u nás. Nedostatek pomůcek na trhu Jsme zvyklí, že za normálních okolností máme zásoby materiálu na měsíce, v tomto případě šlo ale o řád dnů. V první fázi jsme se snažili zabezpečit dostatek pomůcek, dokud to bylo možné. Uvalené restrikce nám nákupy zkomplikovaly, ale byli jsme i tak jednou z mála zdravotnických organizací, která se včas dostala například k většímu počtu respirátorů FFP3. Tady bych chtěl bez nějakého patosu vysmeknout poklonu Ondrovi Šedivkovi a Mírovi Tejklovi z PKP, kteří při shánění ochranných prostředků dělali skutečně nemožné. Ani nedokážu říct, kolik toho natelefonovali a osobně při jejich shánění najezdili. A stejně tak dokázali přijít s vhodnou alternativou – celoobličejovými maskami a polomaskami, když začaly respirátory docházet. Samozřejmě se to neobešlo bez „detailů“, jako když se ukázalo, že například pro kolegyně a kolegy, kteří nosí dioptrické brýle, jsou masky nepohodlné. Ale i to se nám po čase podařilo vyřešit s pomocí dioptrických vložek do masek. Uvědomuji si, že některé zásahy mají ke komfortu kvůli ochranným pomůckám daleko, sám jsem si vyzkoušel, že například práce v celotělových oblecích je mimořádně náročná. Ale ve specifických případech je to zkrátka nutnost, která vyplývá z nařízení hygieny a jejím nedodržováním bychom riskovali, že bude našim lidem nařízena karanténa. Obdivuji, jak si s celou situací posádky doposud poradily. Situace ohledně ochranných pomůcek je nadále napjatá, momentálně intenzivně řešíme například nedostatek nitrilových rukavic – jsou nyní podobně nedostatkovým zbožím, jako byly svého času respirátory. Z rarity se stala rutina Pro nikoho nebyly ze začátku zásahy v druhém stupni ochrany rutina, ale spíše rarita. Bylo nutné vyladit a správně nastavit postupy, jak pomůcky správně oblékat a používat. Byla s tím spojena spousta další neviditelné „mravenčí práce“. Když jsme se například rozhodli, že do provozu zavedeme celoobličejové masky, tak jsme souběžně s tím psali návody pro používání, vytvářeli distribuci na základny a masky všem reálně doručovali, vymýšleli způsob, jak pak budeme svážet použité filtry... Byla tam spousta drobností a detailů, které bylo třeba promyslet. Občas se stalo, že jsme text vydali a někdo se ozval s tím, že jsme tam nějakou drobnost zapomněli, načež jsme tak museli metodiku znovu aktualizovat. Rychlá zpětná vazba z provozu pro nás byla a je nesmírně důležitá. Zahlcený dispečink Na dispečink byl obrovský přetlak. Upravovali jsme podle vývoje metodiku pro doptávání pacientů a do toho se potkaly dvě „velké věci“. Jednou byl výrazný nárůst volajících na linku 155, protože se lidé nemohli dovolat na zveřejněná, extrémně přetížená čísla. Když se lidé nedovolali na „koronavirové“ linky, volali na linku 112, ale tam přepojovali všechny dotazy týkající se zdraví na linku 155. Byl to začarovaný kruh. Současně s eskalací situace došlo ke druhé velké věci – dlouhodobě naplánovanému spuštění zrychleného předávání mezi linkou 112 a 155. Zavedl se přepad na tzv. párové operační středisko, což je v našem případě středočeský dispečink na Kladně. Pokud u nás nezvednete sluchátko do 20 vteřin, tak je hovor z linky 112 automaticky přepojen na párové středisko. Je to užitečný postup pro případy, kdy by byl jeden z dispečinků například vlivem mimořádné události zahlcený, aby nedošlo k tomu, že některé tísňové výzvy nebudou přijaty. Jenže novinka začala fungovat v době, kdy byly zahlceny všechny dispečinky. Během běžného dne by byl takto přepojen odhadem maximálně jeden hovor, ale nyní to bylo třeba sto hovorů a do celé situace to vneslo výrazně chaotický prvek, protože samozřejmě přepadávaly hovory i od středočeských kolegů k nám. Stalo se například, že naše dispečerka poskytovala TANR v Mělníku. Pro všechny na dispečinku to byl obrovský stres, i když jsme se snažili směny posílit. I holky, které tu práci dělají mnoho let, říkaly, že to byly nejnáročnější služby, co u záchranky zažily. Dispečink odvedl neskutečnou práci… Smekám, že neutekli a vydrželi do doby, než byly zavedeny další linky pro poskytování informací. V rámci urychlení a zefektivnění konzultací jsme pro ZOS domluvili také spolupráci s epidemiology, kteří byli přítomni přímo na ZOS a pomáhali nám. Řada kolegyň a kolegů podala nadlidské výkony. Šťastné náhody Někdy jsme měli štěstí. Na Facebooku jsem třeba viděl příspěvek od známého, že „nějaký“ pan Průša tiskne na 3D tiskárnách ochranné štíty. Zavolal jsem mu a dostal kontakt přímo na firmu. Když na druhém konci telefon zvedli, tak jsem jen dostal otázku: „Ventilátory, nebo štíty?“ Druhý den přivezl pan Průša 80 štítů. Podobně nás kolegové propojili s optiky, kteří pro nás vyrobili dioptrické vložky do masek. A například uzavíratelné plastové sáčky na použité filtry z masek jsme sehnali tak, že jsme zkrátka obtelefonovali obchodní řetězce, které nám je zdarma dodaly. Ukázali jsme, že tlak zvládneme Potvrdilo se, že u záchranky umíme pracovat pod tlakem a to nejen „jednorázově“, jak jsme na to zvyklí například u hromadných neštěstí typu dopravní nehoda či požár, ale i dlouhodobě, což je obdivuhodné. A koronavirus naše fungování prověřil v řadě směrů. Pokud bych měl na koronaviru hledat nějaká pozitiva, tak se jednoznačně zrychlila řada procesů a věci se dařilo realizovat podstatně rychleji. Například tým speciálních činností, systém jeho fungování a začlenění do provozu jsme zvládli v podstatě v řádu dní. Doufám, že tento stav vydrží. Setkali jsme se také s obrovskou vlnou solidarity mezi veřejností a firmami… Opatření se nyní uvolňují, ale zůstáváme ostražití a situaci neustále monitorujeme, nejdůležitější informace budeme nadále shrnovat prostřednictvím interních sdělení. Náš hlavní cíl je, že všichni budeme neustále adekvátně zabezpečení. Z některých bezpečnostních opatření tedy slevit prozatím nemůžeme. Řada kolegyň a kolegů podala nadlidské výkony a projevila nesmírnou ochotu pomoci, abychom všechno zvládli. A to v situaci, kdy se stejně jako ostatní museli vypořádat se zavřenými školami, obchody, s dopravou… Musím přiznat, že jsme se ze začátku obávali podávání hromadných „ošetřovaček“ či neschopenek. Což by bylo z části i pochopitelné, většina z nás má doma děti, o které nebylo lehké se v této době postarat, další část například staré, nemocné rodiče, pro které by případná nákaza koronavirem mohla být fatální. Ale nic z toho se nenastalo, právě naopak. Ozývali jste se nám s obrovskou ochotou pomoci nad rámec svých povinností a neuvěřitelně jste nás podporovali a za to vám patří mé upřímné a obrovské DÍKY! Doufám, že se podaří, aby si všichni během léta odpočinuli a mohli si užít zasloužené dovolené.