A vy už taky padejte domů… Podobnou větou se kolegové v Korunní jeden pátek loučili s krizovými manažery Ondřejem Šedivkou a Miroslavem Tejklem. Vzhledem k tomu, že jejich úkolem je příprava záchranky na mimořádné situace, asi nikoho nepřekvapí, že se na začátku koronavirové krize z práce téměř nehnuli. Shánění ochranných pomůcek, úprava metodiky, koordinace odběrových vozů nebo zřízení nového týmu speciálních činností jsou jen některé věci, které krizoví manažeři řešili. „Rozhodně to ale není jen o nás. Že jsme koronavirus doposud zvládli, je zásluha všech našich kolegyň a kolegů. Neradi bychom na někoho zapomněli, ale v posledních měsících skutečně řada lidí mimořádně dřela, ať už tady v Korunní, na dispečinku nebo na základnách, obzvlášť na Kundratce, která se stala opěrným bodem celé záchranky,“ říkají. text a foto JAN HORKÝ KRIZOVÍ MANAŽEŘI: MUSÍME TO VIDĚT ČERNĚ Kolik času jste trávili v práci, když se pandemie koronaviru rozběhla? Míra: To do TEPu nemůžeme dát. Ondra: Kdybychom to řekli, tak by nás na inspektorátu práce neměli rádi. Jsme z nejhoršího venku? Ondra: Nejsme, respektive, není to jisté. A nechceme se chlácholit drobnými úspěchy. To by při podobném maratonu nebylo správné, protože přesně nevíme, kde leží cíl a jak daleko od něho jsme. Míra: Drobná vítězství mohou být navíc krátká. Nikdy nevíme, kdy může přijít další vlna. Všichni vidíme zprávy o znovuzavírání některých oblastí, kde už ochranná opatření polevila, ale nyní se zde vracejí k původním opatřením. Co považujete za drobná vítězství? Ondra: Že máme nastavenou metodiku a všichni mají k dispozici ochranné pomůcky. To je vlastně docela velké vítězství. Míra: Je pro nás nesmírně důležité, že posádky nemusely realizovat jediný výjezd, aniž by neměly adekvátní ochranu. To nemohou říct všude. Zaměstnanci řady organizací, nejen ve zdravotnictví, poukazovali na nedostatek ochranných pomůcek. Kdy jste si řekli, že je potřeba se na pandemii covid-19 začít připravovat a nakupovat pomůcky? Míra: Připravovali jsme se od půlky ledna. První kontakt s pacientem suspektním na Covid-19 jsme měli 26. ledna, to byla ještě doba, kdy hlavní roli hrála vedle klinických příznaků také cestovatelská anamnéza zaměřená na jihovýchodní Asii. O Itálii se tehdy ještě vůbec nemluvilo. Během února počet suspektních pacientů začal narůstat. Vyjížděli jsme do hotelů, na letiště i do mezinárodních firem. Všechno souviselo s cestováním. Prvního pacienta pozitivně testovaného na covid-19 jsme pak zaznamenali 1. března. Tehdy bylo ještě relativně jednoduché připravit metodiku. Operátorky se prostě každého ptaly, zda cestoval a kam či odkud. To se bohužel rychle změnilo a tento údaj přestal mít vypovídající hodnotu. Ondra: Standardně si držíme zásobu ochranných pomůcek, jde především o infekční sety speciál, které si sami vytváříme. Nekupujeme je jako hotovou věc, ale pořizujeme po jednotlivých pomůckách a sami si je ve skladu kompletujeme. V půlce ledna jsme si nejen na PKP, ale v rámci celého týmu tady na Korunní řekli, že půjde skutečně o problém a začali jsme nakupovat všechno, co šlo. I to, co nešlo… Jak složité bylo pomůcky shánět? Ondra: Bylo to náročné a stále je. Vládní kroky nám zpočátku ohledně shánění osobních ochranných pomůcek úplně nepomohly. Například nařízení, podle kterého směly respirátory třídy FFP3 nakupovat jen organizační složky státu, řadu lidí potěšila, než si uvědomili, že zdravotnická záchranná služba ani hlavní město nejsou organizační složky státu. Ve chvíli, kdy nákupy opět povolili, tak byl trh zkrátka „vybraný“ a nic na něm nebylo. Naštěstí jsme se už před tím rozhodli pro přístup, že nebudeme závislí jen na jednom typu ochranných pomůcek, takže jsme byli připraveni pro situaci, že respirátory FFP3 dojdou a bude je třeba nahradit. A tak přišly na řadu masky… Míra: Přesně tak, měli jsme místo respirátorů připravené obličejové masky a polomasky s filtry, ale nebylo to tak snadné. Nepasovaly na ně totiž české filtry. Na 3D tiskárně jsme si tak nechali natisknout záslepky a redukce, abychom na ně filtry dostali. Povedlo se a Výzkumný ústav bezpečnosti práce vydal certifikaci, podle níž masky splňují veškeré potřebné nároky, fungují a můžeme je používat jako ochrannou pomůcku. To byla neskutečná akce. Jeden den jsme vytiskli, druhý den ráno otestovali, odpoledne jsme měli protokol a večer už mířily první kusy mezi brýlaté kolegy do provozu. Poděkování patří také Honzovi Trnkovi. To je náš biomedicínský technik. Málokdo ho možná zná. Strašně šikovný kluk. Sám má 3D tiskárnu a v tomto nám moc pomohl. Pro nás je tohle „španělská vesnice.“ Ondra: V podstatě s každým typem pomůcky jsme si „užili“. Stačí si vzít takové pláštěnky. Nejen, že je trh probraný a drahý – zatímco v dubnu jsme nakupovali pláštěnku za 16 korun, v květnu za ni běžně chtěli prodejci korun 50. Je také třeba dávat si pozor na typ zboží. Dnes si může i „kadeřnice“ na svém webu napsat, že pláštěnky do deště, které nabízí, splňují nároky pro ochranu zdravotníků. Toto je mimochodem reálný příklad. Tato doba bohužel vygenerovala mnoho sporných či podvodných nabídek, na které musíme dávat mimořádný pozor. Předpokládám, že k úspěchům počítáte i zřízení týmu speciálních činností? Ondra: To považuji za pořádný úspěch. Během týdne se povedlo tento tým včetně veškerého vybavení zřídit. Míra: Plánovali jsme, že ho budeme vytvářet v průběhu tohoto roku, ale povedlo se to v rekordním čase. Za to, jak se k tomu kluci postavili, jim patří poděkování. Vlastně všem. I těm co je zastupují. Je to náročné. Zůstane tento tým součástí provozu pražské záchranky i v době, až koronavirus pomine? Ondra: Ano, budou samozřejmě určení i na jiné typy zásahů, ale ochranné pomůcky jako dekontaminovatelné ochranné obleky, holínky nebo filtroventilační jednotky budou používat i nadále. Rozšíří se jejich spektrum zásahů, ale samozřejmě nejprve projdou adekvátním výcvikem. Také jednáme o nákupu speciální sanitky. Nakolik se osvědčily krizové plány a metodiky, které máme připravené. Bylo potřeba je upravovat? Ondra: Osvědčily se, i když je bylo nutné samozřejmě upravit pro tuto konkrétní situaci. Měnili jsme snad všechno, vyjma postupu svlékání a oblékání infekčního setu. Jen pro zajímavost, tento postup od nás převzaly i další složky IZS. Síla našich krizových postupů se ukázala právě i v tom, že jsme je mohli pružně měnit podle vývoje situace, aniž by se „rozsypaly“. Kostra zůstává neustále stejná a dodržujeme ji. Míra: Vydali jsme aktualizaci plánu krizové připravenosti. To jsme netušili, že ho záhy takto ostře prověříme. Zaktualizovali jsme i metodický pokyn Řešení zásahu s výskytem chemické, biologické a radioaktivní látky, ale bylo nám jasné, že ho bude třeba upravovat podle vývoje situace i ze dne na den. Proto jsme ho nevydali, ale raději postupy vydáváme jako interní pokyny. Je to rychlejší, pružnější a přehlednější. Až se situace uklidní, určitě budeme mít mnoho poznatků k zahrnutí do stabilních plánů. Když proběhne cvičení nebo nějaká mimořádná událost, tak se vyhodnotí a vezmeme si nějaké ponaučení pro příště. Proběhlo už něco podobného v případě koronaviru? Ondra: Na něco podobného je ještě příliš brzo. Určitě se tak stane, ale vyhodnocení tohoto krizového stavu bude dlouhé a náročné. Platí, že s něčím podobným jsme se asi nejen na záchrance ještě nesetkali? Ondra: Možná tak po roce 1918, když se šířila španělská chřipka. Naše generace něco takového ale nezažila. Martin Spurný (který zrovna přišel na PKP něco vyřizovat): Co do rozsahu by se daly uvést povodně v roce 1997 nebo 2002, i když tehdy nebyl dva měsíce vyhlášený nouzový stav. Co pro vás bylo nejnáročnější? Oba: Pocit, že s něčím počítáš, stavíš na tom a najednou se to zhroutí. Situace byla často nevyzpytatelná a vrátila nás úplně na začátek. Nejhorší bylo odcházet večer s pocitem, že zítra by to už mohlo být klidnější. Ale od rána přicházel jeden průšvih za druhým. Fungující věci musely být operativně měněny. Na co naopak vzpomínáte rádi, co vás potěšilo? Ondra: Jak fungovala spolupráce v rámci záchranky a také s ostatními složkami IZS – že se lidé dokázali skutečně semknout a na všech úrovních táhnout za jeden provaz. Řada lidí vůbec neřešila, kolik času tráví v práci a byli tady, abychom to všechno zvládli. Řada kolegyň a kolegů volala z volna a nabízeli, že mohou pomoci. Všichni myslí na to, abychom z toho vyšli ve zdraví. To mě těší velmi. Míra: Věci, které by dříve vyžadovaly několikatýdenní až měsíční jednání a složité úkony, a ani pak by nebylo jisté, že se je podaří prosadit, se najednou daly realizovat v podstatě ze dne na den. A šlo to s úsměvem, bez přehnaných emocí a papírování. Co byste chtěli vzkázat kolegům? Oba: Velké díky všem. Jiná slova ani nejdou použít. Jaký odhadujete příští vývoj? Ondra: Je to smutné takto říct, ale v těchto podmínkách budeme muset fungovat ještě několik měsíců. Nelze čekat, že s uvolněním vládních opatření se všichni vrátíme do normálu a infekční set využijeme jen ojediněle. Koronavirus zůstane běžnou součástí našich životů minimálně v následujících měsících. Míra: Naší prací je vidět věci černě, abychom se na ně dokázali připravit, to je úděl krizového manažera. Kdybychom byli v lednu optimisté, tak bychom měli pomůcky sotva na čtrnáct dnů. Růžové brýle do naší výbavy nepatří. Musíme počítat vždy s horší variantou. Ondra: A nemůžeme mít jen jeden plán, jak takovou variantu zvládnout. K plánu A máme vždy ještě plán B, případně i C a D. Co z toho vyplývá pro PKP? Ondra: Naším úkolem bude starat se dál o to, aby měli všichni dostatek pomůcek, které potřebují pro práci. A když jeden typ pomůcek dojde nebo bude nedostupný, tak obstaráme jiné typy z jiných zdrojů, abychom ho mohli nahradit. V tomto režimu „pojedeme“, dokud bude potřeba, abychom nejenom výjezdovým skupinám mohli garantovat, že budou mít vše, co budou potřebovat, a to včetně včasných a přesných informací. Není to ale jen o nás, ale o všech kolegyních a kolezích, kteří tuto situaci pomáhají zvládnout. Míra: Určitě je potřeba také zmínit Kundratku, ze které se stal skutečně opěrný bod celé záchranky. Probíhá tam dezinfekce a dekontaminace osob i techniky. Máme zde centrální sklad všech pomůcek. Zde můžeme vidět skutečně příkladnou spolupráci všech složek IZS. Jsme rádi, že máme takový areál k dispozici. Určitě pro nás bude klíčovým zázemím minimálně po zbytek roku. Všem, kteří tam usilovně pracují, patří poděkování.