N edávno nás navštívil bývalý kolega Josef Bradáč, který v současné době působí v oblasti zdravotnictví a záchranné služby u protinožců – konkrétně na Novém Zélandu. Během jeho návštěvy jsme se krátce setkali, aby nám řekl něco o systému zdravotní péče a jeho zkušenostech z opačného konce světa. Mimo jiné mluvil také o supervizi a vzdálené telefonické podpoře, která slouží pro konzultace ohledně léčby a postupu v terénu. Bylo zajímavé slyšet, jakým způsobem je nastaveno vzdělávání a různé úrovně vzdělání zdravotnických záchranářů. Podobný systém mají, celkem pochopitelně, i ve Velké Británii a jiných zemích Commonwealthu. Osobně mě zaujala zmínka o tzv. supervizorech, se kterými jsem se osobně setkal právě v Británii. text DAVID PEŘAN foto PIXABAY VZDĚLÁVÁNÍ A SUPERVIZE U PROTINOŽCŮ A JINDE V posledních letech se můžeme setkat s termíny „field supervisor“ nebo „clinical supervisor“ a dalšími podobnými, které označují jednočlennou posádku zdravotnické záchranné služby, jejíž úkoly se mezi zeměmi a organizacemi liší. Některé organizace tak označují naše vedoucí záchranáře oblastí, jiné inspektory, jinde se jedná o poskytovatele terénní vzdělávací supervize. Ta se od supervize, kterou máme zavedenou například na operačním středisku, liší. Abych mohl dobře vysvětlit rozdíl, musíme se podívat na supervizi obecně… Supervizi lze definovat například jako „čistou mezilidskou interakci, jejímž obecným cílem je, aby se jedna osoba, supervizor, setkávala s druhou osobou, supervidovaným, ve snaze zlepšit schopnost supervidovaného účinně pomáhat lidem.“ V současné době má supervize mnoho podob. Supervize plní funkce vzdělávací (formativní), podpůrné (restorativní) a řídící (normativní). Některé organizace tak upřednostňují řídící funkci, a klinický supervizor například píše služby a řeší další organizační záležitosti. V Anglii se můžeme setkat se supervizory, kteří mají spíše vzdělávací roli – supervizor se účastní výjezdů a po jeho skončení dává posádce zpětnou vazbu a své postřehy. Když se podíváme na práci na zdravotnické záchranné službě, tak se jedná o velmi svobodné povolání. Vzpomeňme si, kdy nás u pacienta viděl někdo z nadřízených naposledy. Nedá mi to, abych nevzpomněl i na legendárního MUDr. Jiřího Franze, který kdysi na výjezdové základně řekl, že se celý život učí od záchranářů, protože vlastně nikdy neviděl na výjezdu pracovat jiného lékaře. V Anglii tak má každý záchranář možnost získat druhý – nezávislý – pohled na svou práci. A jen tak pro zajímavost, tito záchranáři v Británii jezdí vozidly Škoda Octavia Scout. Možná je potřeba také zdůraznit, že supervizor nemá funkci peera ani interventa, ale zaměřuje se na samotnou medicínskou péči o pacienta. Vztah supervizora a supervidovaného je vysoce důvěrný. Jestliže dochází k předávání informací manažerům organizace, jsou tato zjištění anonymizovaná a zobecňovaná. Například v Birminghamu vykonává supervizor tuto činnost jako tzv. „Advanced Care Practitioner“, což by se dalo přirovnat k našim záchranářům pro urgentní medicínu. Nicméně je potřeba říci, že záchranáři ve Velké Británii mohou se svým vzděláním dosáhnout až na úroveň, kdy předepisují léky, včetně opiátů. Pepa mluvil o tom, že jejich záchranáři se dělí na několik kategorií: 1) First responder a. může podávat kyslík, methoxyfluran, paracetamol, ibuprofen nebo aspirin. 2) Emergency Medical Technician a. může provádět všechny úkony, které jsou neinvazivní, včetně podání léků (kromě i.v. podání). 3) Paramedic a. odpovídá našemu záchranáři, ale kompetencemi se řídí národními doporučenými postupy (Clinical Procedures and Guidelines). 4) Intensive Care Paramedic a. nadstavbové postgraduální vzdělání, kompetence jsou rovněž upraveny v doporučených postupech a protokolech. V Austrálii existují i další stupně: Air Ambulance Paramedic (letecký záchranář), Ambulance Community Officer (first responder v oblastech, kde je nízká zalidněnost, nepracují na plný úvazek), Paramedic Community Support Coordinator (koordinuje návaznost péče s praktickými lékaři, domovy sociálních služeb apod.), Clinical Support Officer (dal by se přirovnat ke kombinaci inspektora a supervizora), Wilderness Response Paramedic (zasahují v nepřístupných oblastech – divočině, horách apod.). Tím ale výčet nekončí, jednotlivých rolí a úrovní je ještě více… Záchranáři s vyšším stupněm vzdělání si také musí své znalosti a dovednosti neustále obnovovat a pravidelně jsou také přezkušováni. O své kompetence a zařazení tak mohou dokonce přijít. Je možná škoda, že podobný systém není u nás více propracovaný. Zdravotnický záchranář má dnes možnost posunout se jen studiem specializace v urgentní medicíně, případně certifikovanými kurzy. V některých zemích jsou tak v systému vzdělávání dále než my. Rovněž termín supervize není v ČR známý a nevím ani o žádné zdravotnické organizaci, která by klinické supervizory, kteří poskytují vzdělávací supervizi, měla nasazeny.