A si každý, kdo v poslední době navštívil páté patro v Korunní, si všiml úprav, které probíhají na dispečinku. S vedoucím ZOS Jánem Čižmárikem jsme se bavili o tom, co všechno se už podařilo změnit a jaké novinky se do budoucna chystají. Díky rozšíření „území“ dispečinku bude možné pro ZOS vybudovat mimo jiné odpočinkové místnosti. Kompletní výměna pak čeká technologické vybavení a komunikační infrastrukturu. KROK ZA KROKEM. MODERNIZUJEME ZOS text JAN HORKÝ foto JÁN ČIŽMÁRIK Personální sekce je přestěhovaná Do třetího patra budovy v Korunní 98 se přestěhovala v červenci personální sekce. Nově na třetím patře najdete také pracoviště technika BOZP. Ve třetím patře tak nově najdete: Náměstkyni ředitele sekce personální: Ing. Hanu Kubánkovou Odbornou asistentku NŘ SP: Bc. Kateřinu Felix Personální oddělení: Helenu Povolnou a Janu Hášovou Oddělení péče o zaměstnance: Márii Krohovou Platovou účtárna: Jolanu Mužíkovou a Blanku Kubalovou BOZP: Ing. Lubomíra Ševčíka Co už je na ZOS nové a co plánujete do budoucna? Všichni dobře víme, že náš dispečink je na hraně svých možností, a to jak kapacitních, tak i technologických. Jsme tu přeci jen přes dvacet let. Rozhodli jsme se tak v rámci toho, co prostory dovolují, zdravotnické operační středisko inovovat a úpravy rozdělili do dvou fází. V první etapě, která se nyní blíží ke konci, šlo spíše jen o optickou revitalizaci. Získali jsme nové prostory, s čímž bylo spojeno i posunutí prosklených vstupních dveří na ZOS, oddělujících režimové pracoviště. Jsme moc rádi, že se konečně podařilo zakoupit kvalitní křesla podle požadavků operátorů. I zdánlivě lehká věc, jako je nákup operátorských křesel, je v režimu veřejných zakázek běh na dlouhou trať, ale jsme rádi, že se nakonec podařilo vysoutěžit opravdu kvalitní křesla, která vyhovují většině kolegyň a kolegů. Víme, že vedle myši a sluchátek je to jeden z jejich nejdůležitějších „pracovních nástrojů“. Také jsme vyměnili koberce (barvu si kolegové zvolili sami), nechali jsme vymalovat, osadili jsme nová okna, stará už byla na pováženou. Kuchyňku na chodbě jsme vybavili novými spotřebiči. Na chodbách a v kuchyňce jsme instalovali nové barevně sladěné příruční skřínky. Sál operátorů osadíme krom televize párem zobrazovacích jednotek, kde centralizujeme výstupy kamer či sledování počasí (z důvodu využití pro operační řízení LZS) a zakoupili jsme dvě vysokovýkonné čističky vzduchu – zachytí nejen prachové, ale i alergizující částice a patogeny. Na terase budeme mít pergolu s novým sezením, což snad zpříjemní čas těm, kteří zde budou trávit bezpečnostní přestávky. Cílem bylo v rámci našich možností zkvalitnění prostorových podmínek, prosvětlení a celkové zlepšení pracovního prostředí a „mikroklima“ na ZOS. A co druhá fáze? Druhá fáze, která nás čeká začátkem příštího roku, už bude rozsáhlejší. ZOS se kvůli tomu bude muset dočasně přestěhovat, předběžně počítáme se třetím poschodím. Časový rámec samotné realizace je půl roku až rok, pokud nenastanou neočekávané okolnosti (jako teď s covid-19), a během této doby zcela vyměníme technologie a elektroinstalace. Samozřejmě před samotnou realizací je dlouhá přípravná fáze plánování, projektování, procesu veřejných zakázek a stovky hodin práce kolegů z dalších oddělení, vytvářejících podporu a zázemí ZOS. Až pak uděláme všechno, co se za provozu nemohlo podniknout nyní, nebo by bylo neekonomické ve fázi první (výměna pultů – stolů, podhledů, bourání příček, zdvojených podlah atd). Rozdělíme také ZOS na pracovní a odpočinkovou část, rozšíříme šatny a celkově zvětšíme zázemí pro dispečerky a dispečery. Získali jsme pro dispečink nové prostory, které k tomu budeme moci na pátém patře využít. Proč jste se pro tyto změny nyní rozhodli? Přes 160 let čekáme na vlastní budovu a na moderní zdravotnické operační středisko. Ačkoliv všichni z vedení dělají, co je v jejich silách, v tomto ohledu nejsme ti, kdo rozhodují. Tento stav ještě nějakou dobu potrvá, ale nevíme, jak dlouho to bude. Není to tak, že bychom najednou prozřeli a zjistili, že je třeba dispečink zmodernizovat. Už mnoho let vedení tuto potřebu vnímá, ale dříve byla takto rozsáhlá revitalizace brána jako zmařená investice, neboť jsme se do nového sídla téměř „stěhovali“ už několikrát. Navíc samozřejmě vnímáme, že práce na ZOS je psychicky náročná a i prostředí, ve kterém se zde lidé pohybují, může přispět k tomu, aby se tady člověk cítil dobře. Odpočinkové místnosti jsou běžnou součástí moderních dispečinků. Druhou věcí je fakt, že řada našich technických řešení je dnes už za zenitem a je třeba je modernizovat, což by bez většího zásahu nešlo Co tyto úpravy přinesou? Kromě celkového zlepšení pracovního prostředí budeme moct i lépe vyhodnocovat námi poskytovanou péči. Naše technologie fungují, ale v této oblasti se dnes potřebujeme už posunout dále, abychom se vybavením udrželi na špici. Získáme mimo jiné přesnější data o jednotlivých voláních a jejich průběhu, a tím i údaje pro celkovou statistiku. Rozšíří se i naše možnosti pro případ možného výpadku systémů a přesměrování hovorů na jiný dispečink. Zjednodušeně řečeno, budeme mít v rámci našich možností moderní operační středisko, jehož systémy nám poskytnou přesná data o voláních, abychom jejich vyhodnocováním udržovali na vysoké úrovni naše služby a zároveň dávali zaměstnancům čas a komfortní prostor pro odpočinek. Úpravy se prováděly za plného provozu, jak to bylo náročné? Něco bylo velmi jednoduché – třeba úpravy doplňkové kuchyňky se operátorů prakticky nedotkly, ale jiné změny nám daly zabrat. Například výměna oken se prováděla za plného provozu, kdy jsme dispečink přepažili zástěnou, takže práce neprobíhaly v přímém kontaktu, ale i tak to bylo náročné. Kolegyně a kolegové to ale zvládli a nepotřebovali jsme si ani vypůjčovat sluchátka od leteckých záchranářů. Za plného provozu probíhala i výměna koberců nebo malování, ale se vším jsme si poradili. Největší komplikaci tak pro nás představoval covid-19, používali jsme tak respirátory s vysokou ochranou, aby zde mohli po nezbytnou dobu pracovat i zaměstnanci firem, které úpravy prováděly. Jak dnes, v době stále doutnající pandemie koronaviru, dispečink funguje? V tomto ohledu u nás zatím k výraznějším změnám nedošlo a řídíme se aktuálními bezpečnostními opatřeními a dodržujeme pokyny hygieny. Přístup na ZOS zůstává dál omezený, byť jsme ho částečně uvolnili. Nevztahuje se tak už například na budoucí záchranáře-specialisty pro urgentní medicínu, kteří si zde dokončují praxi v operačním řízení. Uvítali jsme zpět také kolegy z provozu, kteří nám chodí na ZOS pomáhat. V posledních měsících si praxe vyžádala vznik nového „pracoviště“, tak se dle požadavků „standardní“ ZOS rozrostl o dispečink, který má stále na starosti koordinaci vozů, jejichž posádky provádějí odběry vzorků pro testování pacientů s podezřením na covid-19. Počet odběrů v posledních týdnech opět stoupá. Řídili jsme také operační a komunikační podporu pro „létající krizové týmy“, které poskytovaly asistenci zařízením sociálních služeb a domovům seniorů. Co se týká naší běžné práce, tak už se vracíme do standardního režimu, co do počtu volajících i komplikací, se kterými se potýkají. Na závěr bych ještě jednou rád moc poděkoval všem kolegyním a kolegům, kteří se na dispečinku, zejména v úvodu pandemie, podíleli na zvládnutí veškerého provozu. Bylo to mimořádně náročné a já si vážím nasazení každého jednoho pracovníka.