D ošla mi energie, abych před sebou tlačila dál věci, které budou dobře udělané. A než abych je dělala špatně, nebudu je raději dělat vůbec, protože na to mám záchranku až moc ráda. Takto napřímo zdůvodňuje Helena Brýdlová, proč po 14 letech končí u pražské záchranné služby. text JAN HORKÝ foto PIXABAY NECHTĚLA JSEM ODCHÁZET JAKO TRILOBIT Helena přišla na pražskou záchranku v roce 2007. Většina z nás ji zná jako koordinátorku psychosociální intervenční služby, v jejímž rámci jsou zaměstnancům ZZS HMP připraveni pomoct po náročných výjezdech a v řadě dalších situací speciálně vyškolení kolegové – peeři. Momentálně probíhá také proškolování interventů, kteří budou vyjíždět, aby poskytli prvotní psychosociální péči pacientům, jejich blízkým nebo dalším lidem zasaženým událostmi, které řešíme. Ta otázka zní možná zvláštně, ale vyhořela šéfka peerů, že se rozhodla u záchranky skončit? „Často o tom přemýšlím, ale v mém případě to bude spíš kombinace více věcí, kdy jsem začala bilancovat i v osobním životě a uvědomila si, že se nevěnuji rodině tolik, kolik bych chtěla,“ říká Helena. Jedním z dalších důvodů je ale i to, že bylo nutné, aby se ve své pozici věnovala více systémovým záležitostem a na samotnou práci s lidmi už jí nezbýval prostor. „Původně pro fungování peerů nebyl u pražské záchranky vytvořený žádný systém, takže jsem se zapojila do jeho budování. Ale pak se vám stane, že stále stavíte a vylepšujete strukturu, organizujete a vytváříte vhodné prostředí, ale na přímou práci s lidmi už nemáte čas a kapacitu. A mně přímá péče chybí,“ vysvětluje Helena, která plánuje, že se začne věnovat vlastní psychoterapeutické praxi a také poskytování supervize ve zdravotnictví. Cesty s pražskou záchrankou nebo Systémem psychosociální intervenční služby se tak dost možná nerozdělují na dobro. Nyní ale Helena prý prostě jasně cítila, že musí dojít ke změně. „Nechci odcházet jako trilobit. Věřím, že přijde někdo nový, kdo bude mít novou energii a nový pohled na věc i nápady. Sama cítím, že už je nemám, respektive je nemám sílu realizovat. I díky psychoterapeutickému výcviku jsem se naučila lépe naslouchat sama sobě a pochopila jsem, že toto bude nejlepší varianta pro mě i záchranku. Porozumělo tomu i vedení organizace, vyšlo mi vstříc a rozhodně se loučíme v dobrém,“ uvádí Helena, jejíž pracovní úvazek skončil v červnu. Helenino místo zaujmou nyní naši dva zkušení kolegové, kteří sami působí jako peeři. Interventů se ujme záchranář Bořek Kolář a inspektor a záchranář David Vávra pod sebe vezme peery. Na tom, že vám budou peeři plně k dispozici, když budete potřebovat vyslechnout, se nic nemění. „Určitě se moji nástupci nemusejí držet v zajetých kolejích. Naopak budu ráda, když začnou dělat některé věci jinak. Držím jim palce a to samé platí pro všechny kolegyně a kolegy, které jsem mohla u záchranky za ty roky poznat,“ dodává Helena. Helena Brýdlová Helenino místo zaujmou nyní naši dva zkušení kolegové, kteří sami působí jako peeři. Říct si o pomoc je normální Jak peeři pomáhají a jak s nimi může takový rozhovor vypadat, si přečtete v jednom z předchozích článků. Stačí kliknout na tento box.