J ednu věc máme společnou. Všichni zemřeme. To není pokus o nějaký efektivní úvod článku, ale konstatování skutečnosti, kterou všichni známe. Jen ji možná v hlavě odsouváme někam dozadu. I když ve zdravotnictví děláme „možné i nemožné“, abychom nad smrtí vyhráli, setkáváme se s ní neustále. Člověk by čekal, že za tisíce let své existence bude mít medicína téma přístupu ke smrti vyřešené, ale úplně tomu tak není. I když už je konec života přes všechnu poskytnutou péči nevyhnutelný, často nevíme, jak o tom s pacienty a jejich blízkými mluvit a jak podle toho jednat. Někdy to vypadá, jako bychom neuměli postupovat jinak než za každou cenu léčit, i když to už pro pacienta nemá hmatatelný přínos. Přístup k paliativním pacientům, kteří jsou v terminálním stádiu nevyléčitelného onemocnění, je tématem také v každodenní praxi zdravotnické záchranné služby. Takovým pacientům mnohdy neumíme pomoci v domácím prostředí jinak než ztišením bolesti a transportem do nemocnice, kde je často čekají už jen hodiny života stráveného na akutním lůžku. Nejde to dělat jinak? Jde. Abychom ale měli odpověď podloženou reálnými daty, spustila ZZS HMP pilotní projekt, který nám může, po důkladném vyhodnocení, péči o paliativně relevantní pacienty lépe nastavit. Ulevilo by to jak pacientům a jejich blízkým, tak i samotnému provozu záchranné služby. Následující článek vznikl ve spolupráci s našimi kolegy Markem Uhlířem a lékařem Markem Brožkem, kteří tento projekt zaštiťují. text M.UHLÍŘ, M.BROŽEK, J.HORKÝ foto ZZS HMP PÉČE O PALIATIVNÍ PACIENTY. JDE TO I JINAK Jak to vypadá v praxi? Stejně jako velká část našich činností, i v tomto případě, začíná vše na dispečinku. Cílem nynější fáze projektu je v prostředí ZZS HMP otestovat a následně vyhodnotit nově navržený screeningový nástroj pro včasnou identifikaci pacientů v terminální progresi nevyléčitelného onemocnění v podmínkách PNP. Mimochodem, v tomto ohledu budeme první na světě. Jde v podstatě o ověření funkčnosti varianty již validizovaného nástroje PCST, jenž je ale navržen pro lékaře a je časově poměrně náročný. Nový „pražský“ Rapid-PCST lze použít pro vyhodnocení pacientova stavu při příjmu tísňového volání na lince 155 nelékařským zdravotnickým pracovníkem během 30 vteřin. Pokud dispečeři podle schématu vyhodnotí pacienta jako paliativně relevantního, mohou v takovém případě použít nově zavedenou klasifikaci „Zhoršení stavu – PT“. Každý, kdo tento článek čte, by dost možná paliativního pacienta identifikoval rozdílně, v rámci Rapid-PCST se tak děje na základě jasně daných triážních kritérií jako diagnóza, hospitalizační historie či zhoršení funkčního stavu. Co se bude dít dál? Od června je každý čtvrtek v rámci pilotní fáze součástí našeho provozu i paliativní tým, který tvoří lékař s dvojí atestací (pro urgentní medicínu a pro paliativní medicínu) spolu s řidičem. Lékaři, kterými jsou na této pozici zatím Marek Brožek a Jana Baťková, ve čtvrtek slouží zároveň jako vedoucí lékaři ZOS i směny. Když dispečink u pacienta použije klasifikaci „Zhoršený stav – PT“ (a bude čtvrtek), s velkou pravděpodobností na místo vyrazí právě paliativní tým. V jiné dny pojede standardní posádka RZP či RLP. Pokud se bude posádka po vyšetření pacienta a případném prostudování zdravotnické dokumentace s touto klasifikací ztotožňovat, prosíme, aby v EZD u daného pacienta zaškrtli políčko paliativní pacient a klasifikaci dispečinku tak potvrdili. Posádka může políčko zaškrtnout i v případě, že bude pacienta považovat za paliativně relevantního, byť dispečink původně takovou klasifikaci neuváděl. K takovým pacientům pak může výjezdová skupina dodatečně přivolat i paliativní tým nebo s ním situaci telefonicky konzultovat (ano, zatím pouze ve čtvrtek). V čem bude spočívat činnost paliativního týmu na místě? Bude třeba, abychom se seznámili se situací, pacientovým zdravotním stavem, prošli zdravotnickou dokumentaci, pacienta vyslechli a zjistili i jeho preference, zda chce být hospitalizovaný, nebo chce zůstat doma a má se o něj kdo postarat. Budou-li chtít pacienti zůstat v domácím prostředí a my budeme schopni jim zde poskytnout pomoc, vyřešíme jejich aktuální potřeby, a zároveň bychom pro pacienty či o ně pečující blízké chtěli zařídit navazující péči ve spolupráci s hospici nebo paliativními týmy v nemocnicích. Určitě není definitivním řešením přijet k pacientovi, aplikovat mu léky proti bolesti a odjet, protože výjezd by se pak velmi pravděpodobně za několik hodin nebo dní opakoval. Úleva pro pacienty i provoz záchranné služby K paliativním pacientům vyjíždí záchranná služba v poslední fázi jejich života opakovaně. Pokud dokáží naše paliativní týmy nebo výjezdové skupiny poskytnout takovému pacientovi náležitou péči, mohou docílit toho, že k nim už záchranná služba znovu nepojede a zároveň budou mít pacienti potřebný komfort a medikaci. Jistě budou i takoví pacienti, které dispečink určí jako paliativně relevantní, ale posádka na místě po vyšetření nebo prostudování zdravotnické dokumentace pacienta jako paliativního nevyhodnotí, a naopak bude přesvědčená, že pacient bude mít prospěch z akutní hospitalizace. Je to tak správně. Nyní potřebujeme zjistit, zda navržený algoritmus funguje. Zásadní je, abychom zachytili skutečně jen takové pacienty, pro které bude tento postup přínosný. Po prvních 50 hovorech, v jejichž případě dojde k použití tohoto schématu a klasifikace „Zhoršení stavu – PT“, bude proto vyhodnocen osud všech pacientů ve spolupráci se zdravotnickými zařízeními, abychom věděli, že jsme se nemýlili. Budeme schopni říct, zda tento postup funguje, anebo ho v opačném případě zastavíme. Pokud se tak nestane, tak následně na vzorku 250 pacientů budeme schopni říct, zda je algoritmus dostatečně citlivý a stojí za to ho publikovat. V takovém případě budeme první na světě, kdo ho takto ověří, nebo bude mít relevantní data pro jeho přepracování. Očekáváme, že se tak stane letos v září. Že zemřou, pacienti často neslyšeli Člověka možná napadne, že není těžké určit, zda je dotyčný paliativním pacientem, protože není nic jednoduššího se daného člověka zeptat. Jenže v praxi se potvrzuje, že dotyční často vůbec neví, jestli jsou ještě v kurativní, nebo již v paliativní péči. Nikdo jim to zkrátka neřekne. Přicházíme do situace, kdy máme během minutového hovoru na dispečinku identifikovat pacienta, který je paliativně relevantní, ale on ani jeho rodina to nevědí. Takto bude vypadat většina případů a je zjevné, že bude třeba volit na místě šetrný přístup. Zatímco lidé poznají, že mají zlomenou ruku nebo se popálili, mnohdy nevědí, že jsou paliativními pacienty, a v takové situaci za nimi pojedeme, což bude nejen komunikačně velmi náročné. Taková informace se říká pacientům a rodině vždy těžko. Často jsou pacienti dlouhodobě léčení, ale z nemocnic kompletní informace o svém stavu nemají, respektive jim je třeba nepřeložili do lidské řeči nebo je nepropojili s hospici. Co to znamená pro výjezdové skupiny? Je třeba zdůraznit, že posádka u pacienta nemusí dělat vůbec nic jinak než doposud, jediným rozdílem může být, že v EZD zaškrtne políčko paliativně relevantní pacient a avizuje to dispečinku. I když takového pacienta transportují naši zdravotníci do nemocnice, díky této informaci ho ve zdravotnickém zařízení už kontaktujte specialista, který bude vědět, jak s ním a jeho rodinou mluvit. Následně je možné docílit toho, že je daný člověk během krátké doby přeložen zpět domů, se smířenou rodinou a kontaktem na poskytovatele paliativní služby. Naprostá většina fakultních nemocnic velmi stojí o to, abychom jim paliativní pacienty avizovali, protože pro ně mají připravené specialisty. „Nezkoušíme si“ teď nějakou pražskou cestu v péči o paliativní pacienty, ale držíme se zavedených indikačních kritérií a doporučený postupů, které jsou vydávané například ČLS JEP. Berte toto prosím jako možnost, jak můžete svým pacientům nabídnout jiný postup léčby, který pro ně v danou chvíli považujete za přiměřenější, aniž byste vstupovali do „šedé“ zóny nebo rizika ohledně non lege artis postupů. Když nebude chtít tuto možnost využít, nemusíte. Setkali jsme se i s pacienty, kteří nás prosili o provedení eutanázie. Když je ale seznámíte s možností paliativní péče a propojíte je se specialisty například z hospiců, zpravidla u nich dojde ke změně postoje a uklidnění. Paliativně relevantní pacienti se často nejvíc bojí toho, že se nemají na koho obrátit, že jim nikdo nepomůže. Budoucí plány Když data potvrdí správnost tohoto přístupu a ve chvíli, kdy dojde k rozšíření zřizovací listiny ZZS HMP, bude možné zařadit paliativní tým do služby na každý den na 12hodinovou směnu. Pokud by se ukázalo, že poptávka pacientů přetrvává i v noci, budeme uvažovat o rozšíření služby v režimu 24/7. Dnes pro nás péče o paliativní pacienty většinou spočívá v tom, že je vyšetříme, zajistíme a odvezeme do zdravotnického zařízení. Někteří z nich to tak chtějí, někteří nevědí, že jsou i jiné možnosti. Chceme vytvořit systémový nástroj, který pomůže pacientům i nám tyto situace zvládat lépe. Když se pacienta zeptáte, jestli chce převézt do nemocnice, tak řekne ano, protože často neví, že je tady možnost paliativní péče. Když mu tuto variantu ale představíte, velmi často řekne, že je to přesně to, co chce, a rád ji využije. A to i za cenu toho, že si možná pár hodin počká, než k němu tým z hospice přijede. Jsme přesvědčení, že tento přístup může zásadním způsobem zlepšit situace, kdy před sebou mají naši pacienti poslední dny nebo hodiny života. Ideální průběh výjezdu k paliativně relevantnímu pacientovi Pacient (či jeho blízcí) volají linku 155 a sami říkají, že jsou v programu paliativní péče a že je můžeme vyhledat pod rodným číslem. U nás je to zatím hudba budoucnosti, ale v Británii něco obdobného funguje už od roku 2004. V našem případě spíše dispečer využije možnost triáže, při které vyhodnotí krtéria Rapid-PCST a následně volání klasifikuje jako "Zhoršení stavu - PT" s odpovídající naléhavostí a výjezdovou skupinou. Vyjede posádka RZP či RLP, pacienta vyšetří a potvrdí, nebo nepotvrdí, že je pacient paliativně relevantní. Ve čtvrtky je možné vyslat přímo na místo paliativní výjezdový tým, nebo ho využít pro konzultaci z místa Posádka vyšetří pacienta, posoudí zdravotnickou dokumentaci, provede zaléčení a bude se domlouvat s pacientem a také s pečujícími na plánu alternativ dalšího postupu. Jednou z nich je převoz do zdravotnického zařízení s aktivací tamního paliativního týmu pomocí elektronického avíza. Druhou možností je ponechání pacienta v domácím prostředí při zajištění následné péče. Paliativní tým Posádka paliativního týmu působí ve složení lékař a řidič. Vůz je vybaven k primárnímu zásahu stejně jako standardní vůz RLP. Navíc má ale přidaný lineární dávkovač, typicky pro případ, že by byla třeba kontinuální léčba analgezií. Částečně se liší i spektrum léků, které jsou v případě paliativního týmu vhodnější pro paliativní medicínu vzhledem ke specifickým stavům pacientů. Jde například o medikamenty určené pro terminální analgosedaci, aby člověk v posledních chvílích života netrpěl. Dále mají kolegové k dispozici třeba permanentní močové katetry a pomůcky pro provádění punkcí v domácím prostředí. Zajímá vás víc? Ptejte se V případě jakýchkoliv dotazů, zájmu či připomínek se kdokoliv může obrátit na Janu Baťkovou, Marka Brožka nebo Marka Uhlíře. Použijte prosím služební e-mail. Než se dostaneme k samotnému popisu toho, co pilotní projekt obnáší, uvedeme několik statistických údajů. V Praze dojde ročně k přibližně 7 300 očekávatelným úmrtím. Jde o Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR nově definovaný dataset z hlediska diagnózy a hospitalizační historie. K polovině těchto očekávatelných úmrtí dojde během hospitalizace. Dvěma třetinám očekávaných úmrtí v pražské nemocnici předchází výjezd ZZS (2 300 pacientů/rok). Tito pacienti tvoří 1,9 procenta celkového počtu pacientů ZZS HMP, tedy asi šest denně. K řadě paliativně relevantních pacientů jede záchranná služba v závěru jejich života opakovaně, zpravidla dvakrát až třikrát, ale nejsou výjimkou ani pacienti, ke kterým jedeme v posledních týdnech života osmkrát. I z uskutečněné předloňské ankety mezi členy našich výjezdových skupin vyplývá, že se s pacienty, u nichž jsme přesvědčení, že by měli větší benefit z domácí či hospicové péče než z hospitalizace, setkáváme velmi často. Zároveň značná část kolegyň a kolegů uvedla, že by ocenila, kdyby se této oblasti ZZS HMP věnovala ještě důkladněji. A to se teď děje. Po přecházející přípravné fázi nyní ZZS HMP spustila ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy a Centrem paliativní péče projekt na včasnou identifikaci paliativně relevantních pacientů v přednemocniční neodkladné péči. Jde o pacienty se sníženým benefitem z akutní hospitalizace a se zvýšenou potřebou paliativní péče. Cílem je posílení možností odezvy sil a prostředků ZZS HMP na tísňová volání u těchto pacientů, u nichž není smrt nežádoucím následkem péče, ale nevyhnutelnost. V Praze dojde ročně k přibližně 7300 úmrtím, která lze očekávat. Zajímá vás víc? Ptejte se V případě jakýchkoliv dotazů, zájmu či připomínek se kdokoliv může obrátit na Pavlu Baťkovou, Marka Brožka nebo Marka Uhlíře. Použijte prosím služební e-mail. Vybavení paliativního týmu Posádka paliativního týmu působí ve složení lékař a řidič. Vůz je vybaven k primárnímu zásahu stejně jako standardní vůz RLP. Navíc má ale přidaný lineární dávkovač, typicky pro případ, že by byla třeba kontinuální léčba analgezií. Částečně se liší i spektrum léků, které jsou v případě paliativního týmu vhodnější pro paliativní medicínu vzhledem ke specifickým stavům pacientů. Jde například o medikamenty určené pro terminální analgosedaci, aby člověk v posledních chvílích života netrpěl. Dále mají kolegové k dispozici třeba permanentní močové katetry a pomůcky pro provádění punkcí v domácím prostředí. Jak to vypadá v praxi? Stejně jako velká část našich činností, i v tomto případě, začíná vše na dispečinku. Cílem nynější fáze projektu je v prostředí ZZS HMP otestovat a následně vyhodnotit nově navržený screeningový nástroj pro včasnou identifikaci pacientů v terminální progresi nevyléčitelného onemocnění v podmínkách PNP. Mimochodem, v tomto ohledu budeme první na světě. Jde v podstatě o ověření funkčnosti varianty již validizovaného nástroje PCST, jenž je ale navržen pro lékaře a je časově poměrně náročný. Nový „pražský“ Rapid-PCST lze použít pro vyhodnocení pacientova stavu při příjmu tísňového volání na lince 155 nelékařským zdravotnickým pracovníkem během 30 vteřin. Pokud dispečeři podle schématu vyhodnotí pacienta jako paliativně relevantního, mohou v takovém případě použít nově zavedenou klasifikaci „Zhoršení stavu – PT“. Každý, kdo tento článek čte, by dost možná paliativního pacienta identifikoval rozdílně, v rámci Rapid-PCST se tak děje na základě jasně daných triážních kritérií jako diagnóza, hospitalizační historie či zhoršení funkčního stavu. Co se bude dít dál? Od června je každý čtvrtek v rámci pilotní fáze součástí našeho provozu i paliativní tým, který tvoří lékař s dvojí atestací (pro urgentní medicínu a pro paliativní medicínu) spolu s řidičem. Lékaři, kterými jsou na této pozici zatím Marek Brožek a Pavla Baťková, ve čtvrtek slouží zároveň jako vedoucí lékaři ZOS i směny. Když dispečink u pacienta použije klasifikaci „Zhoršený stav – PT“ (a bude čtvrtek), s velkou pravděpodobností na místo vyrazí právě paliativní tým. V jiné dny pojede standardní posádka RZP či RLP. Pokud se bude posádka po vyšetření pacienta a případném prostudování zdravotnické dokumentace s touto klasifikací ztotožňovat, prosíme, aby v EZD u daného pacienta zaškrtli políčko paliativní pacient, a potvrdili tak klasifikaci dispečinku. Posádka může políčko zaškrtnout i v případě, že bude pacienta považovat za paliativně relevantního, byť dispečink původně takovou klasifikaci neuváděl. K takovým pacientům pak může výjezdová skupina dodatečně přivolat i paliativní tým nebo s ním situaci telefonicky konzultovat (ano, zatím pouze ve čtvrtek). V čem bude spočívat činnost paliativního týmu na místě? Bude třeba, abychom se seznámili se situací, pacientovým zdravotním stavem, prošli zdravotnickou dokumentaci, pacienta vyslechli a zjistili i jeho preference, zda chce být hospitalizovaný, nebo chce zůstat doma a má se o něj kdo postarat. Budou-li chtít pacienti zůstat v domácím prostředí a my budeme schopni jim zde poskytnout pomoc, vyřešíme jejich aktuální potřeby a zároveň bychom pro pacienty či o ně pečující blízké chtěli zařídit navazující péči ve spolupráci s hospici nebo paliativními týmy v nemocnicích. Určitě není definitivním řešením přijet k pacientovi, aplikovat mu léky proti bolesti a odjet, protože výjezd by se pak velmi pravděpodobně za několik hodin nebo dní opakoval. Úleva pro pacienty i provoz záchranné služby K paliativním pacientům vyjíždí záchranná služba v poslední fázi jejich života opakovaně. Pokud dokáží naše paliativní týmy nebo výjezdové skupiny poskytnout takovému pacientovi náležitou péči, mohou docílit toho, že k nim už záchranná služba znovu nepojede a zároveň budou mít pacienti potřebný komfort a medikaci. Jistě budou i takoví pacienti, které dispečink určí jako paliativně relevantní, ale posádka na místě po vyšetření nebo prostudování zdravotnické dokumentace pacienta jako paliativního nevyhodnotí, a naopak bude přesvědčená, že pacient bude mít prospěch z akutní hospitalizace. Je to tak správně. Nyní potřebujeme zjistit, zda navržený algoritmus funguje. Zásadní je, abychom zachytili skutečně jen takové pacienty, pro které bude tento postup přínosný. Po prvních 50 hovorech, v jejichž případě dojde k použití tohoto schématu a klasifikace „Zhoršení stavu – PT“, bude proto vyhodnocen osud všech pacientů ve spolupráci se zdravotnickými zařízeními, abychom věděli, že jsme se při nastavování algoritmu nemýlili. Budeme schopni říct, zda tento postup funguje, anebo ho v opačném případě zastavíme. Pokud se tak nestane, tak následně na vzorku 250 pacientů budeme schopni říct, zda je algoritmus dostatečně citlivý a stojí za to ho publikovat. V takovém případě budeme první na světě, kdo ho takto ověří, nebo budeme mít relevantní data pro jeho přepracování. Očekáváme, že se tak stane letos v září. Že zemřou, pacienti často neslyšeli Člověka možná napadne, že není těžké určit, zda je dotyčný paliativním pacientem, protože není nic jednoduššího se daného člověka zeptat. Jenže v praxi se potvrzuje, že dotyční často vůbec neví, jestli jsou ještě v kurativní, nebo již v paliativní péči. Nikdo jim to zkrátka neřekne. Přicházíme do situace, kdy máme během minutového hovoru na dispečinku identifikovat pacienta, který je paliativně relevantní, ale on ani jeho rodina to nevědí. Takto bude vypadat většina případů a je zjevné, že bude třeba volit na místě šetrný přístup. Zatímco lidé poznají, že mají zlomenou ruku nebo se popálili, mnohdy nevědí, že jsou paliativními pacienty, a v takové situaci za nimi pojedeme, což bude nejen komunikačně velmi náročné. Taková informace se říká pacientům a rodině vždy těžko. Často jsou pacienti dlouhodobě léčení, ale z nemocnic kompletní informace o svém stavu nemají, respektive jim je třeba nepřeložili do lidské řeči nebo je nepropojili s hospici. Indikační kritéria Rapid-PCST Podívejte se na přehled indikačních kritérií. Stačí kliknout na tento box. VIDEO: 6 kazuistik Máte chvíli čas? Podívejte se na video Marka Uhlíře, ve kterém vám představí 6 kazuistik, které jsou spojené s paliativní péčí. A také vám celý pilotní projekt blíže představí. Video se otevře po kliknutí na tento box. První zkušenosti Každý z těch několika čtvrtků, kdy je tým lékaře s dvojí atestací zařazen do výjezdu, se daří zhruba dvě až tři volání za směnu vyřešit rozhovorem po telefonu bez výjezdu ZZS, k dalším dvěma až třem pacientům výjezdová skupina paliatra vyjede - a máme již zdokumentované dva příběhy pacientek, které tato nová služba ZZS HMP doprovodila ke klidnému a vyrovnanému úmrtí doma v kruhu rodiny v odstupu několika hodin po tísňovém volání. Umístění pole Pacient v paliativní péči v EZD Co to znamená pro výjezdové skupiny? Je třeba zdůraznit, že posádka u pacienta nemusí dělat vůbec nic jinak než doposud, jediným rozdílem může být, že v EZD zaškrtne políčko paliativně relevantní pacient a avizuje to dispečinku. I když takového pacienta transportují naši zdravotníci do nemocnice, díky této informaci ho ve zdravotnickém zařízení už kontaktujte specialista, který bude vědět, jak s ním a jeho rodinou mluvit. Následně je možné docílit toho, že je daný člověk během krátké doby přeložen zpět domů, se smířenou rodinou a kontaktem na poskytovatele paliativní služby. Naprostá většina fakultních nemocnic velmi stojí o to, abychom jim paliativní pacienty avizovali, protože pro ně mají připravené specialisty. „Nezkoušíme si“ teď nějakou pražskou cestu v péči o paliativní pacienty, ale držíme se zavedených indikačních kritérií a doporučený postupů, které jsou vydávané například ČLS JEP. Berte toto prosím jako možnost, jak můžete svým pacientům nabídnout jiný postup léčby, který pro ně v danou chvíli považujete za přiměřenější, aniž byste vstupovali do „šedé“ zóny nebo rizika ohledně non lege artis postupů. Když nebude chtít tuto možnost využít, nemusíte. Setkali jsme se i s pacienty, kteří nás prosili o provedení eutanázie. Když je ale seznámíte s možností paliativní péče a propojíte je se specialisty například z hospiců, zpravidla u nich dojde ke změně postoje a uklidnění. Paliativně relevantní pacienti se často nejvíc bojí toho, že se nemají na koho obrátit, že jim nikdo nepomůže. Ve službě každý den? Když data potvrdí správnost tohoto přístupu a ve chvíli, kdy dojde k rozšíření zřizovací listiny ZZS HMP, bude možné zařadit paliativní tým do služby na každý den na 12hodinovou směnu. Pokud by se ukázalo, že poptávka pacientů přetrvává i v noci, budeme uvažovat o rozšíření služby v režimu 24/7. Dnes pro nás péče o paliativní pacienty většinou spočívá v tom, že je vyšetříme, zajistíme a odvezeme do zdravotnického zařízení. Někteří z nich to tak chtějí, někteří nevědí, že jsou i jiné možnosti. Chceme vytvořit systémový nástroj, který pomůže pacientům i nám tyto situace zvládat lépe. Když se pacienta zeptáte, jestli chce převézt do nemocnice, tak řekne ano, protože často neví, že je tady možnost paliativní péče. Když mu tuto variantu ale představíte, velmi často řekne, že je to přesně to, co chce, a rád ji využije. A to i za cenu toho, že si možná pár hodin počká, než k němu tým z hospice přijede. S pilotním projektem jsme na začátku, ale jsme přesvědčení, že tento přístup může zásadním způsobem zlepšit situace, kdy před sebou mají naši pacienti poslední dny nebo hodiny života. A nám všem, kteří s pacienty přijdeme do kontaktu osobně nebo prostřednictvím linky 155, se naskýtá příležitost, jak jim poskytnout ještě lepší službu. Už to, že jsme začali o paliativní péči mluvit, a hlavně podnikat reálné kroky, je důležitý posun dopředu. Ideální průběh výjezdu k paliativně relevantnímu pacientovi Pacient (či jeho blízcí) volají linku 155 a sami říkají, že jsou v programu paliativní péče a že je můžeme vyhledat pod rodným číslem. U nás je to zatím hudba budoucnosti, ale v Británii něco obdobného funguje už od roku 2004. V našem případě spíše dispečer využije možnost triáže, při které vyhodnotí krtéria Rapid-PCST a následně volání klasifikuje jako "Zhoršení stavu - PT" s odpovídající naléhavostí a výjezdovou skupinou. Vyjede posádka RZP či RLP, pacienta vyšetří a potvrdí, nebo nepotvrdí, že je pacient paliativně relevantní. Ve čtvrtky je možné vyslat přímo na místo paliativní výjezdový tým, nebo ho využít pro konzultaci z místa. Posádka vyšetří pacienta, posoudí zdravotnickou dokumentaci, provede zaléčení a bude se domlouvat s pacientem a také s pečujícími na plánu alternativ dalšího postupu. Jednou z nich je převoz do zdravotnického zařízení s aktivací tamního paliativního týmu pomocí elektronického avíza. Druhou možností je ponechání pacienta v domácím prostředí při zajištění následné péče.