STYDĚLA JSEM SE, ŽE NENÍ NAKLIZENO text ZASLANÉ POCHVALY foto PIXABAY B ez nějakého dlouhého úvodu tentokrát dáme v rámci rubriky se zaslanými pochvalami rovnou slovo jedné z našich pacientek... Nevím, jak se v takovýchto situacích začíná. S každou vzpomínkou mám slzy v očích. Přibližně v půl deváté ráno 20. dubna, přijela posádka ZZS do bytu na Malostranském náměstí. Nemohla jsem se vyjádřit a strašně mě bolela hlava. Bydleli jsme tam s manželem, než se zrekonstruuje náš byt. Pamatuji si, že jsem se strašně styděla, že nebylo naklizeno – celé dny jsme do pozdního večera pracovali na dokončovacích pracích v Holešovicích, už jsem na to neměla sílu. Záchranářům jsem rozuměla všechno, ale reagovat mi vůbec nešlo. Svezli mě výtahem do sanitky, převezli mě do VFN na neurologii a tím mi zmizeli ze života. Těch lidí, kteří mi ten den zachránili život, bylo samozřejmě víc. Předně můj manžel, který rychle pochopil, že je něco špatně a zavolal záchranku. Samozřejmě personál VFN. Ale přes to bych moc ráda poděkovala právě pánům záchranářům, kteří přijeli a převezli mě na neurologii. Cítila jsem se strašně bezmocně, proč mi v hlavě všechno dává smysl, ale nejde to říct... A pánové to nejspíš rychle pochopili. Jejich jednání a péče byla tak neuvěřitelně empatická, uklidňující... Za normálních okolností bych asi začala být nervózní, přeci jen, člověk se o sebe bojí. Pánové mi však ani v nejmenším nedali najevo, že bych se měla něčeho bát. Všechno mi říkali tak polopaticky a klidně, že jsem si až říkala, že je to celé omyl, že si doma zdřímnu a bude to v pořádku. Když jsem se po pár hodinách probrala na sále a řekli mi, že jsem měla rozsáhlou mozkovou mrtvici, vůbec jsem tu informaci nepřijala. Vždyť mi přece v sanitce říkali, že je to dobrý. Teď zpětně jsem za tu větu moc ráda. Je mi 30, v tomhle věku si mrtvici asi normálně člověk nepřipustí. V nemocnici jsem průběžně přestávala vnímat, mám z ní okno. Ale pány záchranáře si pamatuju a jejich slov a přístupu si moc vážím. Můj manžel dostal letáček, podle kterého postupoval, když mě odvezli. I jeho uklidňovali a i on moc děkuje za péči o mě a přístup. Vážím si práce všech záchranářů, musí to být opravdu neskutečně těžká šichta, fyzicky i psychicky. Nedaří se mi zatím psát stylisticky na úrovni, snad se nebudete zlobit. Věřím ale, že tu hlavní myšlenku pochopíte. Kdyby mi řekli, že je to zlé nebo vážné, nevím, jak bych to nesla. I tak byla mrtvice velký šok, pár dnů po tom jsme měli začít proces umělého oplodnění. To se teď samozřejmě odkládá na kdovíkdy, ale nebýt záchranářů a pak lékařů v nemocnici, manžel by nejspíš zůstal sám. Děkuji. Za přístup, za empatii, za rychlou rozhodnost, za uklidňování. Děkuji za to, že mi záchranáři zachránili život. Že budu moct dál žít s tím nejlepším manželem na světě. Děkuji, upřímně a s úctou. Jitka Dne 25. května mi kolem 13:30 zkolaboval manžel. Zavolala jsem záchrannou službu, která přijela co nejdřív podle možností, tuším z Holešovic. Dva pánové, jeden řidič, velmi příjemný, druhý pán je paramedik. Musím říct, že tak neuvěřitelně příjemného člověka jsem snad ještě nezažila. Ten paramedik má opravdu zvláštní dar pomáhat lidem ze srdce, je vidět, že práci dělá rád a s plným nasazením. Člověk je často z celé situace ve strašném stresu, ale tento pán na vás působí tak dokonale, že je vám při tom všem špatném mnohem lépe. Něco takového naše společnost potřebuje, je to úctyhodné a takových lidí bychom si měli vážit a opečovávat. Veškeré díky za vaši práci a dobrotu. Jste úžasný. S úctou. Daria Bohužel jsme byli nuceni využít vaší pomoci během krátkého časového intervalu celkem třikrát. Vždy to bylo v opravdu krajních nouzích a chtěla bych moc poděkovat za vždy perfektní provedenou práci, organizaci a komunikaci. Vždy jsem smekala, a smekám nyní o to více, před prací zdravotníků, prakticky veškerých lidí, kteří ve zdravotnictví pracují. Ať se jednalo v našem případě o krvácení, covid-19, či CMP. Moc děkujeme – píšu za celou širší rodinu! Přeji hodně sil, zdraví a co nejméně pacientů. Dagmar Posílám pochvalu a poděkování záchranářům ZZS HMP za jejich úžasný přístup a velice laskavé a vlídné jednání při mém ošetření a následném transportu do FN Motol po dopravní nehodě dne 20. 4. 2021. Ta nehoda, ač ne vážná, mi změnila život. Jste tam, kde Vás lidé potřebují. Mnoho štěstí a ještě jednou moc děkuji! Jan Dobrý den, tento týden ve středu odpoledne někde mezi 15. a 17. hodinou jsem dvakrát volal linku 155. První bylo hlášení úrazu osoby a druhé záhy poté, kdy se nám zraněná osoba začala ztrácet a zoufale jsme potřebovali instrukce k dalšímu postupu. Chtěl bych osobně poděkovat oběma operátorkám, které nám obzvláště během druhého hovoru pomohly zraněné paní poskytnout první pomoc. Nebyli jsme nikdy školeni na takovou strašnou situaci, přesto jsme oba dva postupovali přesně podle pokynů operátorek, protože jejich komunikace byla neuvěřitelně profesionální. Měl jsem pocit, jako by ta operátorka seděla vedle mě a každé její slovo nám v tom neskutečném fofru nesmírně pomohlo neztratit hlavu a udělat, co se dá a má. Personál sanity po příjezdu a převzetí zraněné řekl, že jsme udělali vše správně a po většinu času jsme jim dál asistovali. Neudělali bychom správně ale vůbec nic, kdyby nám operátorky nepomohly. Je to jen jejich zásluha, my jsme se snažili pouze provést správně to, k čemu nás vedly. Omlouvám se za jakékoliv hysterie, pokud jsem na operátorku byl jakkoliv zlý, nesmírně mě to mrzí. Byl jsem v šoku a snažil jsem se zprostředkovat její instrukce kolegovi, který vedle mě dělal zraněné osobě masáž srdce. Pevně věřím, že už toto nebudu muset nikdy v životě podstupovat, ale pokud se tak stane, budu doufat, že mi pomůžete stejně jako ve středu. S pozdravem, nesmírnou úctou k práci vašeho týmu a velkou omluvou za případné nepříjemnosti z mé strany. Emanuel