K dyž už i krizový manažer záchranné služby řekne, že je něco „opravdu strašné“, musí to být skutečně síla. Taková slova použil vedoucí našeho pracoviště krizové připravenosti, když popisoval následky řádění tornáda, které se prohnalo několika moravskými obcemi. Zdravotníci ZZS HMP zde spolu s dalšími kolegy z různých organizací týden pomáhali a provozovali předsunutou výjezdovou základnu Golem. Následující odstavce jsou zaznamenané na základě telefonátů z místa právě s Ondřejem Šedivkou. text JAN HORKÝ podle popisu ONDŘEJE ŠEDIVKY foto ZZS HMP TÝDEN JSME MĚLI ZÁKLADNU I NA MORAVĚ Už poměrně krátce poté, co 24. června zničilo několik moravských obcí tornádo, bylo zřejmé, že na místo vyrazí i pražští záchranáři. Předcházelo tomu přirozeně mnoho telefonátů s kolegy z jihomoravské záchranky a jednání Magistrátu hl. m. Prahy. Naši součinnost si původně vyžádal Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy, který na Moravu směřoval svůj odřad USAR týmu, tedy specialistů na vyhledávací a záchranné práce v obydlených oblastech. Po rozhodnutí magistrátu jsme za dvě a půl hodiny vyrazili na místo s technikou a lidmi, které jsme měli k dispozici. Vzhledem k tomu, že jsme úplně netušili, co nás čeká, nabalili jsme spoustu věcí, včetně prostředků pro nouzové ubytování, zařízení pro nabíjení a široké spektrum zdravotnického materiálu. Na Moravu vyjely posádky speciálů Golem a Fénix a také terénní „emelko“. Na Moravu jsme vysílali tzv. druhosledové síly a prostředky. Přímé následky bouře, tedy záchranné práce a oběti na zdraví a životech, řešili kolegové ze ZZS JMK a nejbližších krajů. Vysílat na poskytování přednemocniční neodkladné péče sanitní vozidla z Prahy, jejichž doba dojezdu je okolo tří hodin, by nemělo smysl. Naším prvotním úkolem bylo proto zdravotnické zajištění a podpora USAR týmu. Jako po kobercovém náletu Na místo soustředění sil a prostředků integrovaného záchranného systému přijely naše vozy v pátek o půl čtvrté ráno. USAR tým vzápětí vyrazil na rekognoskaci zasažených oblastí a doprovázel ho i zástupce ZZS HMP, aby zhodnotil zdravotnická rizika. Jezdili jsme doslova po sutinách domů v oblastech, kde zatím probíhaly jen záchranné práce. Bylo to strašné. Už záběry v televizi vypadaly hrozně, ale při pohledu na vlastní oči na místě, to bylo ještě horší. Projeli jsme všechny obce a slovy se to nedá popsat. Bylo to dílo zkázy. Jako by tu proběhl obrovský kobercový nálet. Když jsme projížděli Hruškami, půlka vesnice byla srovnaná se zemí. Až na pobíhající opuštěné psy tam nic nebylo. Na náměstí v Moravské Nové Vsi byl převrácený kamion, v domě bylo zapíchnuté auto. Všechno vypadalo jak rozstřílené kulometem, akorát to nebylo od projektilů, ale od třísek a střešních tašek, které létaly vzduchem. Měli tu nově zrekonstruovaný obecní úřad. Teď je z něj zřícenina. Ale stejně z něj stále úřadují. Je tu škola, ve které zbyla jedna třída. Tam, kde jsme později měli stanoviště, stávala stodola. Místo ní je louka. Mezitím už Golem začal na shromaždišti sloužit jako zázemí pro brífinky. Nezahálel ani Fénix, který byl už v půl deváté ráno uzpůsoben pro samostatné nasazení jako větší ošetřovna. Naše síly jsme rozdělili na čtyři skupiny, z nichž každá podporovala jedno z družstev USAR týmu. Po rekognoskaci terénu bylo rozhodnuto o nasazení v městysu Moravská Nová Ves, kde žije přibližně 2 300 obyvatel a bylo zde zasaženo 650 domů z tisíce. Pozemní komunikace byly téměř neprůjezdné, pohyb byl možný pouze v terénních vozidlech. Poměrně rychle ale došlo k částečnému zprůchodnění jedné z hlavních komunikací. Zřídili jsme zde s Fénixem stanoviště a podpůrné místo pro USAR tým. Když jsme projížděli Hruškami, půlka vesnice byla srovnaná se zemí. V noci jsme při poskytování PNP pokrývali území čtyř obcí Změna nasazení Následně nás ale ředitelka ZZS JMK, paní doktorka Albrechtová, požádala o změnu charakteru nasazení a zřízení předsunuté výjezdové základny. Spojili jsme se s kolegy z Asociace samaritánů České republiky a společnosti Medical service Davepo, kteří zde pracovali nezávisle na nás. Shodli jsme se, že nejlepší bude působit ze stejného místa a pod jednotným vedením. Odklidili jsme si další část trosek na jedné z křižovatek v obci a požádali jsme kolegy z Policie ČR, aby nám na místo protáhli Golema. Chtěli jsme pracovat co nejvíce racionálně a efektivně, tak jsme byli všichni v uvozovkách pod jednou střechou a vytvořili jsme společnou výjezdovou základnu. Rozhodně to nebylo o tom, že by vše dělala sama pražská záchranka. Kolegové tvořili výjezdovou složku, případně jsme vyjížděli ve společných týmech. Když někdo zavolal na linku 155, tak nám dispečink ZZS JMK předal tísňovou výzvu, na jejímž základě jsme vyslali výjezdovou skupinu RZP na místo události. Jako výjezdová základna začal Golem fungovat od páteční 15. hodiny. Dohodli jsme se, že vzhledem k vytíženosti jihomoravské zdravotnické záchranné služby budeme spolu s kolegy z této základny pokrývat přednemocniční neodkladnou péčí obce Moravská Nová Ves a Hrušky, které byly nejvíce postižené. V noci jsme jako výjezdová složka pokrývali území čtyř obcí (Moravská Nová Ves, Hrušky, Mikulčice a Lužice). V Mikulčicích také zřídili stacionární stanoviště kolegové z Jihomoravského kraje. Vše probíhalo za plné koordinace se všemi složkami krizového řízení a integrovaného záchranného systému. S kolegy ze ZZS JMK jsme udržovali permanentní informační tok a v celé oblasti jsme museli ve spolupráci nastavit od základů znovu systém zdravotní péče. Všechno jsme se snažili centralizovat na jedno místo. V jednu chvíli jsme tak na „naší křižovatce“ byli my, veterinární záchranka a psychosociální tým interventů. Bylo zde centrum péče o fyzické a duševní zdraví lidí i zvířat. Velmi nám později pomohlo povolání Traumateamu ČR, který zřídil ve vedlejší vesnici chirurgickou ordinaci pro drobnější zákroky, typicky šití ran. Pacienty se zraněními vyžadujícími tuto péči tak bylo možné transportovat na výrazně kratší vzdálenost. Část Golema sloužila jako ošetřovna, část jako zázemí Naši přítomnost jsme oznámili mimo jiné zprovozňovaným obecním rozhlasem a zkontaktovali jsme se i s místní samosprávou, abychom se vzájemně informovali, co můžeme dělat. Navázali jsme také pevné spojení se ZOS ZZS JMK a vytvořili místní komunikační okruh v rámci předsunuté výjezdové základny. Nejspolehlivější bylo komunikovat, minimálně na začátku, pomocí radiostanic, protože po vichřici přestalo fungovat mobilní i internetové spojení, Matra tak byla jediným spolehlivým způsobem komunikace. Mobilní spojení bylo částečně znovuzprovozněno až během sobotního odpoledne díky mobilním převaděčům. Měnící se spektrum pacientů Jak se vyvíjela situace na místě, měnilo se i spektrum našich pacientů. Po příjezdu jsme ošetřovali lidi, kteří se zranili při samotné vichřici, ale vzhledem k okolnostem nevyhledali zdravotnickou péči. Ne vždy to byla zranění lehká, v mnoha případech došlo navíc ke znečištění ran a podobně. Základní přednemocniční neodkladnou péči jsme prováděli na místě, případně jsme pacienty transportovali po avizování do místně příslušných nemocnic. V následujících dnech začal stoupat počet osob, které se zranily při likvidačních pracích. Vzhledem k vysokým teplotám docházelo u některých pacientů také ke kolapsovým stavům a situacím souvisejícím s přehřátím. Zásadním aspektem bylo zhoršení chronických onemocnění některých osob, které velmi často přišly o předepsané léky. Po dohodě s místní samosprávou, krizovým řízením a ZZS JMK jsme v průběhu týdne v Golemu zřídili vybavenou ordinaci praktického lékaře, který za normálních okolností působí v obci, ale i jemu tornádo zničilo ordinaci. Chtěl pomáhat svým pacientům, ale neměl kde, tak jsme mu pro to vytvořili v Golemu podmínky. I pro náš modul byla tato situace unikátní. Golem se uplatnil skutečně zásadním způsobem. Pod jedním z křídel vznikla ošetřovna, pod druhým bylo zázemí pro zasahující složky, které sloužilo i jako „noclehárna“. Také jsme dobíjeli pro místní mobilní telefony a různé powerbanky. „Co mělo kabel, to jsme jim nabili.“ Počítali jsme s tím a byli jsme na to vybavení, že na místě můžeme působit zcela autonomně včetně stravy několik dní. Vzhledem k tomu, že jsme na Moravě strávili týden, bylo postupem času třeba začít řešit i provozní věci jako zásobování, tankování, vypouštění odpadních vod, napouštění užitkové vody do Golemu, stravování atd. Děkujeme za podporu Měli jsme v Praze velkou podporu. Cokoliv jsme potřebovali, tak nám kolegové při následujícím střídání přivezli. Vedle materiální podpory pro nás bylo zásadní i nasazení našich kolegyň a kolegů, kteří zajišťovali běžný provoz v hlavním městě a my tak mohli pomáhat na Moravě. Bylo zde neuvěřitelné pracovní nasazení naprosto všech, a to nejen složek IZS, ale také dobrovolníků, kteří dřeli od rána do večera. Stál zde dům, na který spadl strom, tašky ze střechy byly kompletně pryč, zahrada vypadala, jako kdyby po ní přejel bagr, brána byla vyvrácená… A po pár hodinách už vypadal zase jako normální rodinný dům, který měl jen místo střechy modrou plachtu. Fascinuje mě, že množství místních lidí přišlo naprosto o všechno a stejně za námi chodili a ptali se, jestli něco nepotřebujeme. Nezapomenu na paní, která nám třeba přinesla bednu plnou moravských koláčů… Na místě se vystřídalo přes deset našich kolegyň a kolegů, na Moravě jsme působili do pátku 2. července. Celkem jsme ošetřili 419 pacientů, z nichž jsme několik desítek transportovali do nemocnic.