D ali se dohromady ani ne den před odjezdem. Nakonec ale přivezl náš tým z Rallye Rejvíz Zlaté sluchátko, tedy prestižní trofej ze soutěže dispečerů. I když se na plnění části dispečerských úloh podílí celý tým, hlavní díl odpovědnosti byl na dispečerce Petře Augustové. V soutěži dispečerů zvítězila už podruhé. „Měla jsem dojem, že jsem si sáhla na svoje vlastní multitaskingové dno a divila se, že se mi z hlavy vážně nekouří,“ říká o jedné z úloh v rozhovoru pro TEP. text JAN HORKÝ foto RALLEY REJVÍZ PŘIVEZLI ZLATÉ SLUCHÁTKO A TO MÁLEM NEODJELI Na Rejvíz jste s týmem odjížděli v podstatně jiném složení, než jste plánovali. Co se stalo? Přihlásili jsme se do kategorie národních posádek RLP, ale bohužel se nám čtyři dny před odjezdem rozpadl tým z vážných důvodů dvou kolegů a naše účast byla ohrožena. Zdálo se být téměř nemožné najít třetího kolegu, abychom se mohli zúčastnit alespoň v kategorii národních posádek RZP, ale povedlo se. Tým jsme dali dohromady pouhých 23 hodin před odjezdem, kdy nás s Kubou Sehrem doplnila Táňa Tatranská, doslova nás zachránila. Bez ní bychom neodjeli! Proto jsme si dali interní přezdívku „LAST MINUTE TEAM“. A jak název napovídá, tak i na poslední chvíli bylo vlastně rozhodnuto, že se opět zúčastním Zlatého sluchátka. Zlaté sluchátko jsi přivezla z Rejvízu už podruhé. Říká se, že obhájit je těžší než vyhrát poprvé, tak jak náročné to tentokrát bylo? První zlato jsem přivezla v roce 2017, kdy jsem na našem ZOS nepracovala ještě ani tři roky. Snažila jsem se řádně připravit a mým cílem tenkrát bylo hlavně „neudělat ostudu”. Moje vítězství myslím nečekal vůbec nikdo a při přečtení mého jména jako vítěze nastala neuvěřitelná euforie, kdy mě na pódium kolegové nesli na rukou. Tenkrát jsem si řekla, že už nikdy na sluchátko nepojedu, abych si nepokazila statistiku stoprocentní úspěšnosti. Nicméně i přes komplikace před odjezdem a mé předchozí rozhodnutí jsem byla odhodlána se této výzvě postavit. A souhlasím, že obhájit je určitě těžší než vyhrát poprvé. Byla jsem víc nervózní než před lety. Když už někdo tenhle úspěch na kontě má, očekávání od něj jsou daleko větší. Jak soutěž dispečerek a dispečerů vypadala? Soutěž operátorů je sice hodnocena zvlášť, nicméně je nedílnou součástí kategorie národních posádek RZP. V praxi to znamená, že člověk určený jako operátor se podílí jako člen týmu na zvládání úloh pro RZP a zároveň zbytek týmu se podílí na některých úlohách pro operátory. Letos bylo celkově 14 úloh z toho osm pro RZP a šest pro operátory. Z šesti dispečerských úloh jsme se na třech podíleli všichni, další tři jsem řešila sama. Co obnášely společné úlohy? Mezi společnými pracemi bylo třeba demo zdravotnického operačního střediska Karlovarského kraje, kdy na PC přichází již vyhodnocené tísňové výzvy od imaginárního dispečera a úkolem je řešit operační řízení. Takový náš denní chléb ze ZOS, akorát v jiném rajonu. A aby to nebylo jednoduché, ve chvíli, kdy již není k dispozici velké množství volných posádek, se jako na potvoru u Karlových Varů srazí dva vlaky… A teď si poraď. Druhou úlohou byl MASOXXX, já tomu říkám masakr. Jste ve třech lidech jako operátoři, před vámi na stole leží čtyři pevné linky a jedna vysílačka. Úvodní ticho se dá krájet. A potom začíná masakr. Postupně se rozezvoní všechny telefony, kde je na druhém konci volající s různými důvody – život ohrožující stavy, úrazy, chronické obtíže, jak vyndat klíště nebo třeba stížnost na zasahující posádku… K tomu ale zároveň máte k dispozici předem stanovený počet výjezdových skupin, které můžete použít. Je jen na vás, jak k tomu přistoupíte, a co všechno jste schopni vyřešit. Připomínám, že do této úlohy se zapojují i členové týmů, kteří nikdy na operačním středisku nebyli ani na návštěvě. Třetí úloha byla na velmi aktuální téma, kdy nám pustili hovor, monolog v ukrajinštině, kdy jsme měli za úkol rozklíčovat co nejvíce informací, zanést je do dokumentu a odhadnout diagnózu. Dost jsme se u toho nasmáli. Tenkrát jsem si řekla, že na sluchátko už nikdy nepojedu. Jaké byly individuální úlohy? První byla anafylaktická reakce na včelí bodnutí v mateřské škole u čtyřletého dítěte s telefonicky asistovanou první pomocí a použitím adrenalinového pera. Druhý hovor se týkal kolapsu ženy s následným bezvědomím na hřbitově v období dušiček, kdy volá na tísňovou linku její devítiletá dcera. Venku je tma, holčička vyděšená a plačtivá. A poslední úloha je něco pro chlapy. Určitě znáte multitasking aneb umění dělat víc věcí najednou. Úkol byl na pět minut, kdy jsem měla po jejich uplynutí pocit, že mi praskne hlava. Co se během těch pěti minut seběhlo? Dispečerovi nasadí sluchátka, ve kterých slyší zkrácené hovory na tísňovou linku. Na základě těchto telefonátů se na pravé straně počítačové obrazovky objeví cca 8 slov, kdy je úkolem zvolit slovo ve správném tvaru, které v daném hovoru zaznělo. Současně má dispečer za úkol řešit na jiné části obrazovky logické úlohy typu doplň řadu atd. A aby toho nebylo málo, během celých 5 minut se na horní části obrazovky postupně objevuje deset přísloví a rčení, která si soutěžící musí zapamatovat. Na konci úlohy musíte v seznamu, kde se nachází 100 přísloví a rčení, zaškrtnout, o která šlo. Jako bonbonek je zde i pokus o rozptýlení soutěžícího, kdy v polovině času přichází opravář, který vám bouchá kladivem do stolu, nadává na svou práci a houpe s monitorem. Měla jsem dojem, že jsem si sáhla na svoje vlastní „multitaskingové“ dno a divila se, že se mi z hlavy vážně nekouří. Doporučila bys účast i dalším kolegům? Já Rallye Rejvíz zbožňuji. I přesto, že se jedná o metodické zaměstnání a soutěž, člověk se opravdu něco naučí a určitým způsobem se pokaždé posune dál. Jako soutěžící jsem se zúčastnila v roce 2017, 2021 a 2022. V letech 2018 a 2019 jsem působila jako rozhodčí v kategorii Zlaté sluchátko. Pokaždé je účast na Rejvízu obrovským zážitkem, nejen nasbíráním a rozšířením vlastních znalostí a dovedností, ale také se zde potkáte se skvělými lidmi z ostatních republikových záchranek, ale i ze sousedního Slovenska a dalších zemí. Nálada je přátelská a nenarazíte na člověka, který se neusmívá. Fandíte si vzájemně s ostatními posádkami? Bohužel jsem se nemohla osobně podívat na výkony kolegů v mezinárodní kategorii, ale i tak, kdybych měla u sebe klobouk – opakovaně ho smeknu. Mají můj obrovský obdiv, že se zúčastnili kategorie, kde se komunikuje v angličtině Je skvělé, že se poprali ve skupině se zahraničními týmy a přivezli jsme díky nim bronz. Opakovaně jsme se během soutěžních úkolů s druhým týmem potkali. Myslím, že dohromady jsme utvořili velmi veselou partu a každé setkání bylo úsměvné, podpořeno pár vtipnými poznámkami a špičkováním. Ale mohu říci, že oba týmy se navzájem podporovaly a držely si palce. Pokusíš se příště ve „sluchátku“ o hattrick? Velmi jednoduchá otázka a o mnoho těžší odpověď. Samozřejmě je to obrovská výzva, a nikdy neříkej nikdy... Letos mi gratuloval kamarád a kolega z Liberecké záchranky, který jako první získal dva tituly Zlatého sluchátka a hecoval mě, jestli si dáme příští rok bitvu o třetí titul. Neříkám, že mě to neláká, ale těžko se pak člověk smíří s tím, že mohl zůstat se dvěma tituly stoprocentní a místo toho se nechal vyhecovat a nedej bože pohořel. Takže bych to zatím uzavřela tím, že člověk nikdy neví, co bude za rok. Chceš na závěr něco doplnit? Na závěr bych s dovolením ráda poděkovala ZZS HMP, že mi umožnila reprezentovat naši organizaci a Prahu, dále kolegům, rodině a přátelům, kteří mi (a nám) drželi palce. A největší díky patří mým parťákům – bez nich by se Zlaté sluchátko do Prahy přivést nepovedlo. Je to týmový úspěch a myslím, že by neměl být oslavován jen vítěz jako jednotlivec. Takže, Táňo a Jakube, posílám NEJVĚTŠÍ DÍKY. Bylo to skvělé a bylo mi ctí bojovat po vašem boku. O Zlatém sluchátku Soutěž dispečerů záchranných služeb „vstoupila“ do Rallye Rejvíz v roce 2006 nultým ročníkem pod názvem „LINKA 155″, kdy se zúčastnilo prvních 11 odvážných. Od roku 2007 je soutěž operátorů zdravotnických operačních středisek „Zlaté sluchátko“ nedílnou součástí Rallye Rejvíz. V prvních letech byla soutěž operátorů zcela nezávislá na ostatních soutěžích Rallye Rejvíz, ale to jednak dispečery „vytrhlo“ z centra dění a odstrčilo je tak trochu na okraj zájmu proti „barevným a atraktivním“ úlohám s blikajícími sanitkami a spoustou figurantů, jednak jsme si také uvědomili, že tohle uspořádání jde přesně proti tomu, proč jsme dispečery na Rallye Rejvíz vůbec „dotáhli“ – aby bylo jasné, že také patří mezi záchranáře, i když je není vidět přímo na ulici. Od roku 2008 proto Zlaté sluchátko funguje podle zásady „bez dispečera na RR nelez“. Dispečer je právoplatným členem každé posádky RZP, absolvuje s posádkou celou soutěž a Zlaté sluchátko se s kláním RZP tak trochu prolíná. Každá posádka RZP je vlastně taková „záchranka v malém“, která musí táhnout za jeden provaz a fungovat jako tým. Přesně tak jako v životě. A přesně jako v životě se práce dispečera započítává do celkového hodnocení posádky. Zdroj: Rallye Rejvíz