Z dravotnický záchranář Karel Kirs se v květnu zúčastnil mezinárodní části soutěže na Ralley Rejvíz. Posádku poskládali s našimi dalšími kolegy Lucií Součkovou, Lukášem Křepelkou a Matějem Salavcem a přivezli skvělou bronzovou medaili. Jak ale Karel uvádí v rozhovoru, nejeli ani tak soutěžit, jako zažít neobvyklé situace a získat rozhled pro běžnou praxi. „Důležité je, že se tam člověk něco nového naučí. O tom by to celé mělo být,“ říká Karel. text JAN HORKÝ foto RALLYE REJVÍZ UKRADENÉ VČELY I STŘELBA. REJVÍZ JAKO ŠKOLA HROU Kromě konkurence ze zahraničí a používáním angličtiny se mezinárodní kategorie na Rejvízu nějak výrazně odlišuje od té národní? Až na jednu byly všechny úlohy stejné, takže hlavní rozdíl je skutečně v používání angličtiny. Organizátoři nám sdělili, že když mezi sebou prohodíme pár slov v češtině, tak to nebude hrát v hodnocení zápornou roli, abychom nebyli znevýhodnění například proti posádce z Londýna, která má angličtinu jako rodný jazyk. I tak jsme ale mezi sebou anglicky mluvili. Jasně, že člověk udělá občas chybu, ale čeština zazněla skutečně jen v jednotkách případů, když jsme si na anglický výraz nevzpomněli. Jak složitá soutěž byla, natož pak v cizím jazyce, což jistě hraje svou roli? Je to Rejvíz, a kdo ho zažil, tak ví, že je to zde náročné samo o sobě. Události, ke kterým se v rámci soutěže vyjíždí, jsou často extrémní – svou komplikovaností nebo tím, že se mohou kdykoliv zvrtnout nějakým nenadálým, a podle některých občas i absurdním směrem. Člověk zkrátka neustále čeká nějakou záludnost a všímá si i úplných maličkostí. U každého stavu se snažíš přijít na to, co jiného by to ještě mohlo být a hledáš diferenciální diagnózu… A do toho ještě musíš myslet na angličtinu, což není úplně jednoduché. Ale s tím jsme do toho šli, chtěli jsme vyzkoušet něco složitějšího. Chtěli jsme vyzkoušet něco náročnějšího. Které úlohy ti zůstaly v paměti? Na prvním místě bych zmínil hromadné neštěstí, dopravní nehodu několika osobních vozů s přibližně dvěma desítkami zraněných a jedním zemřelým. V rámci triáže byli čtyři pacienti červení a zbytek žlutí a zelení. Byl jsem zde v pozici vedoucího zdravotnické složky, což má u nás Praze na starosti inspektor. Byla to tedy úplně nová zkušenost, extrémně složitá a svým způsobem diskomfortní. Tím neříkám, že mě to při soutěži nebavilo, ale jasně se ukazuje, že pro takovou pozici je trénink a praktický nácvik nesmírně důležitý. Byť člověk ví, co by měl v této roli dělat, tak když přijede na místo jako první posádka a všichni lidé na něho naráz spustí a nenechají ani chvilku přemýšlet, tak je to hodně náročné. Byla to skvělá zkušenost. Vidím v tom hlavní přínos těchto soutěží, že je to intenzivní forma tréninku, edukace a škola hrou. A ano, zároveň přiznávám, že naostro bych to ještě zažít nepotřeboval. Připravili organizátoři jako tradičně nějaké speciality? Zajímavý byl například zásah u předem nespecifikované dopravní nehody, kdy byli na místě dva pacienti. Jeden ležící v bezvědomí, druhý sedící v ne moc dobrém stavu. Ukázalo se, že muži ukradli včelí úly, dali si je do auta a včely je pobodaly. Oba byli alergičtí, sedící muž měl u sebe dokonce EpiPen, který použil. Byli jsme ve čtyřech a museli jsme si pacienty rozdělit. Jedna dvojice dělala koniotomii muži v bezvědomí a zajišťovala dýchací cesty. „Náš člověk“ si zase opakovaně stěžoval na bolesti na hrudi. Snažili jsme vyšetřit, zda to nemůže být kvůli nárazu při nehodě, ale žádnou modřinu ani zhmožděninu jsme nenašli, na pohmatání ho hrudník také nebolel. Domnívali jsme se tedy, že má infarkt. Bohužel jsme měli ale jen jeden monitor, na kterém byl připojený člověk v bezvědomí, a přístroje jsme si nemohli jen tak půjčovat. Navíc jsme na celou úlohu měli dvanáct minut. Měli jsme tedy člověka po dopravní nehodě, s anafylaktickou reakcí a pravděpodobným akutním infarktem myokardu, to je poměrně extrémní situace, na kterou asi běžně nenarazíte. Na druhou stranu, na soutěži je všechno dovolené a člověka to alespoň vyvede z komfortní zóny a nutí nefixovat pozornost jen jedním směrem. Slyšel jsem ještě o člověku se sekerou. To bylo co za úlohu? Další vyšperkovaná úloha. Došlo ke srážce pohřební služby a sanitky. Na místo přijeli i policisté a jako pacienti zde byli tři zranění zdravotníci, popálená rodička, kterou převáželi, a řidič pohřební služby. Celkem pět pacientů, jejichž stav ale nebyl závažný. Na první pohled se tedy zdálo, že úloha spočívá pouze ve správném managementu situace a vyřešení stavů, jak nejlépe půjde. Jenže v tu chvíli za naši sanitku přijelo ještě další civilní auto, jehož řidič se dožadoval průjezdu. Věnovali jsme se pacientům, ale z auta najednou vyrazil muž, který držel v ruce sekyru a vydal se směrem k nám. Policisté ho zpacifikovali až po varovném výstřelu. Co jste v tu chvíli dělali vy? Policista nám pak sklonil poklonu, že jsme z Prahy dobře vycvičení a zachovali jsme se předpisově. Když se prý po nás při zásahu proti muži ohlédl, tak tam nikdo z nás nezůstal – všichni jsme se schovali buď do naší sanitky, nebo za nabouraný vůz. Vyhodnotili jsme situaci jako nebezpečnou a vyklidili prostor, policista nás tak chválil, že měl volné pole působnosti. Jak to proměnilo úlohu? Muž v autě převážel manželku s přibližně osmiletým synem, který měl epiglotitidu a v důsledku dušení náhlou zástavu oběhu, takže jsme prováděli resuscitaci malého dítěte. V rámci scénáře ale malý pacient nepřežil, a tak bylo třeba matce poskytnout i psychointervenci a přivolat ještě profesionální psychointerventy a pohřební službu. Takže na jednu úlohu to bylo skutečně hodně pestré. Doporučil bys účast i dalším kolegům? Určitě bych doporučil účast všem. Zažiješ zde situace, které nějakým způsobem vyřešíš, a zpětnou vazbu nedostaneš hned, můžeš nějaký čas o úloze přemýšlet, probrat ji v týmu a pak na závěr dostaneš rozuzlení. To je za mě nejlepší možný postup. My jsme sem opravdu nejeli soutěžit, ale vyzkoušet si nezvyklé situace, které ti mohou dát určitý rozhled pro běžnou praxi. Myslím, že je úplně jedno, jak se člověk umístí. Důležité je, že se tady člověk něco nového naučí. Stupně vítězů jsou samozřejmě příjemné, ale o nich to není. Je to nejlepší možná škola hrou.