DEN LINKY 155: LIDÉ TU VIDÍ ŘADU VĚCÍ PRVNĚ Z atímco „Žabky“ v zelených tričkách okukují Atego, „Medvědi“ se uvnitř Golema dozvídají základy o poskytování první pomoci. Je úterý 15. května a děti z jedné pražské školy hned po ránu zaměstnávají sedmičlenný tým našich kolegů, kteří během celorepublikového Dne linky 155 před holešovickým výstavištěm veřejnosti předvádějí nejen vozový park, ale i správný postup resuscitace, nebo cvičné dispečerské pracoviště. text JAN HORKÝ foto ONDŘEJ BŘEZINA Nejsou tu jen děti, přicházejí fanoušci, kteří se na našem Facebooku a webových stránkách dozvěděli, že budeme před Výstavištěm, a zastavují se zde také náhodní kolemjdoucí. Prohlížejí si sanitky, pročítají si texty na bannerech nebo poslouchají nahrané hovory z tísňové linky. „Návštěvníky se snažíme zaujmout napříč generacemi. Máme šanci je seznámit s naší organizací a předat jim informace o činnosti záchranné služby, což se pak může pozitivně odrazit v terénu nebo v oblasti prevence,“ říká Radomír Vlk, zdravotnický záchranář specialista pro urgentní medicínu a lektor Vzdělávacího a výcvikového střediska, které má podobné akce na starost. „Lidé jsou často v dobrém slova smyslu udivení souvislostmi o našem fungování, které se zde dozvědí. Je to ideální příležitost, jak je například naučit správně volat na tísňovou linku nebo účinně poskytnout první pomoc, především v případě resuscitace. To zde považuji za náš hlavní cíl,“ doplňuje Radek. Řada lidí si skutečně teprve zde prvně vyzkouší stlačování hrudníku na figuríně nebo u dispečerského stanoviště poprvé slyší o využití aplikace Záchranka pro volání na tísňovou linku. „Tak to si hned stáhneme do mobilu, vypadá to šikovně,“ říká třeba rodina, které předvádíme aplikaci přímo v telefonu. Plyšáka nosí z domova U nejmenších pak jednoznačně bodují omalovánky se záchranářskou tematikou a poskytování první pomoci plyšovému medvědovi, kterého z domova pro tento účel nosí Dagmar Vysočanská. „Dětem ukazujeme úplné základy, na plyšákovi si vyzkouší třeba obvazovací techniku. Učíme je také, jak si zapamatovat číslo 155, vždycky je také zaujmou ukázky resuscitace s figurínou, sedí v kroužku a skutečně poslouchají,“ říká Dáša. Příprava podobných akcí probíhá v řádu týdnů až jednoho měsíce. Musí se mimo jiné zajistit technika, vybavení, domluvit se s dalšími stranami na pronájmu vhodných prostor, a především sehnat tým. „To bývá nejnáročnější. Kolegové jsou hodně vytížení běžným provozem, ať už ve výjezdových skupinách, nebo na dispečinku,“ říká Radek. Vedle vlastních lektorů se tak při organizaci VVS obrací na „portfolio“ kolegů, kteří mívají zájem se těchto akcí účastnit, někdy je ale potřeba využít i formu interního sdělení, aby se informace „rozkřikla“ mezi více lidí, když je nedostatek zájemců. I v případě Dne linky 155 by bylo ideální mít v týmu o pár lidí navíc, aby se mohli prostřídat. „Vyprávět zájemcům několik hodin v kuse je někdy vysilující, pak se ještě uklízí materiál, vrací se technika, občas je člověk unavený, jako by měl za sebou docela náročnou službu,“ popisuje Radek.