BEZPEČÍ JE RELATIVNÍ POJEM MUZEUM 2018: T ři teroristé zahájí střelbu na nástupišti metra ve stanici Muzeum. Po jejich postupné likvidaci policií zůstává na místě šest desítek mrtvých a zraněných a další dvě stovky vyděšených cestujících. Takový byl scénář velkého červnového cvičení Muzeum 2018, kterého se účastnily všechny složky IZS, a logicky nechyběla ani pražská záchranka. Policie při cvičení prověřovala svou schopnost reagovat na útok aktivního střelce ve veřejném prostranství a také reakční a dojezdové časy svých jednotlivých složek. Za ZZS HMP bylo hlavním cílem prověřit součinnost se složkami IZS, magistrátem hlavního města, Dopravním podnikem a zdravotnickými zařízeními. Cvičení se připravovalo tři čtvrtě roku. Nekončilo nad ránem odjezdem sil a prostředků, ale pokračovalo ještě druhý den svoláním krizového štábu na Magistrátu hl. m. Prahy. S krizovým manažerem Ondřejem Šedivkou jsme probrali průběh cvičení a zaměřili se na několik bodů důležitých z pohledu zdravotnické záchranné služby. text ONDŘEJ ŠEDIVKA, JAN HORKÝ foto a video ONDŘEJ BŘEZINA Síly a prostředky Do cvičení se přímo zapojilo našich šest posádek RZP, dvě posádky RLP, fiktivní mobilní dispečink umístěný v „bydlíku“ na Václavském náměstí, inspektor jako vedoucí zdravotnické složky a Atego. Cvičení se účastnilo také přes 260 figurantů, z nichž bylo potřeba přes 60 namaskovat, aby jejich zranění vypadala realisticky. Kdyby došlo k podobné situaci v reálu, podle traumatologického plánu by ZZS HMP vyčlenila pro tuto událost 60 procent kapacity. Žádali bychom o součinnost spolupracující organizace, ať už soukromníky, nebo kolegy ze středočeské záchranné služby. Výrazně bychom omezili primární výjezdy nižších naléhavostí. Do hodiny bychom v této noční době byli schopní na místo dostat cca 40 až 50 vozů, včetně všech spolupracujících organizací. Laboratorní podmínky Naše zasahující posádky podaly skvělý, až exkluzivní výkon. Na místě nevznikla žádná faktická chyba. Všichni zvládli své úkoly perfektně – od vedoucích rolí až po jakéhokoliv člena výjezdových skupin a dispečerky. Byly to ale laboratorní podmínky, v reálné situaci by vše probíhalo s mnohem většími emocemi, pod výraznějším dojmem násilí a agresivity. Kdyby útočníci použili takové množství munice, jako měli na místě, tak se nesetkáme s 30 mrtvými a 30 zraněnými, ale s 60 mrtvými a 230 zraněnými. Určit si vlastní bezpečí Cvičení poukázalo na jednu velmi důležitou oblast, které se budeme do budoucna intenzivně věnovat: Umíme jen málo pracovat s pojmem bezpečná a nebezpečná zóna. Jako záchranáři se příliš spoléháme na to, když nám někdo řekne, že daná oblast je bezpečná a sami si neumíme své bezpečí určit. Neumíme říct: „Tady to bezpečné není, protože pár desítek metrů vzdušnou čarou odsud se střílí. Pro nás je to bezpečné až támhle.“ Hranice mezi bezpečnou a nebezpečnou zónou je fiktivní věc, není to betonová zeď, kterou by nebylo možné překročit. Naopak. Případné útočníky něco takového vůbec nezajímá. Musíme se tedy naučit sledovat nejenom pacienty, ale i naše bezprostřední okolí a používat vlastní oči a hlasivky. Vývoj událostí, jako jsme trénovali na Muzeu, je dopředu velmi těžko predikovatelný. Vůbec netušíme, zda se z bezpečné zóny určené policií nestane během vteřiny zóna nebezpečná. Bezpečí je relativní pojem, musíme se proto naučit pracovat v režimu, kdy nám někdo řekne: „Dost. Je zde nebezpečná zóna. Všichni ven.“ A my se nebudeme ptát a půjdeme. Znamená to rychle sbalit a zase rozbalit stanoviště neodkladné péče, aby na místě nezůstávalo zbytečně moc materiálu. Teoreticky bychom měli být schopní vzít veškerý materiál s sebou, protože nevíme, za jak dlouho ho zpětně dosáhneme. Vytyčovací plachty Už u druhého cvičení si posádky vyzkoušely práci s relativní novinkou – vytyčovacími plachtami, jejichž dvě sady jsou v provozu k dispozici (jedna sada v Ategu, druhou vozí inspektor). Plachty se opět osvědčily. Samy o sobě jsou ale funkční jen v případě, že je zřízen vstupní filtr primárně vytříděných pacientů pro stanoviště neodkladné péče. Pokud filtr zřízen není, žádná z těchto pomůcek nám nepomůže, protože nebudeme schopní situaci plně zorganizovat. Filtr pro stanoviště neodkladné péče Velkou výhodou je, pokud je na filtru lékař, který má k sobě ještě záchranáře. Společně sekundárně třídí pacienty a rozhodují, zda jejich stav odpovídá skutečně označení z třídění primárního. Zřízení filtru bylo problémem na řadě předchozích cvičení, v případě Muzea se ale podařilo na výbornou. Při nácviku na Muzeu byl dvojí filtr pro červené a žluté pacienty zřízen na hranici bezpečné a nebezpečné zóny, kde naše posádky přebíraly zraněné z místa útoku. Do nebezpečné zóny měli přístup jen příslušníci policie. Komunikace radiostanicemi Při mimořádných událostech na začátku roku byla jednou z problémových oblastí komunikace pomocí radiostanic Pegas–MATRA. Tentokrát „matry“ fungovaly na velmi dobré úrovni, a to jak při komunikaci v podzemí, tak při komunikaci mezi povrchem a podzemím. Důraz při odsunu Odsun probíhal podle všech platných metodik, traumatologického plánu i poznatků z posledních mimořádných událostí. Odsun musí být rychlý. Vedoucí odsunu proto musí být důrazný k zasahujícím posádkám na stanovišti neodkladné péče a pacienty si aktivně vyhledávat. Nemůže čekat, které pacienty mu stanoviště nabídne, ale musí přijít a říct: „Teď potřebuji jednoho zeleného a jednoho červeného pacienta. A potřebuji je hned, protože venku na ně čekají auta.“ Vedoucí se také nesmí hnout od svého kolegy, se kterým odsun řídí. Momentálně probíhá komplexní vyhodnocení celého cvičení, jehož závěry budou v dohledné době dostupné na intranetu. Děkujeme všem, kteří se do příprav i samotné realizace zapojili.