P etr Faltýnek pracuje u záchranky deset let. Jako zdravotnický záchranář slouží na základně Černý most a od června pak částečně také jako dispečer zdravotnického operačního střediska. Když na sobě zrovna nemá záchranářskou uniformu, je velká šance, že ho potkáte v plaveckém neoprenu, na kole nebo při běhu. Ve volném čase se totiž věnuje na vrcholové úrovni triatlonu a od srpna mu klidně můžete říkat Ironman. Během závodu v dlouhém triatlonu na Slovensku uplaval 3,8 kilometru, na kole ujel 180 kilometrů a zaběhl klasický maraton, tedy 42,2 kilometru. Na jeden zátah, za vynikajících 9 hodin a 17 minut. Celkově skončil pátý, cílem před ním proběhli jen čtyři profesionální závodníci, ve své kategorii zvítězil. Tipnete si, kolik kalorií se při takovém výkonu spálí? Také o tom jsme se s Petrem bavili, když jsme ho zastihli o pauze na ZOS. text JAN HORKÝ foto ARCHIV Petra Faltýnka IRONMAN ZE ZÁCHRANKY: MŮJ CÍL JE HAVAJ Petr Faltýnek má za sebou úspěšnou triatlonovou sezonu. V poháru České triatlonové asociace Czechman Tour skončil celkově na třináctém místě z přibližně tisícovky účastníků a ve své věkové kategorii od 30 do 34 let obsadil čtvrtou příčku. Vrcholem sezony pro něho byl v srpnu jeho první závod Ironman na dlouhou vzdálenost na Slovensku, před tím absolvoval několik „polovičních“ závodů. Jeho hlavním cílem bylo „urvat dobrý výsledek“, aby se mu body započítaly do poháru. „Šel jsem si to hlavně zkusit, ale věděl jsem, do čeho jdu,“ říká. Trénuje se zkušenými závodníky, z nichž někteří mají na kontě i tři desítky Ironmanů. Radili mu především, aby zůstal koncentrovaný. „Většina chyb se stane, protože člověk v průběhu roku trénuje, soustředí se na výkon a pár dnů před závodem v koncentraci poleví a začne dělat věci jinak. Toho jsem se snažil vyvarovat a jel jsem, jak jsem zvyklý.“ Dva dny před závodem tak netrénoval a soustředil se na to, aby si připravil všechny věci, které bude potřebovat. „Před závodem jsem si dal taky klasickou večeři – těstoviny s tuňákem, spoustou sýra a k tomu plzeň.“ Den před závodem se rozplaval, rozběhal a projel na kole. Přiznává, že před startem cítil nervozitu. „Obavy jsem samozřejmě měl, byl to dlouhý závod. Sice jsem ho dokončil za devět hodin a 17 minut, ale klidně to mohlo trvat i třináct hodin a je otázka, jak by tělo reagovalo.“ Přesně podle plánu Pro každou ze tří disciplín měl jasně stanovený plán, jakého času chce dosáhnout. „Doplavat jsem chtěl do hodiny deset, což se povedlo o dvě minuty rychleji. Když jsem nasedal na kolo, věděl jsem, že první cíl mám splněný a byla to velká motivace splnit další.“ Povedlo se to i v cyklistické části, která je Petrova nejsilnější. Vše vyšlo tak, jak si s trenérem Radkem Holinkou řekli. Následoval běh. „Adrenalin byl vyplavený, organismus natěšený. Trenér mi sice radil, abych běžel prvních deset kilometrů tempem pět minut na kilometr, ale v euforii jsem běžel rychleji, okolo čtyř minut a deseti sekund. Říkal jsem si, že když mi to běží, tak proč to nezkusit. Držel jsem si koncentraci a důležité bylo také na každé občerstvovací stanici chladit motor. Na hlavu, nohy a záda jsem si lil vodu a snažil se do sebe dostat vždy alespoň hlt koly nebo gel, který jsem si připravil.“ Tak lehce se mu ale celou dobu neběželo. Krize přišla vzápětí na sedmém kilometru. „Začalo mě bolet chodidlo. Nejprve jsem si myslel, že jsem si do něj zabodl trn, ale nic jsem nenašel, tak jsem si jen upravil ponožku v botě a běžel dál. Chvíli jsem kulhal na jednu nohu, pak na druhou a pak už na obě. Rozhodně jsem ale nemyslel na to, že bych závod vzdal, byl jsem odhodlaný do cíle doběhnout, protože Ironmani nevzdávají,“ popisuje. Říkal jsem si, že když mi to běží, tak proč to nezkusit. Když Petr dobíhal třetí ze sedmi okruhů, moderátor oznámil jeho průběžné umístění mezi prvními šesti a na první příčce v jeho věkové kategorii. „Myslel jsem, že se museli splést. Na chvíli mě to rozhodilo a málem jsem se radostí rozbrečel, ale dokázal jsem se rychle srovnat, začal zase správně dýchat a běžel dál.“ Do konce závodu předběhl ještě jednoho profesionálního závodníka a pak už si „jen“ hlídal, jestli ho někdo nedobíhá. Pak můžete jíst, co chcete Na chytrých hodinkách sice mohl sledovat součet časů za jednotlivé disciplíny, ale nedělal to, a tak na něho v cíli čekalo velké překvapení. „Když jsem viděl čas 9:17, nevěřil jsem tomu. Byl to neuvěřitelný pocit a přišly i slzy štěstí. Bylo velmi příjemné, když mi pak v cíli gratuloval Petr Vavroušek, což je legenda tohoto sportu, a blahopřáli mi další profesionálové, že mám svého prvního Ironmana. Únavu jsem vůbec nevnímal, i když jsem během závodu spálil 6 500 kalorií, což odpovídá průměrné denní dávce jídla na tři dny. To je velká výhoda Ironmana, že pak můžete jíst tři dny, co chcete.“ Mimochodem, sportovní aplikace mu po závodu doporučovala, aby regeneraci věnoval deset dnů. Během závodu měl Petr velkou oporu i ve svých rodičích, kteří jsou už v podstatě součástí podpůrného týmů závodníků, a když jim to čas dovolí, obrážejí s nimi většinu závodů. Bez nich by to prý zkrátka nešlo. „Táta mi podával na občerstvovacích stanicích věci, na kterých jsme se dohodli, doplňoval mi lahve na vodu a fungoval opravdu perfektně. Už z toho, jak se tvářím, pozná, jak se mi závodí a co zrovna potřebuju. Tentokrát říkal, že na obličeji viděl, že jsem ‚nesmrtelný‘.“ Zásoby lepí na kolo Petr měl během závodu do minuty rozplánované, co bude v daný čas pít a jíst. Třeba po 45 minutách na kole měl „na jídelníčku“ tyčinku, iontový nápoj a magnesium, po hodině a půl toast, iontový nápoj, vodu a energetický gel. „Když za sebou máte už pár desítek závodů, tak se z přípravy stává rutina. Vše si dopředu sepíšu a mám check list, podle kterého kontroluji, jestli mám opravdu vše. Gely a tyčinky si lepím přímo na kolo nebo mi je podávají na občerstvovacích stanicích.“ Dobrá příprava je vedle tréninku základ, aby se během závodu nic nepokazilo. Podobně jako při závodech formule se i při triatlonu závodníci zastaví dvakrát v depu, aby se mezi disciplínami převlékli. Co si člověk nedá do depa před jeho uzavřením, tak během závodu prostě nemá. „Když si do pytle nedáte běžecké boty, tak neběžíte. Naštěstí se mi to ještě nikdy nestalo a nejhorší, co jsem zažil, bylo, když mi na kole z pootevřených obalů vypadaly tyčinky a gely.“ Depo je prý čtvrtou disciplínou triatlonu, jeho rychlé a bezproblémové zvládnutí může ve výsledku závod rozhodnout. Každá vteřina hraje roli. „Rozdíl mezi prvními dvěma závodníky v cíli byl jen pár vteřin.“ Za rok najezdí 9000 kilometrů Petr trénuje téměř každý den. Jen od loňského listopadu do letošního září tréninkem strávil 454 hodin. Polovinu z toho na kole, pětinu zabralo plavání a necelou třetinu běh, zbytek pak další různá cvičení. Denně to vychází na 1,3 hodiny tréninku. „Na kole najezdím za rok přibližně 9000 kilometrů, naběhám 2000 kilometrů a uplavu 380 kilometrů.“ A jak to jde všechno dohromady s prací na záchrance? „Když člověk chce, tak to jde,“ směje se Petr. „Samozřejmě se mi někdy nechce vstávat ve 4:30, abych v šest ráno skočil do vody, zaplaval si, na osmou jel do práce, dal si dvanáctihodinovou směnu a večer pak pokračoval dvě hodiny během nebo na trenažéru,“ dodává. Když si do pytle nedáte běžecké boty, tak neběžíte. Na závody prý padne jeho veškerá dovolená a ani to někdy nestačí. Když důležitý závod vyjde zrovna na den, kdy má být v práci, musí si domluvit s kolegy prohození služby. „Děkuju všem, kteří mi s výměnami služeb vyšli a vycházejí vstříc, bez nich by to nešlo. Kdybychom se domluvili s pražskou záchrankou i na nějaké formě podpory mých sportovních aktivit, tak ji budu rád reprezentovat, třeba znakem na dresu během závodů.“ Petr je pod vedením trenérů první rok, před tím si tréninky plánoval sám a jen je konzultoval s kamarádem cyklistou. „Měl jsem v poháru docela slušné výsledky, tak jsem si řekl, že s trenéry bych se mohl posunout ještě dál, což se potvrdilo.“ Petr se svěřil do péče triatlonového centra BeTri a je členem jeho závodního týmu Elab. Při tréninku pak přijdou ke slovu i moderní technologie. „Používáme tréninkovou aplikaci a trenér v mém kalendáři vidí, kdy mám volný čas, podle toho mi do kalendáře v aplikaci nahrává jednotlivé tréninky, které se mi automaticky synchronizují s chytrými hodinkami. V kalendáři jen odkliknu trénink a jdu trénovat. Výsledky se pak zase nahrají do aplikace, takže trenér vidí, jak jsem aktivitu zvládl a můžu mu k tomu napsat, jak jsem se cítil. Společně pak tréninky rozebíráme a připravujeme další tréninkový plán.“ Pozvánka do bazénu Asi nejnáročnější část je podle něho při tréninku plavání. „Dostáváme tam opravdu do těla. Trénuje nás Honza Kutil, kluk, který byl i na olympiádě, a ten se s námi nemaže.“ Zároveň ale plavání všem u záchranky doporučuje. „Chodíme plavat na Šutku a do Podolí, kdyby si to chtěl někdo z kolegů vyzkoušet, tak první tréninková hodina je zdarma a klidně může do tréninkového centra BeTri (www.betri.cz) zajít. Mohou si vylepšit techniku plavání a naučit se i úplné základy. Je to skvělé na záda. Díky plavání se mi zpevnila celá horní část těla, což se při naší práci hodí. Triatlon navíc není jen sport, ale jedna velká rodina. Společně trénujeme, hecujeme se, vzájemně si fandíme a všemožně si pomáháme. Podobnou atmosféru jsem jinde ve sportu nezažil.“ Ve své věkové kategorii letos v poháru sice skončil stejně jako loni s „bramborou“, ale věří, že to příští rok už cinkne nějakým cennějším kovem. A na další sezonu má velké plány. „Výsledek z Ironmana mě ohromně nakopl. Myslel jsem, že se budu věnovat spíše polovičním závodům, ale ukazuje se, že mi delší vzdálenost může vyhovovat fyzicky i psychicky. Příští rok bych chtěl vyzkoušet dva Ironmany a stáhnout čas na devět hodin nebo i méně. Pokud by se to povedlo, tak bych si chtěl v roce 2021 vyjet místo pro start v závodě na Havaji, kde se koná mistrovství světa. Chtěl by tam samozřejmě každý a dostat se tam není snadné, ale můj jasný cíl je vyzávodit si nominaci pro rok 2022.“ Držíme palce! Webové stránky triatlonového centra BETRI.