N a záchrance určitě stále působí několik kolegyň a kolegů, kteří coby studenti prošli rukama Jarmily Paukertové. Jarka, původní profesí všeobecná sestra, sice už třináctým rokem pracuje na našem Vzdělávacím a výcvikovém středisku, ale před tím 21 let učila na zdravotnické škole 5. května. Na konci 90. let zde i spoluzakládala obor zdravotnický záchranář a několik let tento obor vedla. Výuku neopustila ani na záchrance, na VVS má na starosti především externí činnosti, které mimo jiné obnášejí organizaci akreditovaných kurzů a zajišťování stáží pro studenty a další zájemce, například z ostatních složek IZS. Pedagoga v sobě nezapře ani na akcích pořádaných pro veřejnost nebo při různých exkurzích, které organizuje. Většinou ji potkáte, jak v rozestavěném Golemu trpělivě vysvětluje zástupům dětí i dospělých základy první pomoci nebo fungování záchranné služby. text JAN HORKÝ foto ARCHIV ZSS HMP JARMILA PAUKERTOVÁ: KURZ ŘIDIČŮ JE PLNÝ NA TŘI ROKY Ze tří akreditovaných kurzů, které se vyučují na VVS, pod Jarčinou taktovkou probíhají dva, a to Akreditovaný kvalifikační kurz řidič vozidla ZZS a Certifikovaný kurz operačního řízení. VVS pak ještě realizuje Specializační vzdělávání Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu, na které se blíže podíváme v některém z dalších čísel TEPu. Prvně jmenovaný kurz pro řidiče u nás běží v nové podobě od roku 2008, aktuálně začíná už jeho 17. běh. Je určený především pro nezdravotníky, kteří po úspěšném složení zkoušky získají odbornou způsobilost k výkonu povolání řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby. „Kurz si vytvořil velmi dobré jméno. Naše absolventy většinou s radostí přijmou i na ostatních záchranných službách. Ještě důležitější pro pražskou záchranku ale je, že v posledních letech se v každém kurzu najdou zájemci o práci přímo u nás. Když se podívám na řidiče, kteří tady jezdí se sanitkami, tak řada z nich tímto kurzem prošla. Myslím, že to je dobrá vizitka,“ říká Jarka. Ne všichni absolventi ale splní požadavky, které na zaměstnance při výběrovém řízení klademe, v posledním kurzu projevilo zájem o práci u ZZS HMP devět lidí, přijato bylo pět, z toho čtyři prošli úspěšně adaptačním procesem. „O kurz je mimořádný zájem, čekací listinu máme zaplněnou na tři roky dopředu. Do každého běhu ale bereme maximálně 18 lidí. Nechci, aby utrpěla kvalita výuky. V tomto počtu je ještě možné, aby si každý skutečně vyzkoušel vše, co si vyzkoušet má,“ dodává Jarka, která z 320hodinové dotace pro teoretickou výuku odučí 80 hodin. Operační řízení Druhým kurzem je pak Certifikovaný kurz operačního řízení, kterým procházejí především všichni noví zaměstnanci našeho zdravotnického operačního střediska. Do kurzu se mohou přihlásit ale i zdravotničtí záchranáři jak z provozu, tak mimo naši organizaci. Kurz navíc mohou absolvovat i všeobecné sestry nebo asistenti a získají tak odbornou způsobilost k práci na zdravotnickém operačním středisku.„Školy tuto oblast pojímají různě, a různí se tak i znalosti a zkušenosti, které absolventi ohledně práce dispečerů mají. V kurzu se snažíme tyto oblasti sjednotit,“ vysvětluje Jarka. Do každého běhu bereme maximálně 18 lidí. Kurz je zároveň modulem pro specializaci zdravotnických záchranářů pro urgentní medicínu, kteří získají kvalifikaci, aby mohli na dispečinku pracovat, o což někteří kolegové už také projevili zájem. „Je to pro ně i určitá pojistka pro případ, že by například ze zdravotních důvodů nemohli po nějakou dobu pracovat přímo v terénu.“ Přes tisíc e-mailů s figuranty Důležitou částí Jarčiny práce je i zajišťování figurantů pro cvičení, kterých se záchranka účastní. Například v případě cvičení Anděl to znamenalo sehnat během několika týdnů téměř tisícovku lidí, kteří v nákupním obchodním centru plnili roli rukojmí. I díky oslovení těch, kteří se účastnili už předchozích cvičení, a šíření výzvy na sociálních sítích, se podařilo potřebný počet figurantů sehnat relativně rychle. Bez administrativy se ale celý proces neobejde. „Znamená to pro každého figuranta vyhotovit dvě kopie smlouvy, vytisknout je, sešít a zaevidovat. S každým si vyměním minimálně jeden e-mail, ale většinou je to víc, když například zájemci zapomenou uvést některé potřebné údaje. Je to práce nejen na dlouhé zimní večery,“ říká s úsměvem Jarka. Před samotným cvičením je potřeba seřadit všechny smlouvy podle abecedy a odchytit příchozí figuranty, aby smlouvu podepsali. To je práce, která zaměstná na odpoledne klidně i šest lidí najednou. Kdo viděl davy, které mířily na cvičení Anděl, dovede se představit, kolik je to práce. 23 000 hodin stáží Na rozdíl od jednorázových cvičení probíhají na záchrance kontinuálně po celý rok různé stáže u výjezdových skupin. Loni byl celkový čas stáží téměř 23 000 hodin. Za první pololetí letošního roku to bylo přes 11 500 hodin. Loni se u nás vystřídalo 247 stážistů, za letošní rok to je už 225 lidí. Stážisty jsou ve velké míře studenti dvou vyšších odborných škol a jedné vysoké školy zdravotnické, studentů se u nás během roku prostřídá přibližně sto. „Dříve chodili studenti na stáže pokaždé k jinému školiteli a začínali u něho v podstatě od nuly, prakticky se příliš nerozvíjeli. Vypracovali jsme proto plán blokové stáže, kdy student ‚vyfasuje‘ svého školitele a absolvuje s ním všechny směny. V ideální případě se pak student ke stejnému školiteli vrátí při stáži i v pozdějším ročníku,“ říká Jarka. Když si stážista i školitel lidsky „sednou“, tak je to ideální situace. Studenti se toho hodně naučí a často pak mají i zájem u záchranky přímo pracovat, třeba i díky přátelským vazbám, které si během stáže s kolegy vytvoří. V případě, že si student a školitel nesednou, není prý problém studenta přesunu k jinému školiteli. „Školitelé po ukončení každého bloku píší hodnocení, která nám pomáhají při rozhodování i u případných výběrových řízeních, když studenti projeví zájem o práci na záchrance, nebo když student žádá o prodloužení stáže v následujícím roce. Pokud například v hodnocení od školitele stojí, že student o nic nejevil zájem a k práci se v podstatě neměl, tak je to důvod stáž neprodloužit,“ popisuje Jarka s tím, že důležitá je samozřejmě i zpětná vazba studentů, která bývá ve většině případů pozitivní. Erudice i empatie Aktuálně hledá Jarka ve spolupráci s PVS a vedoucími záchranáři oblastí vhodné kolegyně a kolegy právě na pozice školitelů. Jaké vlastnosti by měl školitel mít? „V ideálním případě by měl mít odsloužené alespoň dva roky, být empatický a erudovaný, když chcete někoho učit, musíte to sám umět. Důležité je umět také tyto znalosti a dovednosti předávat a být schopný sebereflexe,“ odpovídá Jarka. Práce školitele je honorovaná, jde o 400 Kč ke každé směně se stážistou. „Chceme, aby si toho student vyzkoušel skutečně co nejvíc, od manuálních dovednosti, obsluhy přístrojů, komunikace s pacientem a v týmu, až po předávání pacienta ve zdravotnických zařízení či psaní cvičné dokumentace. Když se k nám pak absolventi rozhodnou nastoupit, stačí jim tyto zkušenosti jen osvěžit. V praxi se potvrzuje, že lidé, kteří i nás absolvovali stáž, se u nás adaptují rychleji než ti, kteří přišli odjinud,“ říká Jarka. O stáže u nás je zájem nejen mezi studenty, ale i mezi dalšími zdravotníky – samoplátci. Dnes u nás tak stážují například dva absolventi zdravotnických škol, kteří nastoupili na povinný rok praxe v nemocnici, ale oba si u nás zaplatili 90 stáží, aby si „udrželi kontakt“, protože plánují k záchrance nastoupit. Stáže pořádáme také pro studenty lékařských fakult Univerzity Karlovy, kteří jsou prý mimochodem nadšení ze stáží u RZP, nebo lékaře před atestací z praktického lékařství. „Myslím, že pro řadu z nich je to zajímavá zkušenost, protože blíže poznají práci záchranné služby. Do konce roku máme v tomto ohledu úplně plno,“ dodává Jarka. Další početnou skupinou stážistů jsou kolegové od ostatních složek IZS a příslušníci dalších bezpečnostních sborů. Čtyři stáže za rok V neposlední řadě jsou to také stáže zaměstnanců pražské záchranky, které Jarka zajišťuje. Připomíná, že každý zaměstnanec v provozu může za rok absolvovat čtyři proplacené stáže. Členové výjezdových skupin mohou na stáž na dispečink nebo do Ústřední vojenské nemocnice. Dispečerky pak mohou absolvovat čtyři stáže „na autě“. Pokud chcete takovou stáž absolvovat, obracejte se přímo na Jarku. Nejlepší je ozvat se jí před koncem předcházejícího měsíce, protože zajistit místo pro stáž uprostřed měsíce bývá náročné. Ať už s kurzy, stážemi nebo různými exkurzemi je spojeno velké množství plánování, administrativy i neustálé komunikace. „Práce je hodně, ale to, co dělám, mě baví,“ říká Jarka. Po více jak dvou desítkách let ve školství už prý cítila, že potřebuje změnu, zároveň ale nechtěla opustit zdravotnický obor. Před třinácti lety jí tak přišla vhod nabídka jednoho z jejích bývalých studentů, tehdejšího vedoucího VVS, aby šla pracovat k nám. „Je to různorodá práce a úplně jiná než ve škole. Tam často lidé chodí, protože musí. Na kurzech ale vidíte opravdovou motivaci lidí se něco naučit, udělat zkoušku dobře a získat práci. Máme tady lidi s výučním listem až s vysokoškolským titulem, potřebujete najít různé cesty, jak lidem znalosti předat. Jednomu pánovi, který byl původním povoláním zedník, a nemohl pochopit, jak krev proudí srdcem, jsem to nakonec vysvětlila přirovnáním k domu. Když k vám někdo přijde na návštěvu, tak také nejprve vstoupí do předsíně, a teprve pak jde do obývacího pokoje a mezi oběma místnostmi jsou dveře… Nakonec to bezvadně pochopil. Když vidíte, že lidé chápou, co jim předáváte, tak máte z učení radost,“ dodává Jarka. Chceme, aby si toho student vyzkoušel skutečně co nejvíc.