C htěla bych velice poděkovat jménem projektu Medici na ulici vašim kolegům a kolegyni, kteří byli vysláni ke klientovi bez domova na Hlavní nádraží (k soše W. Wilsona). Píši vám z pozice studentky čtvrtého ročníku všeobecného lékařství 3. LF UK a zároveň jako jedna z vedoucích zmíněného projektu. Byla to pro nás mimořádná zkušenost. text KAROLÍNA JELÍNKOVÁ foto JAN WUNSCH POCHOPENÍ. MÍSTO HROMŮ A BLESKŮ Již pátým rokem se snažíme poskytovat nízkoprahové služby – alias „zdravotnickou asistenci a poradenství“ klientům bez domova na několika místech po Praze. Jsme určitými prostředníky, kteří propojují lidi na ulici se systémem zdravotní i sociální péče, protože naši klienti často nevědí, na koho se mohou obrátit nebo na řešení svého zdravotního stavu rezignovali. Pomáháme lidem bez domova kontaktovat jejich lékaře nebo jim zajišťujeme péči ve zdravotnických zařízeních, kam je doprovázíme. Mnozí z našich klientů žijí na ulici i desítky let a těžko si představit, že ji někdy opustí. Jiní se na ulici ocitli například kvůli tomu, že náhle přišli o zaměstnání nebo životního partnera. V prvních měsících pandemie koronaviru jsme zaznamenali poměrně vysoký počet lidí, kteří například přišli v České republice nebo v zahraničí o brigádu či došlo k uzavření ubytovny, kde žili, a na ulici se ocitli ze dne na den. Potkáváme se s lidmi, kteří jsou skutečně ve zbídačeném stavu. Typicky jde o chronické rány, jejichž stav se vlivem stravy, snížené imunity, hygieny a životního stylu nehojí, ale naopak se spíše zhoršují. Poměrně často se dostáváme do situací, kdy jsou naše zkušenosti a schopnosti na daný akutní zdravotní stav a potřeby klienta příliš krátké a musíme zvažovat, zda si ještě stačíme poradit sami, či už je na místě zavolat odborníky z řad ZZS. Snažíme se záchrannou službu volat ve chvíli, kdy si už opravdu nevíme rady. Ano, tato spolupráce je leckdy pro všechny zúčastněné frustrující. Mnohdy posádky opakovaně ošetřují klienty, kteří jsou znečištění, nespolupracují, jsou pod vlivem alkoholu… Není ojedinělé, že tyto situace končí z našeho pohledu neadekvátním přístupem a výčitkami jak vůči nám, tak i klientovi samotnému, čemuž jsme si bohužel díky mnoha negativním zkušenostem v rámci komunikace a spolupráce s IZS trochu přivykli. Extrémní i na Prahu Případ, ke kterému jsme záchrannou službu volali, byl i na podmínky pražských ulic extrémní. Pán měl od kolene dolů pokrytou nohu souvislou vrstvou červů, přes které nebyla končetina v podstatě ani vidět. I když jsou červi v ranách obzvlášť v létě poměrně běžným jevem, s podobným stavem jsem se ještě nesetkala. Dovedli jsme si představit, jak takový pacient „potěší“ posádku záchranné služby, ale situaci jsme vyhodnotili i po poradě s dispečerkou jako život ohrožující a požádali o vyslání posádky. Přístup vašich kolegů byl pro nás velkým překvapením. Čekali jsme hromy, blesky, ale ukázali nám, že i zdravotničtí záchranáři s několikaletou zkušeností a praxí z pražské džungle dokážou jednat s někým, kdo si tak zbídačeného stavu dosáhl sám, s pochopením a úctou k člověku samému. Nepřijeli, aby kritizovali či ventilovali svou únavu a strach o stav vozu po odvozu klienta. Bez okolků se na místě dali do základního očištění rány, mezitím co velice asertivně, ale zároveň příjemným tónem komunikovali jak s pacientem, námi, a dokonce i ostatními klienty, kteří teprve čekali na své ošetření. Udělali opravdu maximum, co v danou chvíli mohli. Po naložení klienta do vozu a vzájemného předání si informací jsme dokonce dostali poděkování za to, o co se s kolegy z projektu snažíme. Poděkování tímto způsobem tedy oplácíme. Děkujeme, že jsou mezi vámi tací, kteří zvládají situace z kapitol válečné medicíny a neztrácí trpělivost a profesionální přístup i ve chvílích, které jsou pro jiné příliš velkou a vyčerpávající zátěží. Potkáváme se s lidmi, kteří jsou skutečně ve zbídačeném stavu.