text a foto JAN HORKÝ Ř idičům nejen na pražské magistrále se odpoledne 22. října naskytl neobvyklý pohled. Průjezd kolony dvou desítek různorodých sanitních vozů, včetně našeho Atega a Fénixe, se nevidí každý den. Posádky blikajících sanitek několika záchranných služeb a organizací měly společný cíl – Novou budovu Národního muzea, dějiště letošního největšího cvičení složek IZS. NOC V MUZEU 2021. BYLI JSME U NEJVĚTŠÍHO CVIČENÍ ROKU Covid-19 se promítl do mnoha činností záchranné služby a způsobil také téměř dvouletou pauzu v konání součinnostních cvičení. Až v druhé polovině roku dovolila situace uspořádat trojici větších cvičení i s naší účastí. Po srpnovém nácviku zásahu u letecké nehody ve Kbelích a cvičení v budově Ministerstva vnitra, kdy se odehrála trojice scénářů, v nichž figuroval aktivní útočník, přišla řada na letošní největší cvičení Muzeum 2021, připraveného Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy ve spolupráci s Národním muzeem. Námětem byl zásah po útoku skupiny ozbrojenců, kteří ve vnitřních prostorách zajali početnou skupinu účastníků probíhající výstavy. „Příprava obdobných cvičení zabere i půl roku, ale tentokrát jsme měli necelé dva měsíce. Práce byla tedy velmi intenzivní,“ říká krizový manažer Ondřej Šedivka. Specifické bylo jak místo konání, tak i počet zdravotnických subjektů, které se zapojily. Díky spoluúčasti ZZS Středočeského kraje, Karlovarského kraje a Zlínského kraje, dále pak Českého červeného kříže, Asociace samaritánů České republiky, společnosti Medical service Davepo a Pragomedika Plus se cvičení účastnilo 17 záchranářských posádek a čtyři posádky s lékařem. Na místě byl i náš inspektor v roli vedoucího zdravotnické složky a zmíněné speciály Atego a Fénix s jejich řidiči. Příprava obdobných cvičení zabere i půl roku, ale tentokrát jsme měli necelé dva měsíce. Bez hasičů, ale s nemocnicemi Početněji se bohužel nezapojili kolegové z Hasičského záchranného sboru, protože se krátce před cvičením prohnala Prahou vichřice a hasiči měli plné ruce práce. Naopak díky zapojení pražských nemocnic – FNKV a VFN – bylo možné cvičení „dohrát“ až do konce – tedy předání pacientů zdravotnickým zařízením, kde jim poskytli další péči. „FNKV se v posledních letech do cvičení zapojuje velmi aktivně a je to na nich znát, velmi umě a efektivně přepracovali své interní postupy pro podobné události. VFN s námi zatím nikdy necvičila a jsem velmi rád, že na to kývli a budeme naši spolupráci dále vylepšovat,“ říká Ondřej. Soukromí poskytovatelé, krajské záchranné služby a další subjekty se do cvičení aktivně zapojují už několik let. Je to velmi důležité kvůli sdílení zkušeností. „S kolegy ze Středočeského kraje máme primární součinnost a je třeba, abychom pracovali na sjednocování postupů. Ze stejného důvodu jsme přizvali i soukromé poskytovatele, se kterými spolupracujeme při běžném provozu i mimořádných událostech,“ popisuje Ondřej. A člověk nemůže nikdy vyloučit, že nebude zasahovat u mimořádné události také s kolegy ze vzdálenějších krajů, jak ostatně potvrdilo i letošní tornádo na Moravě. 350 figurantů Na posádky v Nové budově Národního muzea čekalo 350 figurantů, z nichž sedm desítek v rámci scénáře utrpělo zranění, která opět velmi naturalisticky ztvárnili naši maskéři, kteří v muzeu pilně pracovali už od brzkého odpoledne. Po prvotním útoku teroristické skupiny proběhl v budově policejní zásah. Po zajištění části prostoru byli na místo povoláni zdravotníci, do té doby vyčkávající na nedalekém parkovišti. Aby byl jejich příjezd nerušený, zastavila policie na několik minut provoz na magistrále. Ta ale až na jeden pruh zůstala po dobu cvičení průjezdná. Při reálné události by byl provoz přirozeně zastaven a z celého Václavského náměstí a přilehlého okolí by se stala no go zóna. Zkrotit chaos „Posádky přijely do probíhající akce, která byla značně nepřehledná. Věděli jsme, že bude velmi těžké dát všemu nějaký řád, ale klobouk dolů, jak si s tím naši poradili. Všichni kolegové se velmi rychle zorientovali a profesionálně situaci vyřešili napříč jednotlivými složkami,“ říká Ondřej. Prvotní chaos byl značný, v době příjezdu už byli před budovou první zranění a do toho kolem pobíhali křičící figuranti, včetně dezorientovaného muže s chodítkem, který se vydal až někam k magistrále. Zdravotníci nepodlehli naléhání, aby vyrazili dovnitř budovy, ale až do potvrzení policií, že je vymezený vnitřní prostor skutečně bezpečný, ošetřovali zraněné jen v zákrytu venku. PNP mezi čtyřmi stěnami Jako stanoviště PNP bylo netradičně zvoleno místo v interiéru budovy – restaurace v přízemí. Ta zůstala plně vybavená včetně nábytku, a třeba i slánek na stolech. Zdravotníci tak měli možnost vyzkoušet si, jaké je ošetřovat pacienty při mimořádné událostí mezi čtyřmi stěnami. První hodina po příjezdu byla z hlediska množství práce nejintenzivnější. Z vnitřních prostor budovy, kde stále probíhal policejní zásah, vycházely postupně skupinky osvobozených rukojmí, z nichž byli někteří zranění, vážně raněné pak vynášeli policisté. Figuranti se do svých rolí skutečně vcítili, v paměti zůstala obzvlášť paní, která v rámci scénáře přišla o dítě, a dezorientovaný nevidomý muž, který se neustále dožadoval své manželky. I s tím si museli po psychologické stránce zdravotníci poradit. Ranění nejprve zamířili na filtr PNP, kde je prvně prohlédl náš lékař, a následně na stanoviště PNP, které bylo rozděleno na část pro „zelené“ pacienty, o které pečovali především kolegové z ČČK, a na část pro žluté a červené, kteří zaměstnali záchranářské a lékařské posádky. Vzhledem k omezenému prostoru restaurace bylo obzvlášť zde poněkud těsno. (Na tomto místě velké díky všem zasahujícím, že tolerovali ještě dokumentaristu, který se mezi nimi motal s foťákem a kamerou.) Někdy je lepší nediskutovat Co zaujalo naše pozorovatele, kteří zásah celou dobu bedlivě sledovali? „Nejdeme tolik po detailech jako po systému a po tom, jak je schopný zareagovat na vzniklou situaci. Všichni dělali to nejlepší, co mohli, a nikdo nediskutoval. Což bylo fajn, je dobré si zvykat na situace, kdy se prostě poslouchá, co má člověk dělat,“ říká Ondřej. Ale to neznamená, že by ze cvičení nevzešly nějaké podněty pro další práci – pak by to celé ostatně postrádalo smysl. „U soukromých poskytovatelů se jedná například o bazální sjednocení vybavení i vyšší integraci výcviku v souvislosti s mimořádnými událostmi. Je třeba sjednotit rozlišovací prvky – u nás třeba červenou helmu využívá pouze inspektor v roli vedoucího zdravotnické složky, zatímco u některých kolegů je helma červená standardě, z čehož pak mohu vyplývat různé komplikace při zásahu. U kolegů z ostatních záchranných služeb se bavíme především o sjednocení principů třídění nebo vybavení a označování vedoucích pozic,“ vypočítává Ondřej s tím, že se ukázalo jako správné, že se ZZS HMP podílela na výcviku policistů v systému primárního třídění a poskytování první pomoci. „Mohou nastat situace, kdy bez poskytnutí první pomoci ze strany policistů nebo špatného prvotního vytřídění pacientů lidé zemřou,“ varuje Ondřej. Kapsář na scéně A přidává další postřehy: „Určitě se potřebujeme zlepšit v radiokomunikaci. Zvyknout si na vysílačku, aby byla komunikace plynulá a přehledná. Zde máme stále rezervy.“ Naopak velmi přirozeně zafungovaly na stanoviště PNP kapsáře, ze kterých si mohou posádky doplňovat vybavení. „Používáme ho už dva roky, ale výjezdové skupiny se s ním zatím neměly mnoho příležitostí seznámit. Přestože se pro mnoho lidí jednalo o absolutní novinku, tak kapsář a jeho vybavení využili správně.“ Kapsář, který patří do výbavy inspektorského vozu, je nově doplněný o šest transportních sítí. Jsou skladné, lehké a relativně odolné a typicky by sloužily pro přenesení zraněných z nebezpečné zóny na stanoviště PNP. Na PKP budou také promýšlet zřízení pomocné role pro vedoucího zdravotnické složky. „Jasně se ukázalo, že figurovat ve štábu velitele zásahu a zároveň řídit naše lidi není technicky možné, respektive je to mimořádně náročné. Stejně jako u policie nebo hasičů je třeba zřídit pozici, která bude inspektorovi ruce,“ uvádí Ondřej. Zatímco inspektor byl naplno zaměstnaný, některé posádky musely chvílemi na úkoly čekat, byť by zdánlivě mohly vyrazit s pacienty do nemocnic. „V takových situacích nelze plně zaměstnat všechny posádky na místě nebo je všechny odeslat naráz do nemocnic, protože není nikdy jisté, zda se najednou neobjeví větší množství pacientů. Červení pacienti se samozřejmě transportují prioritně co nejdříve, ale některé zraněné na místě vedoucí pozdrží, aby byly posádky k dispozici,“ vysvětluje Ondřej. Cvičit, cvičit, cvičit Zájem o poslední cvičení byl po dvouleté pauze velký a kapacita se velmi rychle naplnila. „Máme z toho upřímnou radost. Pokud i nadále zůstane zájem vysoký, budeme se snažit kapacitu cvičení z naší strany rozšiřovat, samozřejmě s ohledem na běžný provoz. Do budoucna je potřeba cvičit, cvičit, cvičit a zapojovat více kolegů, kteří na cvičení ještě nebyli nebo se zúčastnili už před delší dobou,“ dodává Ondřej. Slibuje, že plán cvičení na příští rok je pestrý. Až bude schválen, o vypsaných cvičeních a termínech vás bude PKP informovat.