K dyž jsme se se Zdeňkem Břečkou bavili začátkem roku, bylo na něm znát, že si jako nový vedoucí Vzdělávacího a výcvikového střediska nemůže rozhodně stěžovat na nedostatek úkolů a práce. Osazenstvu VVS se tehdy hodilo hned několik dalších párů rukou (a hlav) navíc. Do toho komplikoval vzdělávání covid-19 a budovou, kde VVS sídlí, znělo drnčení vrtaček z probíhající rekonstrukce. Uplynulo několik měsíců a situace je o poznání optimističtější. VVS má naplněné stavy lektorů, nové kanceláře a Zdeněk už s úsměvem může říct: „Aktivity vzdělávacího se opět ve velkém rozjíždějí.“ text JAN HORKÝ foto ZZS HMP MÁME ZÁZEMÍ, KAPACITY I CHUŤ. A MUSÍME TO PRODAT Zdeněk Břečka V kanceláři máš tabuli popsanou jmény kolegyň a kolegů – nových lektorů VVS, které budou znát ostatní velmi často z provozu. Tak to už se vám tady musí „dýchat“ o něco volněji, když máte plný stav, co? Kolegové se už smáli a ptali se, jestli budou mít lidi na VVS dost práce. Jednoznačně budou. Aktivity vzdělávacího se opět ve velkém rozjíždějí. Máme spuštěno více druhů kurzů a potřebujeme být schopni co nejrychleji plnit požadavky pro zaškolování nových kolegyň a kolegů. Dnes máme na VVS 42 lektorů, ale samozřejmě to nejsou celé úvazky. Naprostá většina kolegyň a kolegů má hlavní část úvazku stále v provozu a na VVS jen nějakou tu desetinku. Část lektorů jsou externisté, kteří učí v akreditovaných kurzech. V terénu máme přes stovku školitelů, kteří se zapojují do stáží nebo adaptačních procesů. VVS jsme postavili na tom, abychom měli hodně zkušených lidí z provozu, kteří se budou moct i vzájemně zastoupit a vzdělávání se nebrzdilo, pokud bude někdo indisponovaný. Konání konkrétního kurzu nemůže stát na jednom člověku. VVS jste tak propojili více s provozem? Vzdělávací středisko nestojí někde mimo záchrannou službu, ale je její přirozenou součástí. Je jen logické, aby se i na vzdělávání ostatních podíleli zkušené kolegyně a kolegové přímo v provozu. Dáváme tak našim lidem větší možnosti ovlivnit směr vzdělávání tím, že přinesou vlastní zkušenosti, které načerpali za roky své praxe u naší nebo jiných záchranných služeb. Nabízíme například možnost účasti na specializovaných kurzech, které kolegyním a kolegům rádi zařídíme a zaplatíme, a máme radost, když se tyto zkušenosti pak vrací i do naší organizace pro ostatní. Vyšší počet lektorů z provozu také přispívá k tomu, že se informace od nás po základnách lépe šíří. Za rok jsme se výrazně posunuli, a to hlavně díky lidem, kteří tu jsou. Máme dobré zázemí, personální kapacity i chuť a teď je jen na nás, abychom to dokázali „prodat“. Jsem přesvědčený, že jsme tady všichni srdcaři, které práce a předávání informací baví. Říkáš, že aktivity se ve velkém rozjíždějí. Co už běží, co plánujete? Poběží nám například dva kurzy řidičů ZZS, když většina zdárně dokončí a rozhodne se nastoupit k pražské záchrance, tak jsme pro provoz schopni v krátké době dodat přibližně 30 lidí. Probíhají výběrová řízení pro řidiče plánované zdravotní dopravní služby, kteří budou následně absolvovat také kurz, aby zapadli do našeho provozu. Od příštího roku spouštíme inovační kurzy pro nelékařské a lékařské pracovníky. Dále máme řadu individuálních příležitostí, jak můžete VVS využít. Ať už pro nové, nebo stávající zaměstnance chceme přicházet s novými věcmi, aby se stále posouvali. V příštím roce to budou například dobrovolné semináře vedené externími specialisty, třeba pro oblast neonatologie nebo EKG. Lékařům můžeme zase zprostředkovat stáže přímo ve vybraných zařízeních, například na anestezii, porodních sálech a podobně. Na každý rok se schvaluje plán vzdělávání s jasně rozdělenými akcemi, kterých se účastní THP a zdravotníci podle jednotlivých pozic. Když někdo přijde během roku s nějaký jiným kurzem, bývá to složitější zařídit, ale ne nemožné. Pořizujete také nějaké nové vybavení a pomůcky? Ano, pořizujeme pomůcky, které umožní v simulační medicíně postupovat ještě o něco pestřejší a zábavnější formou, aby lidé odcházeli s pocitem, že čas, který vzdělávání věnovali, se jim vyplatil a naučili se něco nového. Řešíme například nové figuríny – silikonové odlitky živých lidí, realistické vzhledem i vahou. Mají v sobě minimum elektroniky a dá se na nich nacvičovat většina kritických dovedností, jako je stlačování hrudníku, zástava masivního krvácení nebo zajišťování dýchacích cest. Máme nové simulátory pro zástavu masivního krvácení, na kterých lidem skutečně teče pod rukama umělá krev. Pracujeme také na tom, abychom simulační místnost přiblížili reálnému prostředí, běžnému bytu, kde posádky často zasahují. Stavíme tady svým způsobem hřiště. Chceme, aby se tady lidé zážitkovou formou vzdělávali. Každý nácvik by v sobě nějakou takovou formou měl obsahovat zážitek, díky kterému si postupy lépe zafixujeme. Je to trochu jako Komenského škola hrou. Kde člověk najde, co všechno pořádáte a co by mohl využít? Jako novinku je v plánu zveřejnit pro všechny zaměstnance na ZIPu kalendář, aby na jednom místě viděli všechny akce, které probíhají v rámci vzdělávacího střediska. Když se podíváme do kalendáře, tak je plný. Málokdy se stane, že by probíhala jen jedna nebo žádná akce. Většinou to jsou dvě až tři, někdy i čtyři akce denně. Když si například kolega z posádky RZP rozklikne na ZIPu kalendář, tak uvidí všechny akce, které se týkají výjezdových skupin. Když klikne na akci, která ho zajímá, najde u ní i možnost registrace. Jsou zde uvedené i preventivní akce pro veřejnost typu Den linky 155 nebo různé asistence, na ty se hlásí prostřednictvím PVS. Každý typ akce má svou barvu. Je to drobnost, ale z mého pohledu velmi funkční. Je to jednoduchý způsob, jak získat informace o probíhajících akcích a přihlásit se na ně. Pokračují jízdy na polygonu? Jízdy na polygonu byly přeci jen ovlivněny situací způsobenou covidem-19, některé termíny jsme museli zrušit, případně jsme je doplnili lidmi v adaptačním procesu nebo THP, což vůbec nebylo na škodu. Je to lepší, než aby na vzdělávacím vstřebávali suchou teorii. Z mého pohledu by měl být polygon pro řidiče povinný jako u jiných ZZS. Na druhou stranu chápu, že v Praze je provoz natolik vytížený, že najít další prostor pro uvolnění pracovníků je složité. V jízdách na polygonu budeme nicméně pokračovat a jsou otevřené pro všechny zájemce z výjezdových skupin, tak i referentských vozidel. Vzdělávací středisko nestojí někde mimo záchrannou službu... Podívat se na kalendář Když jsme u řízení, tak je stále možné využít i kondiční jízdy? Ano, běží v rámci adaptačního procesu a stále je máme v nabídce i pro stávající zaměstnance. Děje se tak většinou, když někdo čerstvě získá řidičské oprávnění kategorie „C“, nebo ho už má, ale dlouho neřídil a není si jistý. Čas lektorů samozřejmě není nevyčerpatelný, ale neměli bychom díky jejich většímu počtu narážet na to, že bude mít někdo prostor vzít vás na jízdu až za dva měsíce. Navýšil se tak i počet lektorů řízení. Jak ještě můžeme VVS využít? Stále platí možnost, že sem může kdokoliv z kolegů přijít nacvičovat úkony, se kterými se v provozu delší dobu nepotkal, chce si je připomenout nebo si jimi není jistý. Jsou dvě varianty: buď za námi přijdete, dostanete vlastní místnost a pomůcku, se kterou můžete trénovat sami, nebo se vám může věnovat i někdo z lektorů, se kterým lze nacvičovat i podle různých scénářů. I díky tomu, že máme více lektorů, jsme schopni kolegy takto „obsloužit“. Byl bych rád, aby kolegové věděli, že se na vzdělávací mohou kdykoliv obrátit a využít, co nabízíme, aniž by tady kdokoliv kohokoliv zkoušel. Je to způsob, jak si udržovat své dovednosti také v práci se zlepšovat. Že máte dveře otevřené, jsme už psali dříve, využívá se tato možnost více? Ano, někteří chodí i pravidelně. Určitě pomohlo, že začalo lektorovat hodně lidí z provozu a informace si předávají. Napoprvé se třeba jen přijdou podívat, co tady pro ně máme. Rádi tady každého uvidíme. Chcete rozšířit i nabídku externího vzdělávání? V příštím roce bychom chtěli podat registrace k některým dalším akreditovaným kurzům. A moje myšlenka je taková, abychom čas od času na městských částech dělali kurzy první pomoci zaměřené na život zachraňující úkony, jako je resuscitace nebo vypuzovací manévry a zástava masivního krvácení. Není to komerční záměr, ale spíš vstřícný krok směrem ke zřizovateli i městským částem, které jsou pro nás velmi důležité. Nemyslím, že by to snížilo objem práce posádek, ale čím více lidí proškolíme, tím zvýšíme šanci, že naši pacienti v ohrožení života dostanou už kvalitní laickou první pomoc. Nikdy nemůžeme vyloučit, že člověk, který projde takovým kurzem, neposkytne pomoc i nám nebo našim blízkým. Vnímám, že v posledních letech se povědomí o první pomoci zvedá. Obzvlášť v Praze je v případě zástavy oběhu šance na přežití podstatně vyšší než oproti zbytku republiky. Vzdělávání laiků tedy beru jako součást naší práce a prevenci. S čím by měli počítat ti, kteří zvažují, že by také začali lektorovat? Je spousta zkušených kolegů, kteří u nás pracují třeba 20 let, ale nejsou si jistí, že by mohli přednášet svým kolegům. Chápu, že ne každý může nebo chce být lektorem, v takovém případě ale má možnost se stát například školitelem a své zkušenosti předávat na stážích. Když za námi přijde prokazatelně zkušený záchranář, který se chce stát lektorem, pomůžeme mu pracovat na jeho lektorské stránce – například formou školení prezentačních dovedností, přijímání zpětné vazby a podobně, aby si byl jistý, až se postaví před kolegy. U kolegů s kratší praxí pracujeme pochopitelně i na jejich odbornosti a zprvu je přidáváme například ke zkušenějším lektorům, aby od nich načerpávali nejprve zkušenosti. Věk není hranice a možnost předávat informace ostatním by na tom neměla být závislá. Mladý člověk je plný energie a je schopný přijímat řadu nových informací, které může předávat dál. Na druhou stranu je nutná i určitá praxe. Na všem se dá ale pracovat. Stačí být týmovým hráčem a mít chuť se podílet na rozvoji ZZS HMP.