U PODCHLAZENÝCH PACIENTŮ Z ima je „na krku“ a to pro nás znamená nejen období s vůbec nejvyšším zatížením provozu, ale také měsíce, kdy se můžeme (a také zcela jistě setkáme) s případy závažného podchlazení. I v našich podmínkách tak můžeme několikrát za zimní období poskytovat péči pacientovi, u kterého došlo ke kritickému podchlazení a následné zástavě oběhu. ZÁSTAVY OBĚHU text ONDŘEJ FRANĚK foto Pixabay Desatero ošetření pacienta se zástavou oběhu z příčiny podchlazení 1. Kdo je připraven, není překvapen. Při ošetřování pacienta, kde lze předpokládat těžké podchlazení, buď ve střehu. I když pacient při příjezdu ještě nemá známky zástavy oběhu, vznik arytmie a NZO je často spojený právě s manipulací s do té doby nehybně ležícím pacientem. Snaž se proto o maximálně šetrnou manipulaci a minimalizaci jakýchkoliv pohybů (včetně šetrné jízdy). 2. Těžce podchlazený pacient by neměl být v PNP zvnějšku aktivně ohříván. Měli bychom pouze bránit dalším ztrátám tepla. Hrozí totiž riziko „afterdrop“ fenoménu – vyplavení ledově chladné krve z periferie do centralizovaného oběhu tělesného jádra a vyvolání maligní arytmie. 3. Varovnou známkou bezprostředně hrozící zástavy na EKG je „J-vlna“, rozštěp QRS komplexu. 4. Zástava oběhu z důvodu podchlazení je absolutní indikací použití ECMO! Pokud dojde (nebo už před příjezdem došlo) ke vzniku zástavy oběhu, je nutné zahájit resuscitaci a okamžitě informovat ZOS k domluvě převzetí pacienta na pracoviště s ECMO. 5. Resuscitaci zahaj VŽDY bez ohledu na délku trvání zástavy nebo hloubku hypotermie. Kontraindikacemi jsou pouze s životem neslučitelný úraz a rozvinutá ztuhlost takového stupně, že není možné stlačit hrudník. Nikdo jiný nesmí být prohlášen za zemřelého, dokud není ohřátý na normální tělesnou teplotu! 6. Prioritou v PNP je zahájení masáže, zajištění dýchacích cest + řízená ventilace a transport na ECMO. S jinými výkony včetně zajišťování žilního vstupu není třeba ztrácet čas 7. Žádná medikace ani periferně podávaná infuzní terapie není při zástavě oběhu pro kritické podchlazení indikovaná, naopak je spíše na škodu. 8. Defibrilace je indikovaná pouze v úvodu (až 3 výboje), ale pokud nevede k obnově účinné cirkulace, dále už se neprovádí. 9. Transport podchlazeného pacienta ze vzdálené lokality na ECMO je absolutní indikací využití LVS (např. v rámci nočního provozu má transport smysl v zásadě z celé ČR). 10. Medicína nerespektuje šablony a schémata – jeden z našich pacientů se vstupní teplotou 25 oC změřenou po zavedení ECMO (který měl být podle tabulek dávno v bezvědomí) podle svědků krátce před zástavou chodil! A na závěr ještě pár zajímavostí „Kam resuscitační záznamy ZZS HMP sahají“, je rekordmankou z hlediska délky zástavy oběhu před napojením na ECMO pacientka, ošetřovaná naší LZS ve spolupráci se ZZS SČK loni v prosinci. Tato žena byla resuscitovaná „klasicky“ kompresemi a řízenou ventilací bez tří minut dvě hodiny a příhodu přežila bez závažných následků. V literatuře jsou zdokumentované případy úspěšného přežití u pacientů s mechanickou podporou oběhu (do napojení na ECMO) probíhající přes tři hodiny. Podle zkušenosti klinických pracovišť dosahuje úspěšnost resuscitace pacientů (přežití s žádným nebo minimálním neurologickým deficitem) se zástavou oběhu z důvodu podchlazení až 90 procent. Zima byla letos rychlejší než náš TEP a první případ zástavy oběhu z důvodu podchlazení již máme za sebou. A ťuk, ťuk, ťuk - vypadá to, že i tento pacient se nevymkne statistice a dopadne dobře!