M ariánské náměstí, 16. října, krátce před osmou hodinou ráno. „Dobrý den, jestli máte pár minut, ukážeme vám, jak vlastníma rukama dokážete někomu zachránit život.“ „Díky, ale spěchám do práce.“ „Pardon, už deset minut jsem měla někde být.“ „Teď nemůžu, za chvíli mám zkoušku ve škole.“ Když jsme ráno na Mariánském náměstí oslovovali kolemjdoucí, aby se mezi prvními zapojili do naší akce Přilož ruce – štafety v nepřerušované resuscitaci prováděné na figuríně – rychle nám mrzl úsměv na rtech. Nikdo neměl čas, do zahájení zbývalo jen pár minut a v červeném zdravotnickém stanu, postaveném před budovou magistrátu, byli vedle našeho ředitele Petra Koloucha, primátora Zdeňka Hřiba a novinářských štábů jen dva další dobrovolníci připravení naskočit do resuscitační štafety. „Takhle to tady asi rychle zabalíme,“ běželo nám hlavou. PŘILOŽ RUCE: NOVÝ REKORD VE ŠTAFETOVÉ RESUSCITACI text JAN HORKÝ foto ONDŘEJ BŘEZINA Abyste rozuměli, akci Přilož ruce jsme pořádali při příležitosti Světového dne záchrany života. Chtěli jsme nějakou netradiční formou veřejnosti ukázat, jak správně provádět nepřímou masáž srdce a ideálně nechat co největší počet zájemců si resuscitaci vyzkoušet „vlastníma rukama“. Tisková mluvčí Jana Poštová přišla s inspirací od kolegů z Jihomoravského kraje, kteří letos pořádali resuscitační štafetu především pro žáky brněnských škol a podařilo se jim ji nepřerušit po dobu šesti hodin, což byl nový český rekord. Na Moravu jsme samozřejmě dali vědět, jestli nebude vadit, když si nápad vypůjčíme. A nevadilo, kolegové byli naopak rádi, že se jejich akcí inspiroval někdo další, a popřáli nám hodně štěstí. Aby to byla o něco větší výzva, řekli jsme si, že se pokusíme jihomoravský rekord překonat a budeme přitom spoléhat především na ochotu kolemjdoucích, aby „přiložili ruce“ – tak, jak to je často i v reálném životě. Úderem osmé hodiny začal jako první stlačovat hrudník figuríny Petr Kolouch, kterého po několika minutách vystřídal Zdeněk Hřib. Zatímco ve stanu šli na řadu první dobrovolníci, jejichž počet stoupl na tři, před stanem zavládla trochu panika. „Jestli někoho do šesti minut neseženeme, tak musíme nastoupit sami,“ říkali jsme si. Pak to ale začalo. Fronta na resuscitaci Paní z Národní knihovny, která před tím spěchala do práce, ale slíbila, že dorazí, skutečně přišla a přivedla s sebou i další kolegy. Postupně začali chodit i zaměstnanci magistrátu, mezi kterými se o akci rychle rozkřiklo. Podpořila nás i „naše“ paní radní Milena Johnová. Zvědavost přilákala také několik turistů a zábrany začali konečně překonávat i oslovovaní lidé na Mariánském náměstí. Najednou se ve stanu stála na resuscitaci fronta. Každý, kdo se zapojil, dostal předem jasné instrukce, jak resuscitaci správně poskytnout, a na celý průběh vždy dohlížel někdo z kolegů, aby korigoval případné nepřesnosti. U figuríny klečeli dva zachránci, aby si vyměnili ruce za ruce a resuscitace se nepřerušila ani na chvíli. A šlo jim to vážně skvěle. Někdo vydržel stlačovat hrudník dvě minuty, někdo čtyři, našli se i osmiminutoví vytrvalci. Byl to fajn pocit vidět, že i dospělí se radovali ze svého výkonu a diplomů, ale hlavně z toho, že sami v sobě něco překonali. Pro řadu lidí to bylo poprvé, co si něco podobného na vlastní kůži vyzkoušeli. Byli příjemně překvapení, že jim jako laikům skutečně stačí jen „dvě ruce“, odhodlání a také, že na věku nezáleží – někteří mezi sebou měli věkový rozdíl několika generací. Nový rekord: 7 hodin 11 minut Rekord se podařilo překonat a stanovit nový, v trvání 7 hodin a 11 minut. O přepisování tabulek ale zase až tak nešlo. Radost jsme měli především z toho, že se do akce zapojilo přímo přes 200 lidí a podle zájmu a ochoty Pražanů jsme měli pocit, že kdybychom už nemuseli končit, mohla by štafeta běžet klidně ještě dnes. V New Yorku prý mají světový rekord v délce 12 hodin, tak alespoň máme pro příště zase co překonávat. Díky početné účastni novinářů se informace o poskytování resuscitace podařilo rozšířit také prostřednictvím řady médií, Česká televize dělala ze stanu živý vstup, Prima zařadila reportáž do hlavní zpravodajské relace, o akci psali také různé tištěné deníky a online servery, řada novinářů si resuscitaci sama vyzkoušela. Máte tip? Sem s ním Chtěli bychom poděkovat všem kolegům, kteří nám s organizací pomohli a drželi palce – obzvlášť klukům z dopravního oddělení za přípravu stanu a Petrovi Pavlíčkovi z VVS za celodenní pomoc. Poděkování míří také Magistrátu hl. m. Prahy, jehož zaměstnanci nám vyšli vstříc, pomohli se zajištěním místa a řada z nich se i osobně zapojila. Velké díky a uznání patří všem, kteří přiložili ruce, a speciálně děkujeme Filipu Telklovi a Šimonu Kořínkovi, studentům Střední zdravotnické školy Ruská, kteří byli po většinu dne připraveni zaskočit pro případ, že by se nedostávalo dalších zájemců. Neuvěřitelně nás podrželi. V budoucnu bychom chtěli podobnou akci určitě zopakovat a šířit mezi Pražany povědomí nejen o resuscitaci, ale o poskytování první pomoci i při jiných zdravotních komplikacích. Máme nějaké nápady, ale budeme velmi rádi i za vaše tipy. Pokud se o ně s námi chcete podělit, můžete k tomu využít formulář, který otevřete po kliknutí na box níže. Budeme se těšit na vaše návrhy. Poslat tip na akci