TĚŠÍM SE, ŽE SE UVIDÍME NA PŘEDVÁNOČNÍM SETKÁNÍ text PETR KOLOUCH foto Pixabay V ážené kolegyně, vážení kolegové, před časem jsem přijal pozvání televize DVTV do rozhovoru o fungování pražské záchranné služby. Přiznám bez mučení, že člověk může být sebelépe připravený, ale když pak sedí naproti moderátorce v „horkém“ křesle, připadá si trochu jako u zkoušky ve škole. Věřím, že ostudu jsem naší organizaci neudělal – to ale nejlépe posoudíte sami, když si rozhovor pustíte. Proč o tom píšu? Ve studiu přišla řeč i na letos velmi diskutované téma nadužívání záchranných služeb v Česku. Jako člověk, který také slouží v terénu, chápu, že záchranáři chtějí především zachraňovat a motivace se může začít při více zásazích u méně závažných případů vytrácet. Pro velkou část našich pacientů jsme často ale skutečně poslední linkou, na kterou se mohou obrátit o pomoc. Ne vždy jde přitom o život a situaci by na místě vyřešil například praktický lékař, ať už jde o domácnosti pacientů, nebo různá zařízení sociálních služeb. Nicméně systém primární péče je u nás aktuálně nastavený tak, že podobná varianta není v mnoha případech v danou dobu možná. Můžeme doufat, že se tato situace, i s ohledem na stárnutí naší populace, v budoucnu změní, ale naším úkolem není nyní tento systém soudit, nýbrž v daném systému fungovat a poskytovat pacientům co nejlepší službu. A také dodávat odpovědným institucím podklady pro případné budoucí systémové změny. Plně si uvědomuji, že zatížení našich výjezdových skupin je v hlavním městě značné. O tom není sporu. Kdo pamatuje dobu před pěti lety, ví, jak byla záchranka personálně poddimenzovaná. Tento stav se nám s novým vedením podařilo narovnat, ale všichni cítíme, že je stále třeba udělat víc. Proto také počítáme v koncepci našeho rozvoje se zvyšováním počtu zaměstnanců v provozu a posilováním jednotlivých směn o další výjezdové skupiny. Situace je na dnešním pracovním trhu složitá. Nejen zdravotnictví se potýká s nedostatkem zaměstnanců, postavení zdravotnických záchranných služeb je o to komplikovanější, že absolventi oboru zdravotnický záchranář musejí strávit minimálně rok praxí ve zdravotnických zařízeních. Nové kolegyně a kolegy tak rozhodně nenabereme přes noc. Těší mě ale, že se nám to postupně daří a oslovujeme další zájemce o práci v našem týmu. Pomáhá nám v tom i nová náborová kampaň, kterou jsme v listopadu spustili. Už dříve jsem psal, že základem úspěšného fungování každého týmu je komunikace. Proto bych vám rád připomněl, že dveře mojí kanceláře jsou každému z vás otevřené. Využít můžete například každý poslední čtvrtek v měsíci, kdy s vámi rád proberu jakékoliv pracovní záležitosti. Věřím, že podobně to „mají nastavené“ i ostatní kolegyně a kolegové z vedení. Pokud vás tedy něco trápí nebo máte podněty ke zlepšení fungování naší organizace, neváhejte se na nás obracet. A když jsme u komunikace, dovolte mi vás všechny pozvat na naše předvánoční setkání ve Vinohradském pivovaru, které se uskuteční 10. prosince od 13 hodin. Doufám, že se vás alespoň na chvíli zastaví co nejvíce, a budeme si moci nejen o pracovních záležitostech společně popovídat v neformální a přátelské atmosféře. Těším se s vámi na viděnou. Petr Kolouch, ředitel