KDYŽ VÁM VOLÁ MLUVČÍ. SNAD N ěkteří jste se s tím už setkali, na jiné to ještě čeká: Telefonát od tiskové mluvčí. Proč vám vlastně volám a proč se ptám na mnohdy až zvláštní otázky a komu to vše pak zase říkám? Několikrát jsem se setkala s tím, že se posádky dokonce bojí, jestli není nějaký „průšvih“. Nebojte se, není. Vezměme to ale pěkně od začátku. UŽ ŽÁDNÉ „PŘIJELI, ODVEZLI“ text JANA POŠTOVÁ foto JIŘÍ STAŠ Jak se vlastně dostanu k tomu, že od vás potřebuju vědět víc, než se dozvím ze ZOS? Pokud se děje nějaký mediálně zajímavý případ (typicky dopravní nehoda, napadení a podobně), tak se o tom zpravidla velmi rychle novináři dozvědí. Jak? Od nás ne – když dáváme na Twitter informace o aktuálních zásazích, tak jen za předpokladu, že „už je to venku“ a minimálně jeden novinář v souvislosti s událostí zavolal. Je tedy jasné, že za chvíli budou volat všichni. To jen abyste si nemysleli, že na vás média posíláme. (Výjimkou by byla pouze situace, kdy by byla v ohrožení bezpečnost obyvatel metropole.) O dopravních nehodách mají většinou novináři informace od PČR, kde jim na „majáku“ tyto události vyskakují. Samozřejmě mají také spoustu svých „informátorů“, kteří jim poradí, o co se zajímat. Někdy se výjezd může tvářit jako absolutně nezajímavý, ale přesto se na něj novináři doptávají, většinou proto, že mají ještě nějaké zákulisní informace o tom, jak to bylo, nebo spíš mohlo být. O informace volají novináři skutečně kdykoliv, telefonáty v jedenáct večer nejsou výjimkou. Ale bereme to tak, že se naše práce samozřejmě neděje od 8 do 16, a proto jim odpovídáme na dotazy kdykoliv zavolají. Není na škodu udržovat s médii dobré vztahy. Vaši práci nechceme odbít Když mi novináři sdělí, ke kterému zásahu potřebují informace, vyžádám si je na ZOS a pak zase volám zpět novinářům. Zpravidla jim povím, jestli se jednalo o ženu či muže, věk (nikoliv ročník) a s čím a kam jste pacienta odvezli. Když už ale mám novináře na telefonu, byla by škoda vaši práci v terénu a dispečinku takto „suše“ odbýt. To potom čteme články typu „hasiči vyprostili, zachránili, a záchranáři odvezli“. Snažíme se tak informace „okořenit“ tím, co jste na místě dělali. Proto se někdy ptám až „blonďatě“, třeba při dopravní nehodě ve stylu: „A co jste u pána dělali? Měl límec, vakuovku? Dělali jste žílu, nebo jste vrtali? Dávali jste něco na bolest?“ Možná se takové otázky mohou zdát přinejmenším divné, jako kdybychom neměli ponětí, jak se zajišťuje pacient po dopravní nehodě. Ale ptáme se proto, aby v médiích kromě „přijeli, odvezli“ byla vidět ta skutečná práce, kterou na místě děláte. Žádný nářek, ale realita Když zachrání život hasič nebo policista, je to bezesporu obdivuhodné, a hned jsou z toho také obrovské titulky. Když zachráníme život my, tak se o tom kolikrát ani veřejnost nedozví nebo to bere jako samozřejmost. Toto není žádný nářek, jen konstatování reality. Je to logické, protože pro nás je zachraňování z pohledu veřejnosti a médií denní chleba. Někdo by mohl namítat, že i u hasičů a policie mají vycvičené zdravotníky a zachraňovat životy je také jejich povinnost, ale pohled veřejnosti je v tomto směru dost jednoznačný: policista zatýká, hasič hasí a záchranář zachraňuje. Kdykoliv se toto ale jakkoliv promění – většinou tak, že nám ostatní pomáhají zachraňovat a ne tak, že my bychom hasili, či zadrželi pachatele – začíná být zpráva pro média mnohem zajímavější, než když děláme to, co nám přísluší. Proto se snažíme vaši práci detailně popisovat, aby ani vaše úsilí a nasazení nezapadlo. Byla by to škoda. Tímto článkem jsme vám chtěli dát trochu nahlédnout do zákulisí „mluvčení“ a také vám říci, že i když se opravdu snažíme, jak to jen jde, hovoříme o konkrétních výkonech a úspěších, tak i přesto se ne vždy tyto informace v médiích objeví. Tak už to chodí. Prostor v médiích není neomezený a například střihy v televizních reportážích jsou často neúprosné. Z několikaminutového natáčení se tak na obrazovce objeví jen pár vteřin. I tak ale máme radost, že článků a reportáží ve stylu „převzali, odvezli“ ubývá a daří se nám naši práci veřejnosti více přibližovat. A to i prostřednictvím sociálních sítí, například náš facebookový profil sleduje přes 15,5 tisíce lidí, což už je slušné publikum.