Jakub Poledný, zdravotnický záchranář 1. Po studiu jsem pracoval dva roky na Kardiochirurgické klinice ve FNKV. 2. Práce v nemocnici mě bavila, ale toužil jsem po práci v terénu. Jelikož jsem z Prahy, tak jsem o žádné jiné ZZS ani neuvažoval. 3. První dojmy jsou výborné. Práce mě opravdu baví, kolektiv je skvělý, a ZZS HMP má navíc vlastní mužstvo v ledním hokeji. 4. Ve volných chvilkách se rád projedu na motorce. Nejlépe si ale odpočinu u vody při chytání ryb (jak mám rád lidi, tak stejně rád si od nich i odpočinu). Zajímám se o fotografování a občas si zahraji lední hokej, který jsem v „mladí“ hrál závodně. V zimě se rád sklouznu na běžkách a rád chodím na procházky se svým psem. Jana Swierczynová, zdravotnická záchranářka 1. Před nástupem do ZZS HMP jsem studovala na Ostravské univerzitě. 2. Na záchrance jsem chtěla pracovat už dlouho, asi jako každý, kdo studuje záchranářství. Věděla jsem z praxí, že u nás v Moravskoslezském kraji ženy na záchranku neberou, takže jsem byla „smířená“ s nástupem na ARO. Po státnicích jsem na Facebooku viděla, že v Praze bude výběrové řízení, a vzhledem k tomu, že jsem Prahu měla ráda, chtěla jsem to alespoň zkusit. Byla jsem opravdu mile překvapená, když jsem si přečetla e-mail, že jsem i jako žena výběrovým řízením prošla. Potom už byla volba jasná. 3. Zatím jsem opravdu spokojená, líbí se mi celý adaptační proces, je fajn si znovu na školeních projít některé věci. Mám skvělé školitele, kteří se mi věnují a mají trpělivost jak na mé dotazy, tak řízení, takže se na směny doslova těším. 4. Mým koníčkem je odmalička tanec. Věnuji se klubové latině, tancům salsa, bachata a zouk. Taneční parket má pro mě asi nějakou zvláštní auru, kde jsem schopná „pročistit si hlavu“, úplně vypnout a jen si užívám hudbu a pohyb. V Praze je opravdu velká taneční komunita, můžete jít tančit několikrát týdně. Z velké části to taky hodně přispělo k mému rozhodnutí přestěhovat se do Prahy, takže kdykoli mám volno a nemusím ráno vstávat, mám jasný program. Jitka Vondráčková, zdravotnická záchranářka 1. Před nástupem jsem studovala na Univerzitě Pardubice a při studiu pracovala v charitě v Červeném Kostelci jako sestřička v domácí péči. 2. Pracovat na ZZS jsem si přála už jako dítě. Praha mi dala možnost splnit si sen, a to prakticky hned po škole. 3. První dojmy jsou velice pozitivní. Je tu přátelský kolektiv, který nemá problém začlenit mezi sebe ženu. Velice se mi líbí prostory sanitek a jejich vybavenost. 4. Ve volném čase se věnuju LARPu (hry, jejichž účastníci ztvárňují fiktivní role, vyrábějí si vlastní kostýmy a plní různé úkoly), lukostřelbě a lezení. Hodně času trávím i na procházkách se psem. Karel Kirs, zdravotnický záchranář 1. Před nástupem k pražské záchrance jsem pracoval přes tři roky jako zdravotnický asistent v Revmatologickém ústavu Na Slupi. Zároveň jsem docházel na denní studium na VOŠZ 5. Května. 2. Zdravotnického záchranáře jsem šel studovat s vidinou, že budu jezdit u ZZS. Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v Praze a celý život zde žiji, tak byla ZZS HMP jasná volba. 3. Je zde velice přátelský a ochotný kolektiv. Moc se mi líbí forma adaptačního procesu. Jsem rád, že mám možnost jezdit prvních několik měsíců se školitelem, na kterého se mohu kdykoliv obrátit nebo se ho v případě jakékoliv nejasnosti na cokoliv zeptat. Povinnost absolvovat odborná školení mi přijde jako výborná věc, jelikož mohu opět využít čas a ptát se. V neposlední řadě jsem velmi rád za možnost chodit na kondiční cvičení a cvičení sebeobrany. A co se týká dojmů ze samotné práce u ZZS HMP? Frekvence výjezdů je vysoká, nicméně o to rychlejší je moje „adaptování se”. 4. Koníčků mám mnoho: například hraní her na PC, sport, cestování… Záleží, jakou mám náladu a kolik mám času. Karel Štěpánek, vedoucí lékař ZOS 1. Od roku 2012 jsem pracoval na plný úvazek jako lékař VS (u RLP Ústí nad Labem i letecké – Kryštof 15) u ZZS Ústeckého kraje, poté i ve funkci vedoucího lékaře ZOS a jako odborný lektor vzdělávacího centra. Souběžně jsem si držel malý úvazek konzultanta na Klinice anesteziologie a perioperační medicíny Masarykovy nemocnice Ústí n/L a vyučoval na VOŠZ budoucí záchranáře urgentní medicínu. Oborovou specializací jsem anesteziolog, do atestace pracující na KARIM FN v Motole, po nějaké době jsem se pak vydal na sever a zůstal na české straně Sudéty. Tam byla dobrá příležitost rozšířit si obzory a mimo jiné si doplnit nástavbový obor Urgentní medicína. Od roku 2012 působím ve výboru České resuscitační rady. U ZZS HMP jsem jezdil ještě jako medik (brigádník) od roku 1999 do roku 2004, v letech 2010–2012 pak již jako specializovaný lékař na RV v Průběžné. 2. Možnost zúčastnit se výběrového řízení na vedoucího lékaře ZOS a úspěch v něm byly pro mne zajímavou příležitostí k návratu do stověžaté matičky. Potkalo se několik podnětů v pracovní i osobní rovině, a kdybych zůstal v zaběhlém modu vivendi, za nějakou dobu bych si vyčítal, že jsem této možnosti – a velké výzvy – nevyužil. 3. Pražská záchranka byla na počátku mé medicínské kariéry a vlastně se stala velkým podnětem pro výběr mého oboru. Takže nyní to už v pravém smyslu slova první dojmy být nemohou. Nicméně na současnou pozici přicházím z jiného prostředí a s dalšími zkušenostmi, takže se teď snažím do hloubky seznámit s některými metropolitními specifiky, která vskutku existují, a pochopit je, abychom si byli vzájemně prospěšní. Potkávám tu velké profesionály, lidi přátelské a otevřené i takové, u kterých jsem dosud neměl příležitost toto poznat. Vnímám tu velké pracovní vytížení, rád bych postupně přispěl k tomu, aby zde rostla nejen efektivita a odbornost, ale i lidská radost. 4. Zejména cestování, turistika včetně vysokohorské, toulky krajinou i na (zatím menší) motorce, bytí v přírodě i bytí se zajímavými lidmi. Pobytem ve městě se ze mě stává trochu cinefil, k tomu patří také výtvarno, fotografie, kunst… Drogou je mi vůně kafe a chuť kvalitního sýra. Poznávání nových kultur a jiných dimenzí jsou vždycky příležitostí podívat se do naší české kotliny s nadhledem a uvědomit si, že ke spokojenosti stačí dost málo a že pokud nejde o život, jde o… Matěj Šimon, zdravotnický záchranář 1. Studoval jsem obor Zdravotnický záchranář na Univerzitě Pardubice. Během studia jsem pracoval na CHIR JIP v Pardubicích a po ukončení studia jsem nastoupil k pražské záchrance. 2. Vždy jsem chtěl pracovat na ZZS. Když jsem se s přítelkyní přestěhoval do Prahy, práce u ZZS HMP pro mě byla jasná volba a jsem velice rád, že mohu získávat zkušenosti u organizace na tak vysoké úrovni. 3. Určitě kladné. Je tu sice hodně informací do začátku, ale přátelští kolegové a jejich profesionální přístup mi velmi pomáhají. 4. Ve svém volném čase se snažím věnovat sportu, rád cestuji a poznávám nová místa. Michal Zítko, řidič vozidla ZZS 1. Pracoval jsem jako řidič vozidla ZZS u ZZS Středočeského kraje na výjezdové základně v Roztokách u Prahy. 2. Jsem rodilý Pražák a zaujaly mě především benefity, které ZZS HMP nabízí svým zaměstnancům (například vzdělávání). 3. První dojmy jsou jen pozitivní. Líbí se mi technika a přístrojové vybavení, kterým ZZS HMP disponuje, a také kolektiv – alespoň tedy ta část, se kterou jsem se zatím setkal :) Zaujal mě adaptační proces, který mi pomohl „rozkoukat se“ v novém prostředí. V neposlední řadě byla také skvělá spolupráce s mými školiteli. 4. Věnuji se školení první pomoci, prevenci první pomoci především u dětí, pořádání metodického cvičení pro studenty zdravotnických oborů a dobrovolné hasiče, a to vše pod hlavičkou jedné dobrovolnické organizace, bez nároku na honorář. Dále jsem se rozhodl zvýšit si vzdělání a nastoupil jsem na vysokou školu do bakalářského programu v oboru Urgentní zdravotní péče. Ale nejvíce mého volného času věnuji svým dvěma dcerám. Mária Drozdová, zdravotnická záchranářka 1. Před nástupem na záchranku jsem pracovala a stále pracuji na kardiologické JIP ve FN Královské Vinohrady. 2. Chtěla jsem pracovat soběstačně a také tak, abych nezapomněla vše, co jsem se ve škole naučila. Práce v nemocnici mi přišla stereotypní, kdežto na ZZS je širší spektrum pacientů a jejich onemocnění. 3. První dny byly těžké, ale to je všude stejné. Nyní jsem spokojená. Mám hodně ochotných a vtipných kolegů, kteří mi vždy pomůžou a poradí. 4. Ve volném čase se ráda potkávám se svými přáteli. Užívám si atmosféru Prahy – tohoto krásného města. Velmi rada jezdím na kole do přírody, plavu a cestuji. Chci se ještě začít zlepšovat v jazykových dovednostech. Pavla Baťková, lékařka 1. Vystudovala jsem 1. LF UK v Praze obor všeobecné lékařství a zvolila si směr anesteziologie a resuscitace dětí a dospělých. Pracovala jsem dlouho v Motole na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde jsem se naučila téměř všechno z tohoto širokého oboru. Tyto znalosti uplatňuji v současné době jako specialista v ambulantní i nemocniční sféře v Praze a Středočeském kraji. Na ZZS HMP jsem pracovala už v období 2006–2011 na stanovišti RLP Petřiny a RLP Ruzyně. 2. Dle mého názoru ZZS HMP v současné době nabízí mnoho možností osobního rozvoje, který je nezbytný k vykonávání velmi těžké a stále společností podceňované práce. A samozřejmě jsem v této organizaci kdysi zažila mnoho velmi krásných i strastiplných chvil s kolegy, po kterým se mi zastesklo a které velmi ráda zase vidím či uvidím! 3. Vnímám velkou profesionalitu a zlepšení vztahu pacient – záchranář. 4. Baví mne vše nové! Takže cestování. Samozřejmě také sport a ležení na zádech! NOVÍ KOLEGOVÉ Září bylo silný měsíc, co se příchodů nových zaměstnanců týká – nastoupilo k nám 17 kolegyň a kolegů. Někteří z nich nám napsali, proč je to táhlo právě k pražské záchrance nebo jak se baví a odpočívají ve volné čase. I tentokrát je to pestrá sestava aktivit: lukostřelba, hokej, tanec... Ptali jsme se na čtyři otázky: 1. Kde jste pracoval/a před nástupem (na současnou pozici) do ZZS HMP (případně studoval/a)? 2. Proč jste se rozhodl/a pro práci na ZZS HMP? 3. Jaké máte z práce u pražské záchranky první dojmy? 4. Co vás baví ve volném čase, kde a jak si nejlépe odpočinete?