160. výročí TO NEJLEPŠÍ Z OSLAV U spořádat oslavy 160. výročí pražské záchranky nešlo tak, aby se mohli zúčastnit úplně všichni najednou. V TEPu tak přinášíme alespoň výběr z toho nejzajímavějšího, co se ve dnech 8. a 9. prosince v Kongresovém centru na Vyšehradě dělo a co se nám podařilo zaznamenat na kamery a fotoaparáty. V pátek dopoledne probíhala odborná konference a na několik hodin se stal jeden ze sálů Kongresového centra místem s vysokou koncentrací lékařských kapacit, které se zasloužily nejen o rozvoj záchrany pacientů se srdeční zástavou. Průběh konference jsme natáčeli, na následujících odkazech si můžete přehrát jak dopolední, tak odpolední program. text REDAKCE foto ONDŘEJ BŘEZINA Dopolední program konference Odpolední program konference Máte už svůj dárek? 16 statečných Během obou slavnostních večerů převzali vybraní zaměstnanci ocenění za dlouhodobou službu na pražské záchrance. Podle doby nepřetržitého služebního poměru na jednotlivých odděleních vznikl seznam následujících „šestnácti statečných“. Všem velmi děkujeme za jejich mnohaletou a nelehkou práci, kterou pro záchranku odvedli. Ladislav Roll Oldřich Syrovátka Karel Machain Ladislav Korčák Jan Studený Stanislav Ševčuk Zdeněk Peterka Michal Petrus Jan Oplt Jiřina Karabcová Jaroslav Valášek Monika Trmalová Hana Kónyová Petr Mikulášek Jan Reichl Petr Pavlíček Každý zaměstnanec pražské záchranky si mohl z jednoho ze slavnostních večerů odnést dárkovou tašku. Pokud jste se oslav neúčastnili nebo jste si tašku nevyzvedli, tak se domluvte s naší tiskovou mluvčí Janou, zavolat jí můžete na telefon: 602 445 376. Popřáli nám k narozeninám Profesor Michael Aschermann Se záchrankou spolupracuji už přes 30 let a vidím neuvěřitelný rozvoj toho, co se za tu dobu podařilo. Současný stav považuji za mimořádně kvalitní a dost možná jeden z nejlepších na světě. Jako klinické pracoviště vidíme, že spolupráce, která měla možná zpočátku své problémy, v současné době funguje úžasným způsobem. Je-li potřeba něco vylepšovat, tak je to závislé spíše na jiných lidech než na těch, kteří na záchrance pracují. Ti jsou skvělí, dělají to s nadšením a výborně se s nimi spolupracuje. Přeji, ať se daří i nadále, dostaví se finance, které jsou potřeba, a ať se dokončí přesun sídla, který je v Praze nezbytný. Docent Jan Bělohlávek Záchranka funguje dobře, to je důležité. Nepochybně funguje nadstandardně a lépe než v řadě jiných měst a oblastí ve světě. Nicméně je potřeba pamatovat na to, že vždy je možné věci zlepšovat. Když zůstanu u problematiky srdeční zástavy, tak většina pacientů stále umírá. Právě na pacientech, kteří nedopadnou dobře, je nutné pracovat a hledat nové cesty, abychom jim dokázali pomoct. MUDr. Anatolij Truhlář Chtěl bych pražské záchrance poděkovat za to, co za 160 let, a především poslední desítky let dokázala. Člověk rychle zapomíná a zpětně si neuvědomuje, že péče je v dnešní době úplně jiná a na špičkové evropské úrovni. Nechci říct, že je štěstí v Praze dostat srdeční zástavu, ale pokud vás postihne, tak Praha patří k těm místům, kde je šance na přežití v současné době nejvyšší. Není to jen tak, systém musí fungovat jako jeden celek – Zdravotnického operačního střediska, posádek a navazující péče v kardiocentrech i rehabilitace. Bez toho by se naši pacienti nemohli vracet zpět ke svým rodinám… Přeji, aby se dařilo systém rozvíjet jako dosud a všem Pražanům i návštěvníkům hlavního města přeji, aby záchranku potřebovali co nejméně. Primátorka Adriana Krnáčová Ať se pražské záchrance daří tak dobře, jako se jí dařilo doteď, má stále tak skvělé lidi a vděčné zachráněné pacienty. Není to zaměstnaní, ale povolání, ke kterému se musí člověk narodit. Jsme rádi, že máme lidi, kteří se narodili pro to být záchranáři, operátory nebo lékaři a jsme hrdí, že pracují pro Prahu. Kluci mi vystavili zpáteční lístek Nestává se zrovna často, aby se na jednom místě sešli zachráněný člověk a lidé, kteří ho pomohli vrátit zpátky do života. Během pátečního večera se to ale povedlo. Rychlá reakce Radka Povejšila a Ondry Procházky loni v létě zachránila pana Igora Vinohradského, který tehdy náhle zkolaboval a 19 minut byl ve stavu klinické smrti. Všichni po čase projevili zájem se společně sejít. Ze setkání zachráněného a zachránců i sestřihu jejich hovoru s operátorkou ZOS šla husí kůže. Takto pro TEP Radek popsal, jak ke všemu došlo: „Byly prázdniny, já nemusel do školy ani do práce, tak jsem se rozhodl navštívit kamaráda Ondru na Chodově, kde měl brigádu. Navigoval lidi na parkovišti. Povídali jsme si a v tu chvíli jsme uslyšeli ránu asi 10 metrů od nás. Viděli jsme pana Vinohradského na zemi, nejdřív jsem myslel, že jenom upadl a že mu pomůžu se zvednout. Tak jsme k němu přiběhli a zjistili, že je to mnohem horší. Pán rychle měnil barvu a nepravidelně dýchal, měl vypoulené oči. Řekl jsem Ondrovi, ať zavolá záchranku. Zkoušeli jsme s pánem komunikovat, ale marně. Poslouchali jsme instrukce operátorky, co máme dělat a sledovat. V jednu chvíli si pan Vinohradský sedl, řekl že se omlouvá a že je mu dobře. My si oddychli, ale pán zase dostal záchvat, ještě horší. V telefonu jsme dostali pokyn k masáži srdce, toho už se ujal jeden z příchozích. Pak konečně přijeli záchranáři… My jsme trochu hroutili, Ondra dostal z práce volno a jeli jsme tenhle zážitek zapít. Po čase Ondru začalo zajímat, jak to vlastně dopadlo. Rozhodl se zkontaktovat všechny možné, až se nám dostalo pozvání na večer ke 160 letům záchranky.“ Svoje pocity popsal i pan Vinohradský: „Když jsem se probudil, myslel jsem, že jsem u zubaře. Jen mě ale bolelo tělo, jako by mě přejel traktor... Doslova jsem vstal z mrtvých a začal dost věcí v životě vnímat jinak. Kluci mi vystavili zpáteční lístek od nebeské brány a já jsem jim nesmírně vděčný.“ Sobotní výstava Zachytit to nejdůležitější a nejzajímavější za 160 let fungování pražské záchranky byl nelehký úkol, který stál před organizátory sobotní výstavy. Z ohlasů veřejnosti je ale znát, že se minulost i současnost záchranky podařilo představit atraktivní formou víc než dobře. Jestli jste výstavu nestihli, podívejte se alespoň na video pozvánku, kterou návštěvníky, lákala tisková mluvčí Jana Poštová. Půlstoletí na záchrance Mezi lety 1956 až 2006 sloužil na záchrance pan Václav Holubec, značnou část toho času strávil za volantem sanitky. V sobotu převzal za svoje mnohaleté služby medaili, a jestli měl slavnostní večer nějaký zlatý hřeb, tak to byla právě tato chvíle. Václav Holubec toho v sanitce prožil hodně. Začínal na Škodě Tudor a kromě jiného pamatuje taky převozy mléka pro kojence. Sám nejméně desítku dětí během služby na záchrance pomohl přivést na svět, často jako jediný zdravotník, který byl v tu chvíli na místě - 35 let jezdil v sanitce sám. „Jednou jsem vezl nastávající maminku, která začala v sanitce rodit. Měl jsem s sebou medika, který byl z porodu ale asi vyděšený. Tak jsem mu řekl: ‚Pusť mě k tomu, já ti to ukážu‘," vzpomínal. Nejvíce kilometrů najezdil prý s mercedesem "Binckou", který je stále jeho srdcovou záležitostí. „Byl to opravdu luxusní vůz,“ dodal.