Asi každého potěší uznání za poctivě a profesionálně odvedenou práci. Když vám navíc osobně poděkuje hlava státu, cítíte mimořádnou hrdost. Zároveň ale platí, že chvála za nasazení u některých událostí se poslouchá s těžkým srdcem. I tak se dá vystihnout poděkování prezidenta Petra Pavla složkám IZS a dalším organizacím za zásah spojený s tragickou střelbou na Filozofické fakultě. Počet za každou složku byl ale omezený a my záchranná služba tak musela řešit mimořádně složitou volbu, koho „na Hrad“ vyslat.
Když nám z Kanceláře prezidenta republiky oznámili, že by hlava státu ráda poděkovala pražským záchranářům a příslušníkům dalších složek IZS nebo nemocnic za zásah na Filozofické fakultě, přirozeně nás to potěšilo. (I když bychom samozřejmě bez mrknutí oka všichni jakoukoliv chválu nebo ocenění vyměnili za to, kdyby k této tragédii nedošlo.) Když jsme se ale dozvěděli, že stejně jako ostatní složky můžeme na Hrad poslat z pochopitelných organizačních důvodů pouze sedm zaměstnanců, měli ti, kdo o nominaci rozhodovali, pěkně těžkou hlavu.
Bereme poděkování jako uznání za práci celé záchranné služby, každého jednoho zaměstnance.
Přímo do zásahu se nás v terénu, na dispečinku i na dalších pracovištích zapojilo přes 60, celkem se podílelo na 100 zdravotníků. Další pak zajišťovali poskytování péče pacientům při jiných výjezdech – záchranná služba přirozeně musela nadále zajišťovat provoz na svěřeném území. Všichni, kdo byli v danou chvíli ve službě (a často i mimo ni), by nejraději vyrazili pomáhat zraněným pacientům k Filozofické fakultě, ale jako záchranná služba jsme nemohli nechat na holičkách ostatní pacienty.
Podobné ocenění by si zasloužil slyšet skutečně každý z nás a vybrat jen sedm lidí byla mimořádně složitá volba. Bereme poděkování jako uznání za práci celé záchranné služby, každého jednoho zaměstnance, který byl ten den v práci, tak se koneckonců vyjádřil i prezident.
V hlavní roli čas
S rozhodováním nakonec do značné míry pomohl čas – rozhodli jsme se vyslat na Pražský hrad zejména ty, kteří tuto mimořádnou událost začali řešit jako první.
Vybrali jsme tedy členy lékařské posádky doktorku Hanku Kocíkovou a řidiče Standu Hazuku a také členy záchranářské posádky Erika Müllera a Luboše Baleje, kteří byli první na místě. Stejně tak jsme vyslali vedoucí směny dispečinku Tereza Bechovou, která přijala z místa první tísňovou výzvu. Anna Marková Klugerová pak byla zástupkyní našich lékařů-koronerů, kteří měli bohužel mnoho nelehké práce. Vedoucím zdravotnické složky byl pak inspektor Honza Valter.
Doplnila nás ještě Petra Augustová, kterou za celou republiku nominoval Systém psychosociální a intervenční podpory (SPIS), který sdružuje peery a krizové interventy, jejichž činnost bezprostředně i následně byla velmi důležitá.
Ředitel Petr Kolouch pak reprezentoval vedení naší organizace a celou Zdravotnickou záchrannou službu hl. m. Prahy.
S touto mimořádnou událostí jsme si profesionálně poradili a podařilo se nám společně s dalšími složkami IZS a personálem nemocnic zachránit 25 pacientů. Jako posledních 166 let jsme i nadále připraveni být tam, kde nás nejen Pražané potřebují, ale velmi bychom se přimlouvali za slova pana prezidenta, který nám popřál, abychom se již nikdy podobného zásahu nemuseli účastnit.
